Letos přišlo jaro o trochu dřív – a s ním i sezóna sběru léčivých bylin v přírodě. Jako první, ještě v březnu, se objevily kopřivy, podběl, popenec a plicník. Ten nám bude postupně rozkvétat až do května, podle stanoviště. Jak už jeho název napovídá, pomáhá při chorobách ohrožujících naše plíce. I když je to poměrně známá bylinka, pojďme si o ní říct pár informací.
Tato vytrvalá rostlina patří do čeledi brutnákovitých, která je charakteristická obsahem pyrrolizidinových alkaloidů. Některé rostliny z této čeledi jsou i přes obsah těchto látek léčivé (mimo plicníku např. brutnák, kamejka nebo kostival), některé mírně jedovaté. Je vysoký 10–35 cm, má přímou nebo mírně větvenou, hustě štětinatě chlupatou lodyhu. Listy jsou celokrajné, bíle skvrnité, chlupaté. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, široce vejčité, 8–15 cm dlouhé, 3–8 cm široké, lodyžní přisedlé, kopinaté, 3–5,5 cm dlouhé a 1,5–3,0 cm široké.
Květenstvím je vijan. Květy jsou pravidelné, pětičetné, kalich trubkovitě zvonkovitý, do jedné třetiny dělený, štětinatě chlupatý. Barva okvětní koruny je růžovočervená až fialová, korunní trubka je o trochu delší než kalich. Plodem je tvrdka.
Plicník lékařský můžeme najít od Francie přes celou střední Evropu po západ Ukrajiny. Severní hranicí výskytu je Dánsko, Švédsko a Pobaltí, na jihu sever Itálie, Albánie a Bulharsko. U nás roste roztroušeně až hojně od nížin po vrchovinu, v listnatých a smíšených lesích, na okrajích lesů, v hájích a křovinách. Daří se mu na kyselých i zásaditých, sušších až středně vlhčích, živinami bohatých půdách. Kvete od března do dubna.
V Čechách a na Moravě roste plicníků hned několik druhů, navíc se mezi sebou můžou různě křížit a vytvářet hybridy. Plicník lékařský má jako jediný z nich bíle kropenaté listy. Nikde jsem nenašla přesnější potvrzení toho, jestli nebo jak moc jsou ostatní plicníky také léčivé, ale jistě alespoň trochu léčivých látek obsahují všechny. Plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia) má úzké špičaté listy a je silně ohroženým druhem, proto ho nesbírejte. Vzhledově velmi podobné si jsou plicník měkký (Pulmonaria mollis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura, někdy chápaný jako poddruh plicníku lékařského) a plicník Murínův (Pulmonaria Murinii), který ale roste pouze na Slovensku.
K léčivým účelům sbíráme celou kvetoucí nať. Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4 %), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10 %), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol (rostlinný vosk), pyrrolizidinové alkaloidy, minerální látky (zejména vápenaté soli), flavonoidy a organické kyseliny (stearová, myristová).
Kyselina křemičitá, která je v plicníku obsažená v poměrně velkém množství, vytváří a upevňuje vazivovou tkáň a tkáň tělesných orgánů, dodává pružnost a odolnost naší pokožce. Její nedostatek je příčinou lámavosti vlasů a nehtů, ochabování pohybového aparátu, chrupavek a kloubů, vzniku ekzémů a alergií, vzniku zánětů pohybového aparátu i vnitřních orgánů a dalších degenerativních procesů. Co je důležité: posiluje plicní tkáň, dělá ji odolnější a v případě jejího poškození ji napomáhá hojit. Také posiluje imunitu a zvyšuje počet fagocytů (buňky, které jsou zodpovědné za pohlcování a ničení cizorodých prvků v krvi a lymfatickém systému).
Hojení napomáhá také allantoin, který se běžně vyskytuje v moči, výjimečně i v rostlinách. Má regenerační účinky, podporuje uzdravení pokožky, sliznic a zlomenin. Přidává se do krémů a dalších kosmetických přípravků, které mají podporovat hojivé procesy (krémy proti akné, čisticí a zklidňující tonika, regenerační pleťové krémy). Využívá se i v medicíně, zevně na léčení ran a vředů, vnitřně při léčbě poškození sliznic (opět to můžou být i plíce), žaludečních a dvanáctníkových vředech, do ušních a očních kapek.
Jako léčivka se plicník začal používat až během 18. století. Doporučení tehdejších lékařů a bylinkářů užívat plicník při plicních chorobách později potvrdila i moderní věda. Čaj z květů a listů plicníku pomáhá zejména při všech chorobách dýchacího ústrojí. Od astmatu, zápalu plic a průdušek, kašle, zahlenění plic až po vážné stavy s vykašláváním krve, černý kašel a tuberkulózu. Ještě účinnějším způsobem léčby jsou inhalace, které mají rychlejší efekt než popíjení bylinkového čaje.
Plicník se také dobře uplatňuje při onemocnění střev a žaludku, protože ošetřuje a regeneruje sliznice v těchto místech. Navíc dezinfikuje rány a léčí hemeroidy, mírní průjmy, pomáhá léčit infekce močových cest a zmírňuje obtíže při silné menstruaci.
Můžeme ho použít samostatně, ale více se hodí do směsí bylin, nemá totiž skoro žádnou chuť. Dobrá kombinace je např. s diviznou, jitrocelem, slézem. Tyto byliny zlepšují léčivý účinek konkrétně při léčbě plicních potíží. Při jeho užívání buďte opatrní stejně jako u dalších vysoce účinných bylin. Neměli by ho užívat malé děti, těhotné a kojící ženy a také lidé, kteří mají vysokou sedimentaci, protože mírně zvyšuje srážlivost krve. Jeho užívání by u nikoho nemělo překročit dobu tří týdnů, poté je dobré udělat pauzu.
“Jako léčivka se plicník začal používat až během 18. století”
Foto: istock.com
