Dokážeme si ještě dnes představit, jakým zázrakem musela být rostlina léčící vnitřní krvácení, zánět žaludku a nehojící se rány pro naše předky, kteří ještě neměli k dispozici antibiotika ani jiné vymoženosti moderní medicíny a přesně na tyto problémy často umírali? Touto zázračnou rostlinou je bylina, jejíž růžové květy v létě zdobí břehy rybníků – kyprej vrbice.
Zajímalo by vás, proč se této bylince říká v češtině „hadinec“ (a v latině „echium“, což má stejný význam)? Jsou na to dvě teorie – první: protože její květy vypadají jako hlavičky hadů, ze kterých trčí štíhlá čnělka jako hadí jazyk. A druhá: protože má pod zemí dlouhý kořen stočený do klubíčka jako had. Správné jsou přitom obě dvě.
„Vstávej semínko holalá, bude z tebe fialá...“ zpívali Křemílek s Vochomůrkou semínku. Ale jak všichni víme, nevyrostla z něj fiala, nýbrž „verbaskum“, tedy divizna. Vysoká jako svíce, zlatavě zářící v zahrádkách. Spolu s pelyňkem, heřmánkem, třezalkou a dalšími patří mezi „devatero kvítí“, bájnou voničku kouzelných, léčivých bylin trhaných o svatojánské noci k magickým účelům.
Sedíte v čajovně – nebo ve svatyni, a vzduch je provoněný opojnou, dřevitě sladkou vůní, která navozuje pocit uvolnění a povznáší duši. S největší pravděpodobností právě teď vnímáte vůni santalu, která se k očistě míst a k navození spojení s duchovní realitou používá už po tisíciletí.
Dlouho očekávané jaro právě vítězí nad zimou – a podběl nad kašlem a jarní únavou. Jedna z prvních jarních bylinek, kterou si aktuálně můžete vyrazit nasbírat. Najdete ji na okrajích cest, na loukách a na březích potoků. Její jasně žluté hlavičky září mezi suchou loňskou trávou do daleka.
Elegantní okrasná květina z čeledi pryskyřníkovitých. Za tímto popisem by léčivku a tradiční kořenicí bylinu hledal málokdo. Však černuchu u nás znají hlavně zahrádkáři právě pro její okrasnou hodnotu, ale jako koření jen málokdo. Což je škoda – od starověku až do dob našich babiček si jí lidé vážili kvůli jejím příznivým účinkům na celou trávicí soustavu a pro její jemnou, ale zajímavou chuť.
Lékořice je známá především v podobě černých „pendreků“. Tato zdánlivě exotická rostlina pochází ze Středomoří, odkud se rozšířila nejdřív směrem do Číny, v 16. století ji benediktini začali pěstovat i ve střední Evropě. V teplých oblastech jižní Moravy, mezi Bzencem, Hodonínem, Mikulovem a Hustopečemi, dokonce zplaněla a dodnes ji tam můžete potkat.
Pukléřka islandská je známá ze složení různých léčivých preparátů jako „islandský lišejník“. Skutečně jde o lišejník, rostoucí na Islandu – ale i jinde v Evropě, zvlášť v chladnějších oblastech. Najdeme ji dokonce i v České republice, hlavně v Jizerských horách, Krkonoších a Jeseníkách, kde tvoří působivé zelené trsy v horských smrčinách a na vřesovištích.
Salvia divinorum – šalvěj věštecká (či divotvorná) je pozoruhodnou rostlinou rostoucí ve větším množství jen v Mexiku v oblasti Oaxacy. Obsahuje salvinorin A, psychoaktivní látku způsobující takové změny vnímání, myšlení či emotivity, že může s přehledem konkurovat tradičním psychedelikům tryptaminového typu, jakými jsou LSD či psilocybin.
