Dlouho očekávané jaro právě vítězí nad zimou – a podběl nad kašlem a jarní únavou. Jedna z prvních jarních bylinek, kterou si aktuálně můžete vyrazit nasbírat. Najdete ji na okrajích cest, na loukách a na březích potoků. Její jasně žluté hlavičky září mezi suchou loňskou trávou do daleka.
Podběl lékařský je jediným zástupcem svého rodu. Patří do čeledi hvězdnicovité, stejně jako pampelišky a kopretiny. A stejně jako ony má svoje zdánlivě jednoduché květy složené z mnoha drobounkých trubkovitých a jazykovitých květů, které dohromady tvoří květenství zvané úbor.
Teď v časném jaře jsou k vidění pouze tyto květy na asi 10–15 cm dlouhých šupinatých lodyhách, které vyrůstají z plazivého oddenku. Na každé z těchto lodyh je vždy jedno květenství. Rostlin ale někdy najdeme na jednom místě i dvacet, rostoucích v hustém trsu – není to však pravidlem. Až odkvetou, změní se žluté květy v chomáčky ochmýřených nažek, podobně jako se mění pampelišky.
Teprve potom vyrostou i listy, které jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. V mládí pozorujeme po obou stranách hustou bílou plst, která na líci záhy přechází v lysý povrch. Podle tvaru listů se podbělu lidově říká lopušnice nebo koňské kopyto.
Tato bylinka u nás roste poměrně hojně. Oblíbila si zejména čerstvě nakypřené a provzdušněné půdy příkopů, náspů a rumišť. Předmětem sběru je jednak květ, který se sbírá od časného jara do konce dubna, a jednak mnohem méně známý list. Květy je nutné sbírat za suchého počasí a usušit ve stínu. Lepší je sbírat jen málo rozvité květy, ne překvetlé, které by mohly při sušení dozrát a začít se rozpadat na chmýří. Usušená droga je bez pachu, chuti poněkud hořké.
Sběr listů podbělu začíná v pozdním jaru, sbírat se dají od konce dubna až do července. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou. Za vlhkého počasí listy hnědnou nebo černají. Pach i chuť jsou stejné jako u květu.
Květy obsahují flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, malé množství silice, sliz, glykosidické hořčiny, třísloviny. V listu najdeme především sliz, hořčiny, třísloviny, kyseliny gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, dále polysacharid inulin, cholin, silice a velké množství minerálních látek, především zinek a draslík.
Hlavně v květu, ale i v listu byly identifikovány nežádoucí necidy (pyrolizidinové alkaloidy), například tussilagin a senecionin. Ty v přírodě rostliny chrání proti hmyzu, pro člověka jsou ale karcinogenní a hepatotoxické – to znamená, že poškozují játra. Obsah není vysoký a při sušení se ještě víc redukuje. Podběl by se tedy neměl užívat dlouhodobě, pouze při potížích, a vždy usušený, nikdy syrový. Ve větší dávce je nevhodný pro malé děti, těhotné a kojící ženy.
Tradičně se podběl používá při kašli, o čemž svědčí i jeho latinské rodové jméno Tussilago (tussis – kašel, ago – odháním), zatímco druhové jméno farfara (far – mouka, ferre – nésti) ukazuje na husté oplstění rubu listů, které svým bílým zbarvením připomíná mouku. České jméno podběl připomíná to stejné: bílou barvu ukrytou pod listy.
Bylina skutečně při kašli a dalších problémech horních cest dýchacích velmi dobře účinkuje. Tlumí kašel a podporuje vykašlávání, slizy obsažené v květech i listech chrání a hojí sliznice hltanu a dýchacích cest. Listy jsou základní bylinnou drogou podávanou na astma. Společně s květem černého bezu a divizny, listem jitrocele a dalšími bylinkami bývá podběl součástí průduškových čajů.
Působí také proti křečím, při zánětech a vředových chorobách tlustého střeva a při Crohnově chorobě, nejlépe v kombinaci s mochnou stříbrnou, heřmánkem římským nebo kopretinou řimbabou.
I kvůli obsahu nežádoucích látek je velmi výhodné používat podběl, hlavně jeho listy, zevně. Tradičně se dávaly podbělové obklady na prsa pro podporu léčby plicních a průduškových onemocnění. Suchý zábal z čerstvě natrhaných listů působí protirevmaticky a obecně na bolavé klouby. Silným nálevem se mohou omývat problematická místa (ekzém, pásový opar, popáleniny, hmyzí bodnutí, špatně se hojící hnisavé vředy či otoky) nebo se jím může kloktat při kašli, chrapotu a zahlenění či vyplachovat ústa při zánětech dásní. Na zanícené žíly se doporučuje obklad z nadrcených listů smíchaných se sladkou smetanou.
Mimo čaje, nálevů a obkladů lze z podbělu dělat i sirup a med, které mají podobné účinky. Na sirup je potřeba 200 květů, kilo cukru a litr vody. Květy se spaří a nechají den odstát, přecezená tekutina se poté pomalu vaří s cukrem a citronem do zhoustnutí. Med se dělá zastudena – čerstvé květy se namačkají s cukrem do velké sklenice, ta se uzavře. Obsah se časem změní na hustou, medu podobnou hmotu. Tu přecedíme a uložíme na chladné a temné místo.
