Salvia divinorum – šalvěj věštecká (či divotvorná) je pozoruhodnou rostlinou rostoucí ve větším množství jen v Mexiku v oblasti Oaxacy. Obsahuje salvinorin A, psychoaktivní látku způsobující takové změny vnímání, myšlení či emotivity, že může s přehledem konkurovat tradičním psychedelikům tryptaminového typu, jakými jsou LSD či psilocybin.

Má ale mimořádnou potenci: salvinorin A je (při kouření) účinný už v řádu mikrogramů podobně jako syntetické LSD, zatímco psilocybin či meskalin působí až v miligramovém množství. Co vlastně o šalvěji věštecké resp. salvinorinu A víme? Proč většina dnešních „psychonautů“ moc šalvěj „nemusí“ poté, co ji jednou dvakrát zkusí v nějakém potencovaném extraktu vykouřit z bongu?

Na úvod je vhodné upozornit, že salvinorin A je v ČR od dubna roku 2011 zařazen Předpisem č. 106/2011 Sb. do Přílohy 4 Zákona o návykových látkách, a tak je bez patřičného povolení nakládání se salvinorinem A i rostlinami šalvěje věštecké (dále jen „šalvěje“) trestné stejně jako u jiných látek v této skupině. Do seznamu se salvinorin A dostal trochu nešťastně spolu s řadou nových syntetických research chemicals a jak známe, co se do těchto seznamů jednou byť neoprávněně dostane, už je velmi těžké ze seznamu vyřadit.

A. Hofmann v r. 1980 nedokázal identifikovat účinnou látku v šalvěji, povedlo se to nezávisle dvěma týmům až o pár let později. Do konce devadesátých let se objevovaly jednotky, ke konci maximálně desítky odborných článků ročně. V letech 2000–2004 lze najít ročně jednotky desítek studií indexovaných Google Scholar. Od té doby v několika skocích se počty publikovaných studií zvýšily až na dnešních cca 400 ročně (při hledání klíčových slov salvia divinorum a salvinorin A). Značnou část odborných znalostí o salvinorinu A ohledně jeho receptorové afinity, účinků na CNS, imunitní systém atd., víme jen posledních několik let.

Co tedy vlastně víme: salvinorin A, ač je silným psychedelikem, je zcela inertní na serotoninový (5-HT) systém a na 5-HT 2A receptory nijak nepůsobí. Přitom většina známých psychedelik a entaktogenů (LSD, psilocybin, DMT, 5-MeO- DMT, meskalin, MDMA…) zprostředkovává psychedelickou zkušenost právě skrze 5-HT 2A receptory (Nichols, 2016). Dáte-li si blokátor těchto receptorů (ketanserin) a pak LSD nebo houby, nepocítíte žádný účinek. Se šalvějí ale zažijete plnou psychedelickou zkušenost. Salvinorin A se totiž selektivně váže na kappa-opioidní receptor, na kterém vyvolává fyziologickou odpověď, a přes tento systém dochází i k psychedelické zkušenosti.

Při kouření sušených listů šalvěje začíná „trip“ takřka okamžitě, podobně jako u DMT či 5-MeO-DMT. Plná účinná dávka při kouření v řádu stovek mikrogramů (Siebert, 1994) se podobá účinné dávce LSD. Disociativní stavy, které mohou nastat u vyšších dávek, mohou připomínat ketaminové stavy zejména při intramuskulární aplikaci. A nakonec, určitý „mentální reset“, byť kratšího trvání, může připomínat stav po ibogainu, případně tabákové šťávy z mapacho (tabáku selského) a šňupání rapé. Když se ale Baggott a kol. (2004) v průzkumu ptali 500 lidí, skoro 40 % z nich jim řeklo, že zkušenost se šalvějí se nedá připodobnit ani jiným psychedelikům, ani zkušenostem z meditace, jógy či snění.

Novodobé způsoby užívání šalvěje na „Západě“ jsou hodně odlišné od toho, jak se užívala a stále užívá Mazatéky v Mexiku. Tam tvoří doplněk k dalším rostlinám síly – psilocybinovým houbám a semenům povijnice nachové obsahujícím ergin (LSA) a další ergotové deriváty. Užívá se, podle etnobotanických studií Valdése v 80. letech 20. stol. u curandera Dona Alejandra Vicenteho, buď v menších dávkách zpravidla žvýkáním či požitím šťávy z jednotek kusů čerstvých či sušených listů k léčení různých onemocnění trávicího traktu, zácpám, anémiím, bolestem hlavy a revmatismu (Valdés, Díaz, & Paul, 1983; Valdés, 1994), případně i nemocí (např. panzón de barrego) vyvolanými kletbou a černou magií brujos. Vyšší dávky (desítky párů listů) se pak užívají k divinaci, tj. věštění, odtud pak pramení název s. divinōrum, doslova šalvěj božských, příp. věštců. Valdés popisuje, že na jeho první šalvějové ceremonii dostal 20 párů a na druhé 50 párů listů, před tím probíhaly hodiny příprav, dny očistných diet a modliteb. Po ceremonii následovala hodina sdílení prožitků.

Podobné zprávy jako u Valdése čteme i od Wassona (1962), který se v r. 1961 zúčastnil šalvějové ceremonie vedené curanderou Augustinou Borja, kde vypil šťávu vymačkanou z 34 párů listů. Ve zprávách Valdése, Wassona i Marie Sabiny se opakovaně dozvídáme, že Mazatékové považují šalvěj, označovanou za „listy pastýřky“ (hojas de la Pastora), za slabší rostlinu síly než děti (niños), a tak se užívá ve výcviku nového curandera spíše na jeho začátku. Valdés upozorňuje na specifickou vlastnost drcených listů formovat mikrosuspenzi/emulzi obsahující salvinorin A, který se pozvolna vstřebává sliznicemi v ústech i trávicím traktu, což je u sušeného listu obtížnější.

Dnešní psychonauti na Západě v drtivé většině případů (přes 90 %) kouří sušené listy a většina z nich užívá extrakty, tj. listy napuštěné násobně vyšším obsahem salvinorinu A (Baggott a kol., 2010). O tomto způsobu užívání se začaly objevovat zmínky až začátkem 90. let (Siebert, 1994; Valdés, 1994). Mazatéčtí curanderos kouření nedoporučují. Účinky vysokých dávek při kouření zahrnují velmi rychlý úplný rozpad vnímání těla, trojrozměrné prostorovosti a běžného plynutí času, pocit gravitace/torze nějakým směrem, pravé halucinace s vizemi všeho druhu, stávání se jinými živými i neživými objekty, pociťovaná přítomnost určité síly či entity, nekontrolovatelný smích, pocení, potřeba protahovat se či naopak neschopnost koordinovat pohyby a další fenomény.

Srovnání obou způsobů užití má analogii třeba v pití čaje z listů koky, široce rozšířeném v jižní Americe, vs. šňupání kokainu či freebase cracku. Samotná koka je univerzálním zázračným lékem skoro na všechno, ale extrakcí čisté účinné látky a její aplikací v rychleji vstřebatelné formě je z toho poněkud škodlivější a obtížněji zvladatelná věc.

Zatímco pro Mazatéky je šalvěj tou „slabší“ z rostlin síly, psychonauti vaporizující extrakty naopak popisují v nesčetných tripreportech (viz Erowid, Bluelight ap.) šokující sílu takových zážitků. Budoucí problémy, které nastanou tímto zneužíváním extrémně potentních extraktů a čistého salvinorinu A, bez adekvátního setu a settingu, poměrně přesně předvídal i Valdés v úplném závěru svého článku z r. 1994.

Přitom šalvěj léčebný potenciál patrně má a to možná i nad rámec toho, k čemu ji užívají Mazatékové. Namátkou a ve zkratce: zbavení se závislosti na kokainu (Kivell, Ewald, & Prisinzano, 2014), amfetaminech a jiných látkách (dos Santos, Crippa, Machado-de-Sousa, & Hallak, 2014; Rauf, Jehan, Ahmad, & Mubarak, 2017); léčba chronické bolesti a potenciál pro nový typ analgetik (Huntard, 2016; Simón-Arceo et al., 2017) nebo evergreen psychedelické terapie – léčba depresí (Taylor & Manzella, 2016). Chce to ale kontrolovanější prostředí, správnou dávku, formu užití, set i setting – což dnes bohužel vůbec není samozřejmé, jak lze snadno dohledat třeba na Youtube, má-li na sledování šalvějových tripů někdo odvahu (Lange, Daniel, Homer, Reed, & Clapp, 2010).

Sám za sebe, na základě několikaletých experimentů, které jsem na sobě dělal před cca 10 lety, bych ještě rád doplnil možnost s mikrodávkováním podpořit cit pro vnímání proudění čchi při cvičení čchi-kungu a tchaj-ťi čchüan a opravit vnímání vlastního tělesného schématu, ale o tom jsem zatím žádnou relevantní studii nenašel, takže mi asi nezbývá, než připravit design, najít spolupracující instituci, finance, 4 roky vyřizovat papírování, než SÚKL schválí nakládání s „omamnou a psychotropní látkou“, a pak možná studii uskutečnit… a nebo odcestovat někam, kde ještě salvinorin A není na seznamu zakázaných látek, a to stejné tam udělat s 10× menšími náklady i pracností. Addymu (2011) se takto povedlo administrovat v rámci disertační práce šalvěj 30 dobrovolníkům v rámci dvojitě slepého experimentu… 🙂

Zdroje:
Addy, P. H. (2011). That deep internal voice: Controlled administration of Salvia divinorum.INSTITUTE OF TRANSPERSONAL PSYCHOLOGY.

Baggott, M. J., Erowid, E., Erowid, F., Galloway, G. P., & Mendelson, J. (2010). Use patterns and self-reported effects of Salvia divinorum: An internet-based survey. Drug and Alcohol Dependence, 111(3), 250–256. https://doi.org/10.1016/j.drugalcdep.2010.05.003

Baggott, M. J., Erowid, E., Erowid, F., & Mendelson, J. E. (2004). Use of Salvia divinorum, an unscheduled hallucinogenic plant: a web-based survey of 500 users. Clinical Pharmacology & Therapeutics, 2(75), P72.

dos Santos, R. G., Crippa, J. A. S., Machado-de- Sousa, J. P., & Hallak, J. E. C. (2014). Salvinorin A and Related Compounds as Therapeutic Drugs for Psychostimulant-Related Disorders. Current Drug Abuse Reviews, 7(2), 128–132.

Huntard. (2016, únor 13). Regular Use and Chronic Pain: An Experience with Salvia divinorum (ID 106369). Získáno 14. únor 2016, z erowid.org/exp/106369

Kivell, B. M., Ewald, A. W. M., & Prisinzano, T. E. (2014). Salvinorin A Analogs and Other Kappa-Opioid Receptor Compounds as Treatments for Cocaine Abuse. In Advances in Pharmacology (Roč. 69, s. 481–511). Elsevier. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-420118-7.00012-3

Lange, J. E., Daniel, J., Homer, K., Reed, M. B., & Clapp, J. D. (2010). Salvia divinorum: effects and use among YouTube users. Drug and alcohol dependence, 108(1), 138–140.

Nichols, D. E. (2016). Psychedelics. Pharmacological Reviews, 68(2), 264–355.https://doi.org/10.1124/pr.115.011478

Rauf, A., Jehan, N., Ahmad, Z., & Mubarak, M. S. (2017). Analgesic Potential of Extracts and Derived Natural Products from Medicinal Plants. In C. Maldonado (Ed.), Pain Relief – From Analgesics to Alternative Therapies. Rijeka: InTech.https://doi.org/10.5772/intechopen.68631

Siebert, D. J. (1994). Salvia divinorum and Salvinorin A: new pharmacologic findings. Journal of Ethnopharmacology, (43). Získáno z https://www.iamshaman.com/salvia/salvinorin.htm

Simón-Arceo, K., González-Trujano, M. E., Coffeen, U., Fernández-Mas, R., Mercado, F., Almanza, A., … Pellicer, F. (2017). Neuropathic and inflammatory antinociceptive effects and electrocortical changes produced by Salvia divinorum in rats. Journal of Ethnopharmacology, 206(Supplement C), 115–124. https://doi.org/10.1016/j.jep.2017.05.016

Taylor, G., & Manzella, F. (2016). Kappa opioids, salvinorin A and major depressive disorder. Current neuropharmacology, 14(2), 165–176.

Valdés, L. J. (1994). Salvia divinorum and the Unique Diterpene Hallucinogen, Salvinorin (Divinorin) A. Journal of Psychoactive Drugs, 26(3), 277–283. https://doi.org/10.1080/02791072.1994.10472441

Valdés, L. J., Díaz, J. L., & Paul, A. G. (1983). Ethnopharmacology of ska María Pastora (Salvia divinorum, Epling AND Játiva-M.). Journal of Ethnopharmacology, (7). https://doi.org/10.1016/0378-8741(83)90004- 1

Wasson, R. G. (1962). A new mexican psychotropic drug from the mint family. Botanical Museum Leaflets, Harvard University, 20(3), 77–84.