Únor, podle starých tradic měsíc hodokvasů a nevázaného veselí. Pokračují a vrcholí totiž oslavy masopustu, které započaly v lednu po rozjímavém adventním půstu. Lidé se veselím připravovali na další sebezpytování a předvelikonoční půst. Nevázané veselí s sebou neslo zároveň chtěný efekt ve formě rození potomků do vhodné doby. Svatý Martin ukáže, co masopust dokáže!

Hromnice – 2. ledna

Hromnice jsou čtvrtícím dnem, což je přesně polovina doby od zimního slunovratu (cca 21. prosince) do jarní rovnodennosti (cca 21. března). Keltové v tento den slavili Imbolc (Imbolg nebo také Oimelc, což by se dalo přeložit jako „ovčí mléko“). V únoru se totiž bahní ovce, čili rodí se jehňata a díky tomu si mohli lidé obohatit jídelníček právě ovčím mlékem.

Imbolc je, podle Keltů, protějškem Lugnasadu (1. srpna), čili doba příprav na první polní práce oproti době sklizně. Keltové prý v rámci Imbolcu prováděli první jarní rituální orbu. Slavnostně vyzdobili rádla, prováděli úlitby (to jest obětování tekutiny – nejčastěji se používalo víno nebo olivový olej) a různé další oběti.

Slované tomuto dni říkali Zimní Dědkové a věřili, že první jarní bouře v tomto období má na svědomí rodící se bůh Perun. První jarní bouře Slované uctívali – klekali na zem a líbali ji, mávali polním nářadím a zatínali do země před vraty sekeru (Perunova zbraň), aby mu tak pomohli vyhnat zlé zimní duchy. Také se uklízelo a zapalovaly se očistné ohně. Ženy se oblékaly do zářivých barev jara – oranžové, žluté a zelené. Protějšímu srpnovému dni k Zimním Dědkům říkali Slované Letní Dědkové.

Křesťané zas v tento den slavili svátek Uvedení Páně do chrámu. Druhého února je tomu totiž 43 dní od narození Krista a podle Hospodinových obecných pravidel a zásad lidského těla se mají chlapci očišťovat po 43 dnech a dívky po 80 dnech od narození. Rodiče přitom přinášeli kněžím různé oběti – například beránka k zaříznutí.

Později se uchytil zvyk svěcení svící v kostele. První zmínka je v traktátu (dlouhé učené pojednání) Tomáše ze Štítného z roku 1376. „Lidé nosí do kostelů svíce k posvěcení ku cti sv. královny, a do svých domovů si je nosí, aby tu neměl ni žádné moci ďábel.“ Z tohoto zvyku se dotvořil obyčej, kdy svíce posvěcené v den Uvedení Páně do chrámu, měly chránit stavení proti hromu a bouřím. Hromniční svíce. Od těchto svící pak pravděpodobně pochází i název svátku – Hromnice.

Masopust

V dřívějších dobách se prý říkalo, že rok má pět období: jaro, léto, podzim, zimu a masopust. Masopust začíná první neděli po Třech králích a končí 40 dní před prvním pondělkem, který předchází prvnímu jarnímu úplňku. Letos vychází poslední masopustní den, čili masopustní úterý, na 28. února. Prvního března je tedy Popeleční středa, se kterou začíná 40denní půst. První jarní úplněk letos bude v úterý 11. dubna. V pondělí 10. dubna tedy skončí půst a začínají Velikonoce.

Masopust je zvláštní období, kdy ještě vládne zima, ale ve vzduchu už je cítit příslib jara. Mělo to být jakési období říje lidí, protože děti počaté během masopustu se narodí v listopadu, kdy byl konec polním pracím a rodička tak mohla v klidu přečkat šestinedělí, což by jindy během roku bylo složitější.

Nejdůležitější jsou poslední tři masopustní dny neboli ostatky – neděle, pondělí a masopustní úterý (francouzsky Mardi Gras). Příprava na ně začíná Tučným čtvrtkem. Předcházela mu obvykle zabíjačka, takže čtvrteční oběd býval velmi sytý. Podle tradice se měl každý pořádně najíst, aby byl celý rok silný a zdravý. Na stole bývala obvykle vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Nechyběly také koblihy a další smažené dobroty z kynutého těsta.

Oleje bylo v lednu a únoru dostatek. Začínala totiž práce v olejnách, ťahárnách či zábojnách, kde se tlačil, čili táhl nový olej ze semen konopí, slunečnice, lnu, máku a bukvic. Nejoblíbenější však byl olej lisovaný ze švestkových pecek. Tento surový nečištěný olej však podléhal brzy zkáze, žluknul a využívalo se ho pak už jen na svícení nebo mazání nářadí. Čerstvý olej se proto musel hojně využít, když byl čerstvý a nejchutnější, a k tomu se hodila velmi doba masopustní. Smažily se mimo koblih také šišky, boží milosti, ptáčci, listy a další sladká a mastná jídla.

Vyvrcholením celého masopustu je masopustní úterý. Zrána se účastníci masopustního průvodu scházeli obvykle v hospodském sále a chystali si masky. Průvod začal po poledni a trval až do pozdního večera. Pořadí masek v průvodu mělo svá pravidla. V čele vždy kráčely krásné, červené masky vedené Laufrem, vzadu ošklivé a temné. Jmenujme některé:

Laufr by měl být vůdčí, sošný a pohotový mládenec. Oblečení: bílá kombinéza pošitá barevnými odstřižky. Práská bičem a na hlavě má vysokou špičatou čepici. Laufrovi obvykle dává starosta obce povolení k průvodu. Také chodí napřed a zjišťuje, zda jsou majitelé stavení přístupní k vniknutí maškarní chasy.

Ženich a nevěsta – dva muži, za ženicha byl vybírán menší útlý, za ženu hřmotný, přestrojený do svatebního kroje. Nevěsta měla dělat manželi ostudu, hodně pít a veselit se. (Ženy se dříve průvodu zúčastňovat nesměly, stejně tak i děti.)

Kobylka a ras / medvěd s medvědářem. Ras je pohodný / antoušek, neboli zaniklé povolání likvidátora uhynulých a toulavých zvířat. Kobylka (nebo medvěd) je na závěr poražena, přičemž jsou jí naoko vážně vyčteny prohřešky, které v uplynulém roce spáchala a často to bývají resty nejmenovaných obyvatel vsi, o kterých stejně každý ví, kdo je provedl. S maskou medvěda se váže chorvatská tradice, kdy býval na oblek připevněn obrovský rudý úd a medvěd se pro podporu plodnosti válel s mladými dívkami ve sněhu.

Postava Žida má mít kabát z kožešinových odstřižků a různých cetek, veliký červený zobákovitý nos, rozšklebenou držku, výrazné oči a černý klobouk se zaječí pacičkou a ptačími křídly. Nosil pytel s handlem, tedy s množstvím haraburdí, se kterým se po staveních snažil „hauzírovat“, čili prodávat a smlouvat. (Židé nesměli až do poloviny 18. století vlastnit půdu. Povoleným zdrojem obživy pro ně byl obchod s penězi a úroky, což byla činnost křesťanům zakázaná. Obchod a řemesla nesměli Židé vykonávat buď vůbec, nebo jen omezeně uvnitř ghetta či v oblastech, které přímo nekonkurovali křesťanským obchodníkům.)

Průvod večer obvykle dorazil zpátky k hospodě, kde veselí pokračovalo, ale po půlnoci už se veselit nesmělo. Na ukončení oslav dohlížel představený obce, který v návaznosti na bučivou troubu ponocného, oznamující půlnoc, vyzval všechny přítomné, aby se v klidu rozešli do svých domovů. Zábava tedy utichla s Popeleční neboli Škaredou středou.

Za nacistické okupace byly lidové zábavy v Čechách a na Moravě zakázané a mnohé z nich nebyly po válce už nikdy obnovené. Dnes se naštěstí lidé k některým tradicím vrací. Fotografie jsou z oslav masopustu v Homoli u Panny.