„Indiánské slunce je určitou nadějí pro lidstvo.“
Již odpradávna využívaly staré indiánské kultury k léčbě „červenou slunečnici“ a také ji poté pojmenovaly jako „Indiánské slunce“. Domorodí indiáni ji v podobě odvaru z kořene přikládali na různé rány, kousnutí a bodnutí hmyzem, a dokonce i na hadí uštknutí. Kořen přežvykovali při jakýchkoliv bolestivých potížích a jeho odvarem si vyplachovali ústa při bolestech zubů či dásní.
S „Indiánským sluncem“ se postupně setkali usedlíci a první zmínka pochází z roku 1850, kdy Gideon Lincecum napsal: „Tinktura z kořene této rostliny byla úspěšně používána při silném kašli a dyspepsii (žaludeční neuróza).“ V roce 1870 byla použita Dr. Meyerem do patentovaného čističe krve proti hadímu uštknutí a tolik nadšený vlastnostmi rostliny ihned šířil povědomí o jejích schopnostech k bratrům LIoydovým, díky jimž rostlina hned po vyzkoušení získala patřičnou reklamu a to hned v následujícím vydání American dispensatory.
Bylina se bohužel časem stala obětí „války“ mezi vyznavači léčby syntetickými preparáty a mezi vyznavači alternativní léčby, přičemž jako v každé takové situaci bychom pravdu hledali jen stěží. Zlatá střední cesta, dle mého názoru. V období 2. světové války se s rozmnožením antibiotik zcela vytratila z povědomí, avšak dnes je opět jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších léčivek a nadšení z účinků nechybí ani současným uživatelům. To vše a ještě mnohem víc je napsáno o bylině jménem Třapatka nachová, důvěrněji známá pod názvem Echinacea.
Slovo Echinacea, převzato z řeckého „echinos“, znamená ježek a rostlina svým květem téměř kopíruje květ více známé kopretiny, jejíž střed je ale plochý. I když má Třapatka nachová celou řadu léčivých účinků, vyzdvihla bych nejvýraznější vlastnost a tou je posilování imunity organismu. Hojně napomáhá k aktivaci lymfocytů (bíle krvinky), které v organismu plní funkci pohlcovačů zdrojů infekce a současně proti ní bojují vytvářením účinných protilátek. A tato opravdu silná antibiotická vlastnost je uplatňována nejen proti virům, ale i bakteriím.
Echinacea je původem ze Severní Ameriky, dnes převážně rozšířená v Arkansasu, Missouri či Oklahomě a v současnosti jsou s bylinou zřízeny i plantáže pro lékařské využití situované v Africe a Evropě. Nejpoužívanější druhy, asi z 10 druhů využívaných ve farmacii, jsou Echinacea purpurea a její alternativní náhrada Echinacea Angustifolia původem z Evropy. V České republice ve volné přírodě neroste, ale pro léčivé i dekorativní vlastnosti ji lze vypěstovat doma.
Rostlinám se daří v chudých, kamenitých, mírně kyselých půdách a vyžadují slunečné stanoviště. V trsech rostoucí trvalka, vysoká převážně do jednoho metru, má listy celokrajné a chlupaté anebo zubaté a téměř lysé. Její květenství je krásný úbor s okrajovými štíhlými kvítky bílé, růžové či červenofialové barvy.
Jako droga se používá kořen, květ, lodyha i list. Nejvíce aktivních látek je však obsaženo ve válcovitém zvrásněném kořenu, který má slabé aroma a primárně se vyskytuje sladká, následně kyselá až hořká chuť. Každá část byliny má odlišné množství těchto aktivních fenolových složek, odvozených od kofeinové kyseliny, neboli echinakosid. Obsahuje také nenasycené alifatické složky a polysacharidy. Silice obsahuje borneol, bornylacetát a třeba caryophyllen. Je dokázáno, že třapatka opravdu výrazně zvyšuje odolnost proti infekcím a to především proti chřipce. Je doporučována při jakémkoli snížení imunity (rýma, kašel, nachlazení, zánět horních cest dýchacích aj.), má okamžitý nástup účinku a současně s posilováním obranyschopnosti likviduje díky echinakosidu (přírodní antibiotikum) řadu bakterií, virů a plísní.
Dále tiší bolesti či napomáhá při chronických zánětech kloubů a močových cest. Hojí drobné rány a popáleniny, působí na kožní ekzémy, lupénku a akné, čistí krev a mízní systém, napomáhá léčit Bércové vředy, proleženiny a je také velmi vhodná jako doplněk při zvýšené fyzické a psychické zátěži. Využívá se i při otravách potravinami. Určité testy na zvířatech prokázaly i slabý preventivní účinek před onkologickými chorobami a to především v případech leukemie a specifických druhů nádorů.
V Německu byla Echinacea spolu s chemoterapií aplikována skupině pacientů, s pokročilým stádiem rakoviny tlustého střeva a následně bylo možno pozorovat nejen nedefinované prodloužení života nemocných, ale zejména schopnost imunitního systému bojovat se zhoubnými buňkami. A ačkoli i tohle byly slibné výsledky pro budoucnost, zatím bohužel nemůžeme třapatku označit jako lék na rakovinu, ale můžeme ji využít k mnoha dalším prospěšným účelům pro organismus. A v neposlední řadě můžete vyzkoušet i připravovaný echinaceový olej, který má blahodárně působit na problematickou pleť, tlumení tvorby vrásek, strií a jizev. Koneckonců, celosvětový pokles imunity současné vysoce civilizované populace má za následek, že i světové farmaceutické korporace stále více vkládají naděje právě do této indiánské byliny.
