Když naší dceři Martině v roce 2010 přestaly účinkovat léky proti symptomům její nemoci, roztroušené skleróze, vypadalo to s ní velmi zle. Ukázalo se ale, že již neúčinná syntetická léčiva hravě zastoupí konopí. Trvalo tři roky, než se podařilo přesvědčit naše zákonodárce, aby tuto bylinu zařadili mezi léčiva, a dalších bezmála sedm let, než se teď již léčebné konopí (LK) stalo dostupným všem, bez rozdílu výše jejich kont. Byli jsme rádi. Problém s LK, a tím i s mírněním krutých symptomů dceřiny nemoci, jsme vyřešili. Jenže sama nemoc postupuje dál. Má svůj vlastní scénář a ten dodržuje. Nejdříve svého „hostitele“ zmrzačit, a pak jej zabít. Je neléčitelná, a je k nezastavení. Skutečně?

Lumír Hanuš

Vloni v červenci jsem dostal z Izraele email od svého přítele, doktora Lumíra Ondřeje Hanuše. Byla v něm i tato věta:  „A ještě něco, co Vás jistě bude zajímat. Jedna paní zde měla RS dlouhá léta, nemohla ani pohnout prstem. Začali jí dávat psilocybin (to je aktivní látka z psychoaktivních houbiček) a hle, pohnula prstem, pak dvěma … dnes už chodí!!!“ Pak následoval druhý email. Popisoval diskusi v izraelské televizi. Moderátor si povídal s hostem, který byl o této pokusné léčbě velmi dobře informován. A tak se lidé dověděli, že z vybrané skupiny naprosto nepohyblivých pacientů již chodí dva. Jedna žena a jeden muž.

Další email přišel v srpnu. Podávaný medikament je směs několika druhů usušených a rozdrcených hub rodu Psilocybe. Pacienti je dostávají dvakrát denně. Ráno, asi půl hodiny před pravidelným užitím LK, a večer, asi půl hodiny po posledním požití LK. Vždy je to 0,15 g směsi zapracované do medu. Ten med je tam kvůli usnadnění jejího polykání pacienty.

Bohužel k dalším informacím se již prakticky nedá dostat. Požádal jsem o pomoc i naše zastupitelství v Izraeli. A vím, že vynaložili dost úsilí, aby něco víc zjistili. Ale neuspěli ani oni. To, co jsme se již dověděli, nám tedy muselo stačit. Vše jsem probral s Martinou, a ona se rozhodla, že do toho jde.

Laboratorní rozbor účinných látek

V té době jsme ale ani já, ani moje žena, o lysohlávkách nevěděli naprosto nic. A tak jsem se s prosbou o radu obrátil nejen na přátele a literaturu, ale i na vědce, kteří s psilocybinem a psilocinem v Česku pracují. Musím říci, že jejich vstřícnost k nám byla veliká. Nejen že jsem dostal spoustu rad, jak s houbičkami pracovat, ale ještě mi zařídili i rozbor naší směsi. A tak víme, že obsahuje

Jmenovat tyto vědce tady ještě nebudu. Nechci, aby se dočkali nepříjemností od lidí, pro které je ještě i dnes konopí ďáblovou rostlinou. Kdo ví, co jsou pro ně lysohlávky.

Pěstování lysohlávek kubánských

Jedna z našich přítelkyň nám ukázala, kde lysohlávky rostou okolo Lužnice. Jiná nám jich rovnou balíček poslala. Také jsme zakoupili pěstební set na pěstování lysohlávek kubánských. Do půli listopadu jsme měli nasbíráno, napěstováno, nasušeno, a v mixeru na prach rozdrceno. Mohli jsme postoupit dál. Koupili jsme tisíc tobolek velikosti 0, a ty jsme naší směsí, ale bez medu, naplnili. Do dvaceti jsem dal jen poloviční dávku. Tedy asi 0,07g. Sloužily Martině jako rozběhové. Ostatní jsou naplněny množstvím od 0,16 do 0,18g. Větší přesnosti ve svých podmínkách dosáhnout neumím. Pak, než jsme je dali Martině, jsem je vyzkoušel na sobě. Čtyřikrát po sobě, vždy po dvanácti hodinách, jsem najednou spolkl čtyři tobolky s plnou dávkou. Tedy vždy cca 0,72 gramu. Výsledkem bylo, že jsem se, i přes stres, který jsem v posledních týdnech pociťoval, cítil být uvolněný a v pohodě. Žádný jiný psychedelický efekt se neprojevil.

Stav pacientky a léčba

Stav Martiny byl před zahájením naší pokusné léčby tento:

Ve svém invalidním křesle již několik let nedokázala sedět vzpřímeně. Dá se říci, že v něm vždy byla až zborcená. Obě ruce měla trvale sevřené v pěst. Pravou ruku si ale ještě stále dokázala otevřít o hranu stolu. Teprve pak dokázala uchopit tužku, nebo při pletení košíků v rehabilitační dílně proutek. Pěst na levé ruce otevřít nedokázala, to vždy musel udělat někdo jiný. Ani jednu ruku nedokázala zvednout nad úroveň temene hlavy. Uchopit něco levou rukou nešlo. Změnit v posteli polohu ležení nedokázala asi od roku 2012. Ze stále se zhoršujícího stavu velmi často propadala silným depresím.

Pokusnou léčbu jsme zahájili 1. prosince 2021. Vždy ráno a večer brala jednu tobolku s 0,07g sušiny, ve výše uvedené kombinaci s LK. Žádný zřejmý psychedelický efekt se u ní neprojevil. Jen se cítila uvolněnější.

21. prosince přešla na tobolky s plnou dávkou cca 0,17 gramu. Již po pár dnech se i tělesně cítila mnohem lépe. Ztuhlost těla, hlavně pak sevřených rukou, bylo menší. Koncem března již dokázala otevřít obě ruce bez cizí pomoci. Obě také zvedla nad úroveň temene hlavy. Pravou znatelně víc než levou. Zcela se vytratily deprese. V červnu jednoho rána zjistila, že i když byla večer asistentem uložena na záda, a v noci si nikoho nevolala, ráno se probudila v poloze na boku. Poslední změna se dostavila začátkem listopadu. Vedoucí rehabilitační dílny požádala Martinu, aby do pleteného košíku zakomponovala i určitou ozdobu. Bohužel jí to vycházelo tak, že by s jedním proutkem potřebovala manipulovat levou rukou. A stalo se něco, co překvapilo i Martinu. Její levá ruka se pootevřela, uchopila potřebný proutek, a zasunula jej tam, kam bylo potřeba. Nebylo to tak jednoduché, jak by se z této věty mohlo zdát, ale dokázala to.

(Ne)legálnost

Když jsme začínali pro dceru nelegálně pěstovat konopí, bylo nám 64 let. A přestože měla od svých odborných lékařek potvrzeno, že je to pro ni jediný lék, který jí ještě dokáže pomoci, trvalo devět let, než ho mohla dostávat z lékárny. Za pár měsíců nám bude 77. Nevím, jak dlouho budeme moci chodit po březích Lužnice a různých loukách, abychom pro Martinu nasbírali potřebné množství Psilocybe Bohemica, a doma ještě vypěstovali dostatek Psilocybe Cubensis. Nehledě k tomu, že pokud by nám v tom stát prostřednictvím policie a soudů zabránil, Martinin stav by se opět začal jen a jen zhoršovat. Proto bych byl velmi rád, kdyby tento výzkum za nás převzala některá ze zdravotních universit. Pokusil jsem se telefonicky získat nějaké informace na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu spravedlnosti. Chtěl jsem vědět, jak bych měl postupovat. V obou případech mi bylo doporučeno mlčet a sbírat. Proč ale máme být zticha? A jak je vůbec možné, že naše pomoc naší dceři je zároveň i porušením nějakých zákonů? To skutečně naši zákonodárci přijímají zákony, jejichž dodržování stojí nad zdravím a životy našich blízkých?

Listina základních práv a svobod je součástí našeho nejvýše postaveného zákona, Ústavy.

V její Hlavě jedna, pod názvem Obecná ustanovení, se v Článku 1 říká: „Základní práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná.“ Hlava druhá, nazvaná „Lidská práva a svobody“, pak tento základní postulát konkretizuje. Mimo jiné se tam v Článku 6 píše, že: „Právo na život a zdraví je právem absolutním.“ Pokud tedy žijeme v právním státě, tak toto absolutní právo na své zdraví a svůj život mají i nemocní lidé. Třeba dokonce i naše dcera Martina. Slibuji, že se na to budu hodně hlasitě ptát. A dokud se ten hloupý a nelidský stav okolo této léčivé houby nezmění, budeme je sbírat, pěstovat, plnit do tobolek, naší dceři podávat, a o tom všem také psát.

Politika a politici

V minulých dnech jsem o celé věci, včetně našeho počínání, informoval premiéra a několik ministrů vlády ČR, předsedkyni a místopředsedy Poslanecké sněmovny ČR, předsedu a místopředsedy Senátu ČR, a také příslušné Výbory PS a Senátu. Požádal jsem je v této věci pomoc. Ne jen naší dceři Martině, ale i těm dalším dvaceti tisícům pacientů s roztroušenou sklerózou, z nichž většina je tou nemocí odsouzena k velmi zlé smrti. Zatím mi sice neodpověděl žádný z nich, ale také nám zatím žádné policejní komando nevyrazilo dvéře.