Mydlice myje a čistí. Tak by se stručně dalo popsat působení této bylinky příbuzné
(rodem i vzhledem) hvozdíkům. Její oddenek, ve kterém jsou účinné látky obsažené nejvíc, můžete sbírat od začátku září až do konce listopadu – takže je nejvyšší čas vyrazit!
Mydlici můžeme najít na kyprých, vlhčích, vyhnojených půdách. Často jsou to břehy potoků a řek, příkopy podél cest, rumiště, meze, křoviny. Má ráda slunné nebo jen částečně zastíněné polohy, roste od nížin do podhorských oblastí (max. 680 m. n. m.). Tato vytrvalá bylina je vysoká 25 až 80 cm. Lodyha je přímá, drsná, často zbarvená do červena nebo světlefialova. Listy rostou vstřícně, přisedle, dolní jsou krátce řapíkaté, špičaté, podlouhlé nebo eliptické, v řapík zúžené a celokrajné. Na každém listu můžeme obvykle zřetelně vidět tři souběžné žilky.
Na horním konci lodyhy je mnohočetné květenství – vidlan. Květy měří v průměru 20 až 25 mm, vyrůstají z trubkovitého kalichu bledě zelené barvy, který je na vrcholu zbarvený do světle fialové. Pětičetné květy jsou bílé až světle růžové. Mydlice kvete po celé léto, od června až do října.
Nás bude nejvíc zajímat hnědý, šest až třináct milimetrů tlustý oddenek, ze kterého vyrůstají
vlásčité kořínky. Oddenky jsou výrazně aromatické a obsahují ve vysoké koncentraci saponiny. Mimo saponinů mydlice obsahuje také sacharidy, pryskyřice, slizy, kaučuk a minerální kyseliny. Oddenky se sbírají ze dvou- až tříletých rostlin, vykopávají se nejlépe v období od září až do listopadu, případně brzy na jaře (březen až duben). Někdy se sbírá i nať, která obsahuje tytéž látky, ovšem v menším množství. Nať se sbírá na počátku květu. Po omytí studenou vodou se oddenky suší na dobře větraném místě, buď na slunci nebo v sušičce při teplotách do 60 °C.
Saponiny jsou látky, které při rozpuštění ve vodě a následném protřepání tvoří pěnu. Chemicky jde o deriváty sacharidů. Neobsahuje je jen mydlice, ale i mnoho dalších rostlin, např. luštěniny, jam nebo strom mýdelník pravý, ze kterého se využívají plody, tzv. mýdlové ořechy. Saponiny aktivně působí na lidský organismus, někdy ve větším množství negativně (jako digoxiny z náprstníku), někdy velmi pozitivně (jako ginsenosidy z ženšenu). Podle vědců mohou některé z nich zamezovat vstřebávání nadměrného množství cholesterolu nebo snižovat riziko rakoviny.
Už staří Římané mydlici využívali ke změkčování vody, odmašťování vlny, k praní a mytí, a tuto
znalost rozšířili při svých výpravách po celé Evropě. Ve středověku byla také uznávanou léčivou bylinou. Na Středním východě se dodnes běžně používá jako pročišťující prostředek a jako léčivá bylina s hojivými účinky při kožních nemocech, jako jsou ekzémy, akné, lupénka, ale i ty, které doprovázejí venerické choroby. Pro tyto vlastnosti, stejně jako pro její údajnou schopnost vylučovat z těla jedovaté látky a zmírňovat následky různých intoxikací, pěstovali mydlici lékařskou v 19. století američtí shakeři na svých farmách.
Vzhledem k tomu, že saponiny ředí hleny v zanícených průduškách a zároveň působí antimykoticky i antibakteriálně, využívala se mydlice tradičně zejména při zánětech průdušek. Odvar z mydlice se pil také při různých kožních potížích (i chronických), při ucpaných lymfatických cévách, při žloutence, dně, revmatismu, astmatu, při nemocech jater, sleziny a střev, při zahlenění hrtanu.
V současnosti se vnitřní užití příliš nedoporučuje, protože některé prameny tvrdí, že ve velkém množství může být jedovatá a způsobovat ochrnutí svalstva. V menších dávkách ale (pokud není člověk přecitlivělý na obsažené látky) neškodí, stále se využívá třeba při výrobě zubních past nebo jako součást sezamové halvy, sladké orientální pochoutky.
Výluh se připravuje z jedné až dvou polévkových lžic sušené drogy, která se vhodí do litru vařící vody a 15 minut se luhuje. Vzniklý roztok se používá na zanícené rány nebo se z něj připravují antirevmatické obklady. Tento výluh můžeme také použít jako pleťovou vodu, která je vhodná i k vyčištění trudovité pleti, a nebo jako přírodní šampon.
A nesmím zapomenout zmínit možnost použití výluhu z mydlice jako mýdla nebo pracího
prostředku, podle čehož dostala tato bylinka svoje jméno. V dnešní době už se takto příliš
nevyužívá, pouze tehdy, když je potřeba něco, co sice čistí a myje, ale velmi, velmi šetrně – třeba při restaurování choulostivých starých tapet nebo oděvů.
Schopnost mydlice tvořit pěnu se využívalo i při vaření piva. Její květy si na jaře můžete přidat do zeleninových salátů. A nebo si ji vypěstovat a na květy se pouze dívat a užívat si toho, jak svou něžnou krásou zdobí vaši zahrádku.
