Lenka Kaizarová

O cesmíně jsem chtěla psát kolem Vánoc. Ani nevím proč, ale pozapomněla jsem na ni a ona se mi teď najednou vynořila mezi nedopsanými texty.
Jarní větřík roznáší po krajině sladkou uklidňující vůni. Nese se nad krajinou a očišťuje ji od všeho starého a nefunkčního.
Jarní slunce pomalu nabývá na síle a zalévá pozitivní energií celou krajinu. I my cítíme chuť se s lehkostí rozběhnout vstříc novým cílům.
Prsa bývají prvními, kdo hlásí změny probíhající v těle budoucí maminky. Jsou plnější, citlivější, někdy až bolestivá na dotek.
O pokroucený kmen na okraji sadu se opírá mladý muž. Kolem hlavy se mu obtáčí vítr, pak se ladně vrhne ke stromům, aby pročísl jejich větve.
Nemoc králů, říkalo se, z přemíry masa a alkoholu. Vždycky, když dnu přede mnou někdo zmíní, se mi před očima zjeví tvář Jindřicha VIII.
Pochyby známe asi všichni a v dnešní době, kdy se marně snažíme zorientovat, nám otázky víří hlavou snad neustále. Pomoci může Santalovník.
I když mnohým z nás možná vyhovuje povalovat se, nezbude, než se znovu vydat na cestu. Teď je ta správná chvíle zvolit si ochránce - Jalovec.
Rádi předstíráme, že se nás netýkají přírodní cykly, že na okolním prostředí nejsme závislí a že chod přírody dokážeme dokonce ovládat.