Máta peprná. Známe ji z reklam, a kdo by neznal pfeffermintové bonbóny, napomáhající nejen k očistění dechu od zápachu, ale i jako pomůcka zpěváků či nachlazených osob k regeneraci hlasivek. Reklamy na svěží zubní pasty, lahodné žvýkací bonbóny, ochucené nápoje a třeba čokoládu, podložené jedním zaručeným nejzásadnějším aspektem a to větrovou mentholovou svěžestí za každé situace.

Máta peprná

Jediná větrová bylina, jak je i neodborně nazývána, zajišťuje tuto svěžest a je známá po celém světě. Je nazývána také jako balšám, větrové koření nebo fefrminc. Pod pravým názvem Máta peprná ji pozná každý z vás a určitě vás napadne spousta jiných spojení s touto rostlinou. Je to jedna z nejstarších léčivých rostlin, kterou znali již staří Egypťané. Tato silně aromatická léčivka by během léta neměla chybět ani u vás doma, tak si osaďte truhlík tímto vonícím skvostem.

Máta peprná je mnohonásobným křížencem divoce rostoucích druhů mát, především máty vodní, klasnaté a dlouholisté, který se odedávna pěstuje v mnoha odrůdách po celém světě a někdy také zplaňuje. Rozmnožuje se pouze vegetativně dělením trsů nebo řízky výběžků.  Je to vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem, podzemními i nadzemními výběžky s četnými pupeny. Přímé čtyřhranné, chlupaté a v horní části rozvětvené lodyhy dorůstají délky třicet až sto centimetrů. Tyto lodyhy jsou zpravidla nafialovělé. Listy máty jsou vejčitě kopinaté, zašpičatělé, a na okraji nepravidelně ostře pilovité. Jsou lehce chlupaté, mají žláznatě tečkovanou čepel a na rubu výrazné žilky. Květy vyrůstají v hustých lichopřeslenech, naskládané do koncových válcovitých klasů. Jsou zdobeny pětizubým, trubkovitým a na okraji řasnatým kalichem.

Téměř pravidelná čtyřcípá koruna je nachové nebo narůžovělé barvy. Tyčinky jsou čtyři a daleko z koruny vyčnívá čnělka s bliznou. Zřídka tvořené plody jsou nahnědlé vejčité tvrdky a z větší části jsou neklíčivé. Pokud však vyklíčí, rostliny si nezachovají vlastnosti rodičů a v druhé generaci se štěpí na původní rodičovské druhy.

Máta je pěstována hned v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách, ale vyskytuje se i ve venkovských zahrádkách. Nejlépe se jí bude dařit v lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy a na dobře osvětlených, teplejších a chráněných místech. Některé odrůdy, zvláště anglická Mitcham s fialovými lodyhami, jsou náchylné k vymrzání a je nutno je v mrazech chránit. Mladé kvetoucí vrcholky s listy se odřezávají několikrát ročně vždy před rozkvetením, kdy bylina dosáhne výšky asi třicet centimetrů.

Sbírá se nať a listy. Obvykle se sklízí v červnu až červenci, zřídka i během srpna, ale kdykoli jen za suchého počasí a ideálně v odpoledních hodinách. A jelikož jsou, jako u ostatních siličných drog, rozhodující o kvalitě jejich půdní a klimatické podmínky při pěstování, tak stejně je to s jejich sklizní a přípravou drogy. Máta se snadno zapaří, a proto ji musíme sušit ihned po sběru v tenkých vrstvách na stinných a dobře větraných místech. Teplota pro sušení je ideální mezi 20 – 30 °C a při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 °C, aby nedošlo ke ztrátám silice. Za pomalého sušení listy hnědnou. Rostliny, které rostou převážně v nepříznivých podmínkách, anebo za pozdní sklizně, jsou často napadené rzí mátovou, a tak se nesbírají ani nepoužívají.

Droga má charakteristické mentholové aroma a palčivě kořenitou, později příjemně chladivou chuť. Obsahuje 1 až 2 % silice, v níž je přes 50 % mentolu, dále jeho estery s kyselinou octovou a valerovou, přes 10 % menthonu a dalších asi čtyřicet složek. Množství těchto látek je individuální a odvíjí se od něj kvalita drogy. Žádané aromatické vlastnosti zajišťují estery mentolu a jasmonu, naopak methofuran je nežádoucí a jeho obsah se zvyšuje při napadení rzí mátovou. Nať ještě obsahuje 5 – 10 % tříslovin a hořčiny. Máta se v současném lékařství i v lidovém léčitelství hojně využívá na mnoha místech.

Má příznivý vliv na nervovou soustavu, jelikož silice potlačuje citlivost u nervových zakončení a snižuje bolesti, podporuje vylučování žluče, trávení, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i proti průjmový účinek. Je používána při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou stravou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích.

Mátu můžu doporučit i při nachlazení, protože pomáhá při zdravotních potížích, jako je rýma, kašel a bolest krku. Pro tyto účely by se měla ideálně inhalovat. Vnitřně ji můžete užívat jako pomocníka při nespavosti, stresu, bolestech hlavy a migrénách. Nejen že máta posílí vaše nervy, ale působí i jako přírodní afrodiziakum. Dále se používá také na snížení krevního tlaku a na posílení činnosti srdce. Vhodná je i k léčbě ekzému nebo kopřivky a pomáhá na bolestivost, podrážděnost a svědění.

Mentol, který máta peprná obsahuje, příjemně chladí a znecitlivuje, a proto se často přidává do mastí a balzámů. Tuto medonosnou rostlinu můžete využít k léčbě mnoha dalších vnitřních i vnějších problémů. Máta byla nalezena již v egyptských hrobkách při vykopávkách a tak není o jejích kvalitách ani účincích pochyb. Osaďte si tedy truhlík a vyzkoušejte třeba mátový sirup.

Připravuje se tak, že se nejprve vyrobí cukerný sirup, na 1 litr vody přijde 500 gramů cukru. Cukr se povaří a do něj se přidá 60 gramů čerstvě natrhaných, nasekaných či namixovaných mátových listů. Až tato směs projde varem, odstaví se a poté se nechá zcela zchladnout. Pak už jen si připít mátovým nápojem na zdraví.