V oblasti léčby klinické deprese se objevila zpráva o výzkumu zcela nové látky. Jejím názvem je Zalsupindole, kódovým označením DLX-001. Podobně jako například ketamin má vliv na neuroplasticitu mozku, nevyvolává však halucinace a jiné psychedelické účinky. Zde si shrneme veškeré dosud známé informace o výzkumu této látky a dalším vývoji na cestě ke svým potenciálním uživatelům.
Co je Zalsupindole (DLX-001) a jak funguje?
Jedná se o nehalucinogenní a nedisociativní neuroplastogen. To by v přímém důsledku mělo znamenat, že je látka oproštěna od veškerých negativních účinků, které by mohly psychiku člověka naopak zcela rozvrátit, jak k tomu mohou přispívat například psychedelika a účinky jim podobný ketamin. Konkrétně slovo „neuroplastogen“ v sobě skrývá podstatu fungování látky Zalsupindole. Podobným způsobem by měla na mozek působit například v současnosti již v některých zemích světa používaná látka psilocybin, taktéž pro boj s depresí. Můžete si o tom přečíst zde: https://casopisroots.cz/psilocybin-lecebny-pobyt-v-jine-dimenzi/ .
Neuroplastogeny podporují neuroplasticitu mozku – v tom tkví jejich převaha nad klasickými antidepresivy – nepůsobí totiž pouze chemicky ale strukturálně. To znamená, že podporují mozek v jeho přetváření – měnit svou strukturu, funkce a propojení neuronů. K tomu v mozku dochází v průběhu života zcela běžně na základě nových zkušeností, učení apod. Látka Zalsupindole by měla tuto aktivitu simulovat i bez přičinění dotyčného. Pro člověka v hluboké depresi může být až nepředstavitelné kupříkladu i vyjít z domu, natož jít si přestavovat neurální síť… V takovém případě může být pomoc jakékoliv uměle dodané látky nedocenitelná.
Účinky jsou údajně dlouhotrvající. Dokonce podněcují mechanismy mozku zcela přirozené a ty samy o sobě se v člověku mohou ukotvit nadobro (změna chování, návyky atd.) Zalsupindole má tedy ambice člověku pomoci změnit svůj psychický stav, a ne ho učinit závislým na dané látce. To je oproti klasickým hojně užívaným antidepresivům velké plus. Ta sice sama o sobě návyková nejsou, avšak po vysazení nezanechávají v člověku téměř nic, čeho by se bylo možné chytit. Člověk je ve své podstatě tam, kde byl před nástupem léčby.
Průběh výzkumu
Delix Therapeutics, mladá biotechnologická společnost, která Zalsupindole vyvíjí, se již od roku 2019 zabývá výzkumem látek podporujících neuroplasticitu jakožto nástrojů pro léčbu pacientů s obtížně léčitelnými psychiatrickými a neurologickými poruchami. Inspirace přichází sice od psychedelik, avšak jakýmkoli halucinogenním účinkům se chce společnost zcela vyhnout. To je také hlavním prapůvodním cílem celé firmy.
V roce 2021 se poprvé objevila zmínka v odborné literatuře o nově vyvíjeném léku touto společností, v té době ještě pod svým kódovým označením DLX-001, jejich prvním výtvoru podrobeném klinickému testování. Ještě před zahájením samotného testování na lidech bylo zjištěno, že by látka skutečně měla podporovat přetváření neurální sítě mozku (zvýšení hustoty dendritů) a sice bez halucinací. Zbývalo si to jen ověřit.
Následně byl Zalsupindole nejprve testován na subjektech bez psychiatrické diagnózy pro bezpečné pozorování účinků na zdravého jedince. Fáze 1 byla zahájena v roce 2023 a hypotézy se potvrdily – žádné negativní účinky se nedostavily.
Tato fáze měla za cíl otestovat bezpečnost a toleranci, antidepresivní účinky a současně také případné nezáměrné účinky léku na celkový organismus. I tato fáze vykázala pozitivní výsledky. Testované subjekty potvrdily rychlý a významný pokles depresivních symptomů, dlouhodobý efekt, a to i týdny po ukončení léčby. Zároveň nebyly prokázány žádné vedlejší účinky v podobě disociace ani halucinace.
Začátkem roku 2025 byla Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) schválena fáze 2. Ta by měla zahrnovat testování rozsáhlejším vzorkem pacientů s depresí, a to i doma mimo kontrolované prostředí. Především díky tomu, že bylo vyloučeno nebezpečí spojené s užíváním.
V této fázi by se měly testované vzorky dělit na tři skupiny, kdy jedna užívá placebo, druhá dávku jednou denně a třetí dvakrát týdně, z nichž každá obsahuje okolo 40 pacientů.
Možná rizika a co lze očekávat dál
Existuje zmínka o nežádoucích účincích zahrnujících nevolnost, bolest hlavy nebo závratě, což je jistě nezbytné zmínit, nicméně nejedná se o nic, co by významně odstínilo pozitivní přínos vyvíjené látky.
Stále je nám známo velmi málo o dalším vývoji a o tom, co lze očekávat do budoucna. Teprve po dokončení fáze 2 bude možné vyhodnotit, zda a v jaké formě se lék Zalsupindole objeví na trhu. Nicméně se výzkum jeví být na dobré cestě k převratným výsledkům v oblasti léčby deprese, kdy by již nemuselo jít pouze o dočasný útlum organismu, ale o dlouhodobou a zásadní proměnu psychiky člověka potýkajícího se s depresivní poruchou.
