3. část – Úprava rostlin, Low Stress Training

Léto je krásně rozjeté a my se už ve třetím díle vracíme k seriálu, jak vypěstovat co největší, nejsilnější a nejvýnosnější rostliny pod sluncem – tedy jak jet náš outdoor NAPLNO!

Pokud jste předchozí díly nečetli, bylo by na místě zopakovat, přes co vše jsme zatím přešli, a doufám, že ani nenechali vychladnout.

Začali jsme možnostmi pro vyklíčení a naklíčení  – a jak jste, doufám, sami vyzkoušeli, nemusí se vždy jednat o to samé. Osvětlili jsme vám práci se všemi médii pro pěstování rostlin, která jsou momentálně dostupná (co se outdoor dostupné scény týče – ty ostatní na nás stále čekají).

Přes tyto možnosti jsme v druhém díle volně přešli na výsadbu rostlin, kdekoli to je možné, a to od zahrádek a skleníků až po vrcholky stromů. Neopomněli jsme ani prvotní výživu, ideální podmínky pro rozmístění rostlin a guerilla outdoor.

V tomto díle tedy nezbývá než navázat a nejde to jinak, než úpravou rostlin.

Tato část seriálu někomu může připadat lehce nepřirozená, někdy – co se rostlinné říše týká – i trochu krutá. Avšak věřte nebo ne, tyto úpravy nesou v oblasti profesionálního growingu své vlastní jméno a tím je LST – Low Stress Training. Tato oblast obsahuje asi 4 základní „cvičení pro rostliny“, a těmi lze docílit:

Lepšího využití venkovního pěstebního prostoru

Kvalitnějšího prosvícení rostlin a květů (čím více světla dopadá na listy, tím rychleji rostou; čím více dopadá světla na květy, tím větší a „šťavnatější“ poté budou)

Větších rozestupů mezi jednotlivými větvemi (tento aspekt výrazně snižuje výskyt a přenos patogenů, plísní a škůdců)

Menší velikosti rostlin (pokud někdo nemůže mít vysoké rostliny a plodiny z důvodu, že by mohly stínit sousedům u bazénu :) )

A samozřejmě – zvýšení výnosů

Low Stress Training (LST) v sobě zahrnuje hlavně to, jak s rostlinami dále pracovat. Každá snaha, co se rostlin týče, většinou pramení v srdci zahradníka a vyvěrá až v samotném květu rostliny. Navíc pokud jsme omezeni prostorem nebo podmínkami, nemůžeme si moc vybírat a tak je zákrok nutný.

Zaštipování – Topping

O této části mělo být více řečeno v posledním díle, bohužel stránky časopisu nejsou nafukovací a tak se tam nevejde úplně vše. Přesto by bylo dobré některé z vás s tímto postupem seznámit. Nebudeme se dnes zabývat pokročilými technikami jako je FIM, ale povíme si jen o té základní.

Některé druhy a odrůdy se nedoporučuje zaštipovat / zastřihávat a to z těchto důvodů:

Mají svůj centrální květ, a pokud chce pěstitel dosáhnout plného potenciálu rostliny, neměl by tyto rostlinu zastřihávat.

Jsou to rostliny nefotoperiodické, které nekvetou pouze na základě periody světla (jaro/podzim) ale podle času, který mají ve své genetické informaci poskytnuté pro růst a poté pro květ. Těmto rostlinám se také někdy říká samonakvétací nebo automatické – z této říše je nejznámější Bazalka neboli Ocimum z čeledi Hluchavkovitých. To znamená, že bez stálé úpravy tato rostlina začne kvést a poté zemře, pokud již jednou nakvete (což se dá také ovlivnit, ale o tom až jindy).

V každém případě s každou úpravou rostliny tohoto druhu přicházíte o výsledný výnos, co se týče květu. Takže takové rostliny ve svém vlastním zájmu nikdy nezaštipujte!

Jak vlastně zaštipovat?

Myslím si, že pokud mají být věci naplno, tak štípání mezi nehty můžeme přeskočit – opět se vyskytujeme v říši patogenů, které by mohly rostlinu napadnout.

Zastřihávání probíhá ve chvíli, kdy rostliny přerůstají předpovídanou výšku, nebo je chceme lépe prosvítit / roztáhnout na prostor, kde by květy získaly co možná největší množství světla, nebo nám vyplnily plochu.

Ovšem – zaštipování probíhá v tom nejlepším případě jako prevence před tím, než rostliny přerostou a vždy je dobré řídit se heslem: „Čím dříve, tím lépe“. Začátek akce zastřihávání může tak být hned poté, co rostliny přerostou své 3. patro, kde se od stonku začnou tvarovat listy. To je ideální doba pro první zaštípnutí.

A o co nám v této chvíli vlastně jde?

Je to především zpomalení růstu vrchní (hlavní) větve, a tím dát prostor těm spodním, aby dosáhly stejné výšky jako ta hlavní. V této chvíli rostliny vytvoří z jedné zaštípnuté větve, dvě další, které se budou tvářit jako hlavní a ty pod nimi dostanou chvíli prostoru proto, aby je dorostly. Z rostliny se tedy vytvoří „keřovitý“ model, kdy se větve rozvrství, a je tak možné prosvětlit všechny vrcholky, dále je rozmístit do sítě, případně roztahovat.

Vrchní část rostliny, těsně pod vrcholkem, ustřihneme sterilním nástrojem (žiletka, skalpel, velmi ostré a čisté nůžky) – z této ustřihnuté větve, kterou odebereme, se stanou dvě větve zhruba po týdnu – menší výhonky dostanou prostor pro to vyrůst a přiblížit se těm nejvýše položeným – poté zastřihneme obě dvě tyto větve – stanou se z nich čtyři – v této chvíli je spodní větve nejspíše už dorostly a z rostliny se stává „keř“.

Pokud rostliny zastříháváme, je třeba mít stále na paměti, že každý zásah do rostliny – hlavně tímto způsobem – jim způsobuje stres, a tak rostlina s růstem stagnuje – zpomalujeme průběh jejího přirozeného růstu.

Pokud bychom se tomuto chtěli alespoň z části vyvarovat, použijeme hnojivo, které v sobě obsahuje složku, zvanou Kelp – obecně lze říci, že jde o chaluhy mořských rostlin. Ty obecně zmírňují stresové podmínky pro rostliny tak, aby docházelo ke zpomalení jejich růstu jen nepatrně.

Stejně jako Kelp, je možné stres ze zastřihnutí zmírnit pomocí vitamínů. Vitamín, který se pro toto využívá nejčastěji, je vitamín B-52. Vitamín B, sám o sobě, podporuje metabolismus – stimuluje celý průběh absorpce živin a dokáže tak zmírnit stres rostliny ve chvílích, kdy situace není příznivá.

Takový zásah do rostliny je třeba mít pořádně rozmyšlený – pokud rostliny totiž zastřihneme příliš pozdě, menší větve, které vyrostou po zastřihnutí, rozhodně nebudou silné jako ta centrální. Pokud stonky nejsou silné, nemohou zákonitě nést velké květy. Proto zastřihávejte rostliny nejlépe v začátcích růstového období, případně jen v nutném případě, kdy opravdu přerůstají (nejčastěji ve sklenících).

Ohýbání – Bending

Principem této metody úpravy rostlin je vyloženě trénink její vlastní struktury. A jak hodně z vás jistě ví, žádné tělo se nesmí přetěžovat, aby svaly nepopraskaly. K ohýbání můžeme použít buď tzv. Halfmoonů – kolínek – které nám větve ohnou do požadovaného tvaru, případně uvazovacích provázků.

Halfmoony nebo provázek?

Pokud začneme používat halfmoony, kolínka, měli bychom vědět, že kolínka mají velmi malý prostor pro větve, proto je ohýbáme v počátečním stádiu, kdy stonky ještě nejsou moc široké – jednak proto, aby se nám do kolínka rostliny vešly a jednak proto, abychom je neškrtili. Každé použité kolínko dokáže stonek rostliny ohnout o skoro 45°. Tímto tvarováním se dá docílit toho, aby rostliny vytvořili „koš“, aniž bychom byli nuceni je zastřihnout. Jsou dostupné ve velikostech 27 a 37 mm a to pro mladší i starší a větší stonky. Nikdy nezapomínejte tato kolínka přendávat z nižšího do vyššího patra, nebo je případně sundávat – nikdo přece nechce přiškrtit rostlinám jejich přívod živin.

Druhou možností je použití uvazovacího provázku, kdy lze (s šetrným použitím) použít tuto vychytávku jako prostředník mezi hlavním stonkem u země a tím vrchním, a tak lze tvarově vytvořit něco jako „luk“. Malé i velké stonky a větve se otáčejí za sluncem, takže pokud jednou stranou provázku uchytíme spodní stonek a druhou vrchní část, vytvoříme tak něco, co bude vzdáleně připomínat „hrb“. Tím docílíme toho, že i spodní větve porostou směrem za sluncem a začnou tvořit pěkné a prosvětlené květy. Sofistikovanější použití této metody se nazývá „Supercrooping“ ale o tom až v jednom z příštích pokračování.

SCrOG (Screen of Green) – Mříž zeleně

Základem této metody je síť, pletivo, potažmo nějaký jiný materiál, který má oka, do kterých se dají proplétat větve rostlin. Účelem je absolutní využití prostoru pro to, aby rostliny „prokvetly“ skrze oka sítě a tak vytvořili jednotvárný zelený film. Každý květ tak dostane své místo pro kvetení a nebude stínit těm dalším, a hlavně zůstane dále flexibilní pro další ohyb.  

Nejde jen o to, přehodit přes rostliny síť…

Oka sítě volíme dle velikosti rostlin a jejich dalších možností pro ohýbání. Sítě lze v growshopu zakoupit od 12 x 12 cm velikosti ok po 20 x 20 cm.  Pokud bychom chtěli začít s metodou SCrOG už v raném počátku, obrátíme se na obchody se včelařskými potřebami. Ty nabízejí i menší velikosti – přesto si je ale třeba uvědomit, že rostlinám rostou stonky a díky zmenšeným okům v síti by rostliny mohly začít v růstu stagnovat, protože by je „škrtily“. Proto raději volete oka větší velikosti.

Tato metoda se na (očekávaných) velkých rostlinách provádí tak, že je kolem rostliny postavena „cela“ z každé strany. To znamená, že ze všech 4 stran jsou postaveny pláta mříží. Rostliny se hned napoprvé zastřihnou, aby bylo docíleno kvalitního vrstvení, co se týká větví. Všechny větve jsou taženy ke spodním okům mříže, aby nerostly do výšky ale spíše do šířky.  Poté, co jsou všechny větve protáhnuty mříží. Dalším postupem je přes vrch této mříže přehodí síť – rostliny se tak budou dále vrstvit skrz síť – pokud tedy budeme sítí protahovat vrchní výhonky.

Výhodou této metody je také nezanedbatelná stabilita rostliny – nehrozí převracení květináčů nebo padání silnějších větví směrem k zemi.