Pokud se řekne agáve, řada z nás si automaticky vybaví mexickou pálenku tequilu. Ovšem agáve neznamená jen tequilu. Pokud ovšem řekneme jen agáve, sice máme na mysli konkrétní rostlinu, někdo z nás by řekl „další kaktus“ (zřejmě ve spojení s Mexikem), ale není tomu tak.
Jednak agáve není označení jen pro jeden druh, ale rovnou pro celý, poměrně rozsáhlý, rod rostlin z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). A za druhé – nejedná se o „kaktus“. S opravdovými kaktusy je spojuje to, že stejně jako druhy z rodu Agáve, tak i rostliny z čeledi kaktusovitých (Cactaceae) se řadí mezi sukulentní rostliny. To znamená, že jsou to rostliny, které umí shromažďovat ve svém těle (stonku nebo listech) vodu, která jim umožňuje přežít i velmi dlouhá období sucha. Jsou tak matkou přírodou připravené k přežití v pouštních a polopouštních podmínkách. Může dorůstat maximálně výšky až 8 metrů. Poněkud překvapivě jsou rostliny z rodu Agáve příbuzné spíše liliím.
Samo jméno agáve pochází ze jména Agaue, matky bájného thébského krále Penthea, a znamená proslulá, úžasná či krásná. Je charakterizována velkou růžicí tlustých listů, které mají ostnatý okraj, který končí dalším ostnem. Samotný robustní kmen je malý, takže ani není vidět. Během tohoto procesu ze středu rostliny vyroste vysoký kmen připomínající stožár s květy na konci. Jakmile se vyvinou plody se semeny, rostlina odumře, ale přežijí její přírůstky, které rostou na základně kmene.
Zmíněná tequila se vyrábí konkrétně z jednoho druhu agáve, označované lidově modrá agáve kvůli modré barvě listů, latinsky Agave tequilana. Ačkoliv slouží zejména k výrobě tequily, obsahuje také tzv. homoisoflavony, fytochemikálie ze skupin, u kterých byla v laboratorních podmínkách (ale ve zkumavkách, nikoliv v živé tkáni, čili jak říkají vědci in vitro) prokázána cytotoxická aktivita na některé druhy lidských nádorových buněk.
Ještě stojí za to připomenout, že z jiného druhu agáve se vyrábí pálenka mezcal (používá se celkem 30 různých druhů). Naopak kvašením šťávy z agáve Indiáni vyrábí bělavý a mazlavý nápoj pulque, který ale není průmyslově vyráběn (z agáve Maguey mapisaga a Maguey americana). Bylo zjištěno, že tato šťáva může obsahovat látku, která by mohla zabraňovat cukrovce nebo řídnutí kostí.
Zelené listy jiného druhu agáve, agáve sisalové (Agave sisalana), obsahují kortizon (hlavně je ale známá tím, že se z ní vyrábí sisalové vlákno). Velmi rozšířená je také americká agáve (Agave americna), která rovněž obsahuje isoflavony.
Agáve obsahuje, stejně jako čekanka či artyčok, látku inulin. Inulin je polysacharid (připomínající škrob), jenž má vlastnosti jako rozpustná vláknina. Inulin, vzhledem k tomu, že se nevstřebává, dosáhne až tlustého střeva, kde je potravou pro místní zdravou mikroflóru a tak se nepřímo podílí na růstu imunity a obranyschopnosti. Patří mezi látky označované jako prebiotika.
Z agáve se také vyrábí oblíbený agávový sirup. Při jeho přípravě se zpracovává sladká šťáva z dřeně agáve. U tohoto sirupu je uváděno, že podporuje činnost žlučníku, trávení tuků a působí preventivně proti usazování cholesterolu v cévách. Velmi dobře se tráví a podporuje metabolické funkce. Obsahuje značné množství fruktózy (česky ovocný cukr), menší množství glukózy a sacharózy. Vzhledem k tomu má nízký glykemický index a tak nezvyšuje hladinu cukru v krvi jako bílý cukr či med. Ovšem je třeba zdůraznit, že charakteristickým rysem fruktózy je, že nestimuluje přirozené uvolnění inzulinu po jejím požití. To zapříčiňuje nízký glykemický index, ale na druhé straně nestimuluje přirozené uvolnění inzulinu po požití cukrů.
Fruktóza se do krve dostává rychle, ale většina buněk, včetně ß-buněk Langerhansových ostrůvků, ji nedokáže přijímat. Proto fruktóza ovlivňuje hladiny inzulínu a druhotně glykémii jen málo a pomalu. Je vychytávána játry a ukládá se ve formě glykogenu, nebo je odbourána na laktát či acetyl-koenzym A. Acetyl koenzym A přitom může posloužit jako výchozí látka pro syntézu mastných kyselin – tzv. lipogenezi de novo. Česky nově tvořené tuky. To nevadí u člověka se zdravou stravou, ale vadí to u člověka, jehož jídelníček obsahuje velké množství různých cukrů. Tyto cukry se mohou právě při nadbytku ve stravě měnit v tuky. Navíc bylo prokázáno, že akutní podání konkrétně fruktózy různými (dosud ne zcela dobře popsanými) molekulárními mechanismy jaterní lipogenezi dále stimuluje. Dochází tak k hromadění lipidů v játrech, které může vést k rozvoji steatózy a posléze eventuálně až k jaterní cirhóze. Čili i agávového sirupu je třeba konzumovat přiměřené množství.
