Když jsem byl ještě redaktorem starších vydání časopisu ROOTS, snažil jsem se postupně rozvíjet články v tomto časopisu tak, aby se v nich orientoval i pěstitel, který nemá moc zkušeností, a přesto dokázaly zaujmout i ty zkušené.
V tomto bych chtěl pokračovat i v nové éře tohoto časopisu. A protože téma, které jsem zvolil, rozhodně není na jedno vydání, trochu si ho rozdělíme, aby byly informace co nejucelenější a groweři, co tyto články budou číst, se z nich mohli dočíst co nejvíce relevantních informací.
Hnojiv na konopí existuje celá řada. Dělíme je v první řadě na organická, minerální a organo-minerální.
Dalším poddruhem, se kterým se setkáváme zejména v poslední době, je další dělení organických hnojiv, a to na bio hnojiva a vegan hnojiva. Přestože to jsou hnojiva organická, nemusí to ještě znamenat, že byla získána bio, nebo dokonce vegan cestou.
Mít značku bio nebo vegan s sebou nese také nutnost splnit veškerá kritéria, aby bylo možné na obalech hnojiv tato označení uvést – a věřte mi, není to vůbec jednoduché a ani levné.
Jediný rozdíl oproti klasickým organickým hnojivům je způsob, z čeho nebo jak jsou vyráběna. U bio hnojiv je kladen důraz především na co nejmenší zátěž pro životní prostředí. To se týká i přepravy surovin na jejich výrobu a množství emisí při výrobě a přepravě. Vegan hnojiva zase nemohou obsahovat suroviny, jako je kostní nebo krevní moučka nebo trus zvířat. Jsou proto vyráběná především z řas, popela, kompostových čajů a podobně.
Všechna vyjmenovaná – organická, minerální, organo-minerální, pak dále dělíme na základní hnojiva a doplňky (aditiva).
Základní hnojiva mají všechna jedno společné, a to ať už mají jakýkoliv původ – všechna mají určitý obsah N-P-K (dusík-fosfor-draslík), tedy tří základních prvků potřebných pro správný vývoj rostlin v průběhu růstu a květu. Jediným rozdílem je jejich množství – u organických hnojiv pravděpodobně nikdy nenaleznete tak vysoké koncentrace NPK, jako je tomu u těch minerálních. U jednosložkových hnojiv, která většinou bývají jedno na růst a jedno na květ, je obsaženo NPK vždy, ale v různých poměrech pro růst a květ. V průběhu růstu totiž vyžaduje rostlina větší množství dusíku a naopak v průběhu kvetení jsou potřebné zejména prvky fosfor a draslík.
Někdy se ale i stane, že u určitého základního hnojiva nenalezneme některý z těchto prvků. Je tomu tak proto, že mohou být základní hnojiva složena z více složek. To většinou poznáme podle označení.
Dvousložková hnojiva nesou označení A a B – základní hnojivo je tedy rozděleno do dvou lahví. Je tomu tak proto, že vápník nemůže být ve stejné lahvi jako fosfor a draslík. Složku B většinou poznáte podle toho, že má načervenalou barvu. Není to náhoda – je v ní obsaženo červené železo, což uvítají především velkopěstitelé, kteří míchají hnojiva po extrémních množstvích, aby bylo jasné, kterou složku zrovna přidávají. Složka A zase v naprosté většině případů obsahuje větší množství dusíku. Vždy se míchají ve stejném množství (např. 4 ml / 1 l složky A + 4 ml / 1 l složky B). Výjimkou je případ, že je pěstitel zkušený a vidí deficit nějakého z prvků, který je obsažen buď v lahvi A, nebo v lahvi B. V tomto případě bude pěstitel dodávat větší množství hnojiva z lahve, která obsahuje určitý, rostlinám chybějící prvek.
Třísložková hnojiva bývají nejčastěji označována jako A, B, M / 1, 2, 3 / Grow, Bloom, Micro – tedy základní hnojivo je rozděleno do 3 lahví. U těchto hnojiv je kladen větší důraz pro použití profesionálními pěstiteli, protože je zde vyseparována samostatná složka, obsahující pouze mikroorganismy.
Co se týče NPK, tak tento údaj naleznete na absolutní většině hnojiv pro velké množství rostlin, keřů a stromů, a to nejen v growshopech, ale v kterémkoliv zahradnictví.
Což mě přivádí k smutné vzpomínce na to, jak jsem byl jakožto zaměstnanec growshopu přítomen při razii, která proběhla proti všem growshopům v republice v roce 2013.
Bylo až neuvěřitelné, jak nebylo možné policistům, provádějícím zátah a zabavování zboží, vysvětlit, že NPK není to samé co THC, a že když nějaké hnojivo obsahuje všechny tři základní prvky, naprosto nepostradatelné pro většinu rostlin, neznamená to, že musí být použito pouze pro konopí. Katastrofa, co vám budu povídat…
Co se týče doplňků (aditiv), tak ty tyto základní prvky obsahovat nemusí – jedná se většinou o makro prvky, jako je železo, vápník, křemík atd. Nebo to mohou být naopak mikroprvky, enzymatické složky, různé druhy hub a bakterií, fulvové a huminové kyseliny a spousta dalších. Co tyto pojmy znamenají, si objasníme v dalších dílech tohoto seriálu.
Začneme tedy u hnojiv organických a jejich poddruhů.
Všeobecně se dá říci, že organická hnojiva jsou využívána častěji, ale více v zemitých substrátech než v kokosu nebo jiném médiu. Vždy se říkalo, že pěstitelé, kteří preferují organická hnojiva, více dbají na kvalitu nežli na kvantitu své sklizně – rozhodně je to nejblíže pravdě, ovšem vždy to tak být nemusí – mějte vždy na paměti, že vždy záleží na metodách a zkušenostech pěstitele, zařízení pěstírny a citu, se kterým rostliny pěstuje. Co lze však říci s úplnou jistotou, je, že organická hnojiva jsou tím nejpřírodnějším druhem výživy rostlin, který spolu nese jak výhody, tak nevýhody.
Hlavní výhodou je chuť výsledného produktu – při dodržení dávkování a přestávce zhruba 1–2 týdny před sklizní je chuť produktu vždy na velmi vysoké úrovni. Co se týče tvorby terpenů a flavonoidů (které jsou zodpovědné za chuť, vůni, barvu a množství pryskyřice), je to opravdu ta nejjednodušší cesta, jak toho dosáhnout. I když na druhou stránku i minerální hnojiva mají své doplňky, kterými lze docílit nejspíše i stejného podílu, ovšem za sebe si myslím, že cesta ke stejnému výsledku by byla těžší a nákladnější.
Organická hnojiva mají i své velké proti, a to je použití těchto hnojiv v závlahových, hydroponických a aeroponických systémech. Organická hnojiva totiž musí být použita hned po smíchání s vodou, maximálně však do 24 h, jinak by začala kvasit a zkazila se. To většinou odradí pěstitele, kteří mají větší nádrže s živným roztokem, odkud vodu čerpají – a je jedno, jestli konví, nebo čerpadlem.
Jedinou světlou výjimkou v tomto případě jsou hnojiva bioponická, která mohou být použita pro hydroponické systémy. Práce s nimi je ale náročná. Pro jejich použití je potřeba sestavit biofiltr, který se skládá nejčastěji z rozříznuté houbičky na nádobí, na které se vypěstuje kolonie prospěšné plísně – Trichoderma harzianum. Houbička s plísní se pak připojí na čerpadlo, kterým koluje živný roztok. Houby pak rozkládají tekutá hnojiva, která se nalijí do systému, a tak nedochází k jejich srážení nebo zkažení.
Nebudeme se teď bavit o organických hnojivech dostupných v hobby centrech, ale o speciálních hnojivech, která jsou v growshopech, neboť samozřejmě můžete koupit granulovaný koňský hnůj, ale jednak by vám to doma moc nevonělo, a hlavně tato hnojiva bývají nejčastěji označována dávkováním pro metry čtvereční, což nás moc nezajímá, pokud nemáme outdoor zahrádku. Takže se k nim spíše dostaneme v nějakém dalším článku o outdoor nebo si o nich můžete přečíst v archivu na našem webu v sérii „Jedeme outdoor naplno!“.
Organická hnojiva bývají v growshopech zastoupena v tekuté formě, v práškové formě nebo ve formě peletek, přičemž nejvíce zastoupena jsou hnojiva tekutá.
Můžeme tak narazit na hnojiva pro růst, pro květ, kořenové stimulátory, posilovače kvetení, řasy (především kelp), huminové kyseliny, fulvové kyseliny, trus určitých zvířat (především netopýří guano a výtrusy ryb), přičemž některé mohou být použity i formou postřiku.
Jejich dávkování je velice snadné a pohybuje se v naprosté většině případů od 1–5 ml/litr vody. Ceny se velice liší podle jejich výrobce a množství složek, které hnojiva obsahují. Jejich vstřebávání rostlinou je oproti ostatním formám rychlejší a pěstitel má největší možnost kontroly nad živinami, které rostlinám dodává.
Další možností jsou hnojiva prášková. Ta jsou spolehlivým pomocníkem pro pěstitele, kteří se k rostlinám nedostanou tak často, jak by chtěli. Mají postupné uvolňování a jejich dávkování se opakuje nanejvýše po 14 dnech. Některá prášková hnojiva se dávkují skrze smíchání s vodou, jiná posypem na vrchní část substrátu a další zase smícháním se zemitým substrátem, někdy je však vyžadováno obojí. Tato hnojiva mají delší expirační dobu a opět jsou složena povětšinou z guana, rybího trusu, žížalího trusu, ale i například z palmového popela a dalších složek.
Poslední zastoupení, co se týče možností organických hnojiv, jsou peletky. Ty mají nejdelší dobu rozkladu a bývají používány pěstiteli, kteří se ke svým povětšinou outdoorovým rostlinám nedostanou takřka vůbec. Bývají tak aplikovány 1–3 za celý cyklus rostliny.
V dalším čísle si trochu více rozebereme hnojiva minerální a organo-minerální, takže dobrému pěstu zdar!
“U bio hnojiv je kladen důraz především na co nejmenší zátěž pro životní prostředí”
“Všeobecně se dá říci, že častěji jsou využívána organická hnojiva”
