Česko se zalilo žlutou barvou. Jako každý rok touto dobou. Národ se rozdělil na ty, kterým je to jedno, a na ty, kteří řepku nenávidí. Je to dobře, nebo špatně? Má tato plodina více pozitiv, nebo negativ a proč je tolik žádanou komoditou?


Za vším hledej nařízení

Řepka olejná (Brassica napus) se u nás pěstovala už poměrně odedávna. Zásadní zlom nastal se vstupem do EU. Unie totiž zavázala všechny členy do roku 2020, aby používali alespoň 10 % biopaliv z celkové spotřeby pohonných hmot. Tuto povinnost plní Česká republika pouze díky tomu, že přimíchává methylester řepkového oleje a bioethanol do nafty a benzínu. To bylo hlavním důvodem rozmachu pěstování řepky. Díky nařízením se stala biopaliva daňově zvýhodňována a pro zemědělce je tak „žluté zlo“ stále ještě poměrně výnosné. I když už dávno všichni vědí, že biopaliva jsou mnohem škodlivější než běžná paliva. 

Žlutá není eko

Biopaliva jsou původně záslužná myšlenka, která se zrodila jako reakce na stoupající ceny ropy. Snahou bylo také snížit emise. Výrobou bionafty se však ve výsledku vytvoří až o 70 % více skleníkových plynů. Podle nadnárodního ekologického sdružení Transport & Environment mají biopaliva z řepky olejné dokonce 1,2x horší emisní hodnoty oxidu uhličitého oproti fosilním palivům. Je otázkou, jak vysoká bude produkce řepky v roce 2021, kdy už tato nařízení EU a veškeré daňové úlevy přestanou platit. Pokud nevymyslí nové.

Strčte řepku… do kotle

Řepka olejná má široké spektrum technického využití. Vyrábí se z ní mazací oleje, fermeže, prací prostředky, krmiva pro hospodářská zvířata. Také se ukázala jako skvělý materiál na výrobu pelet. Peletky z řepky olejné jsou levnější a výhřevnější než pelety dřevěné a při jejich spalování nevzniká velké množství skleníkových plynů. Kotel na tento typ pelet je bohužel ale dražší než kotle na jiná paliva. Bohaté využití mimo potravinářství se tak paradoxně stalo největším prokletím této plodiny – zemědělci nehledí na množství použité chemie při jejím pěstování. A že jí řepka potřebuje opravdu hodně…

Citlivá i na křivé slovo

Ve světle pěstebních postupů je řepka sama o sobě skvělou plodinou. Obsahuje spoustu živin. Má hluboký kořenový systém, který půdu spíše obohacuje, než vyčerpává. O to více, že sklizeň se týká především horní části se semeny a zbytek rostliny bývá zaorán do země jako organické hnojivo. U nás pěstovaná řepka ozimá je však trochu hypochondr a je náchylná na asi 50 různých onemocnění a škůdců. Potřebuje tedy skutečně vydatné postřiky. Většina použitých prostředků je ale splavována do země a následně do vody, kde podporuje vznik sinic na vodních plochách a ekologické znečištění spodních vod v krajině. Přesto – podle dat z Eurostatu má ČR překvapivě jednu z nejmenších spotřeb pesticidů v unii.

Řepka, kam se podíváš?

Během několika málo let se ze 100 tisíc hektarů stalo 400 tisíc hektarů osetých řepkou. Je u nás pěstována na zhruba 20 % veškeré orné půdy. Největší její smůlou je fakt, že je žlutá a nevoní, takže si jí každý všimne. Například pšenice ozimá se u nás pěstuje na skoro 750 tisících hektarech, ale je zelená a nikdo si jí nevšímá. A zdaleka není ani pro české využití, jako spíše na vývoz. Za loňský rok se u nás odhadem sklidilo 1 300 000 tun semene řepky, z toho asi polovina se využila na výrobu biopaliv, necelých 400 tisíc tun se spotřebovalo pro potravinářské účely a dalších 183 tisíc tun semene se k nám dovezlo! 

Léčivé schopnosti řepky

Ačkoliv nenasycené mastné kyseliny podporují vznik onemocnění myokardu, překvapivě má tato rostlina také pozitivní vlastnosti. Některé látky v ní obsažené totiž aktivují enzymy detoxikující karcinogeny z potravy, tudíž snižuje riziko rakoviny tlustého střeva.

Co vám včely neřeknou

A jak je to s medem? Pár let zpátky odborníci potvrdili, že pesticidy, které řepka potřebuje ke svému životu, jsou životu nebezpečné včelám. Kauza ale trochu vyšuměla nařízením, že zemědělci jsou povinni informovat včelaře o zamýšleném postřiku řepky 48 h předem a provádějí jej raději v noci, aby včely byly schované v úlu. Do rána mnoho včelám škodlivých látek vyprchá a vše je v pořádku. Pokud ovšem zemědělci na nařízení dbají a postřikují tak, jak se má, a ne kdy se jim zachce. A včely bohužel řepku milují, jde totiž o jednu z největších kvetoucích ploch na jaře. Téměř v každém květovém medu je i nektar z řepky olejné, jen to výrobci z opatrnosti nedeklarují nijak výrazně, protože by to lidé z nějakého důvodu nechtěli kupovat. Med z řepky olejné je přitom velice chutný. 

Ostatní zvířata už ale z „olejky“ takovou radost nemají – odrůdy s vyšším obsahem glykosinulátů při větší míře konzumace způsobují slepotu, dezorientaci a během několika dní i úhyn, zejména u srn a vysoké zvěře. Jedná se o novější odrůdy, které pro lepší technologické využití neobsahují kyselinu erukovou a hořčičné silice. Na rozdíl od starších odrůd tedy nejsou hořké a zvěři chutnají. Zejména na jaře, kdy zmizí sníh a listy mladé řepky jsou první chutnou pastvou. Řepka olejka má tak největší podíl na úmrtnosti srnčí zvěře – slepota přichází okamžitě, zvěř je zmatená, dezorientovaná, vbíhá pod kola aut a naráží do plotů.

Alergici také nejsou v právu

Překvapivě není řepka ani výrazným alergenem. Řepkový pyl se totiž nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna jsou těžká, shlukují se a spíše klesají k zemi. To, co vidíte všude okolo, jsou především pylová zrna bříz a dalších stromů. Alergici se tedy s pylem řepky setkají jen v těsné blízkosti polí. Výskyt alergie pouze na řepku je v lidské populaci spíše (žlutou?) výjimkou. 

Přes všechnu snahu to tedy vypadá, že řepka není největším zlem v naší zemi. Monokultury kukuřičných a obilných polí jsou mnohem horší ekologickou katastrofou, na kterou zemědělci příliš nehledí. Stejně jako škodliviny obsahuje řepka také prospěšné látky a jediným (a největším) negativem se tak jeví pouze její potřeba chemických postřiků. Neoblíbenost této plodiny je spíše spjata s politickými jmény a s výraznou barvou, díky které se stává nepřehlédnutelnou. Nezbývá než doufat, že EU (nebo stát?) podpoří finančně také jiné plodiny a naše pole (zemědělská i politická) se tak zbarví celou škálou jiných barev.


“Během několika málo let se ze 100 tisíc hektarů stalo 400 tisíc hektarů osetých řepkou”

Foto: istock.com