Vitánii snodárné se přezdívá indický ženšen kvůli účinkům podobným pravému ženšenu a pod názvem ašvagandha figuruje mezi nejdůležitějšími bylinami prastarého indického léčebného systému – ájurvédy.


Vitánie patří do čeledi lilkovitých, ze které pochází mnoho lidmi využívaných rostlin – brambor, lilek, rajče, mochyně židovská, tabák virginský, mandragora, kustovnice. Velká část z nich obsahuje alkaloidy, díky nimž jsou některé jedovaté – např. lilek potměchuť, durman obecný, blín černý nebo rulík zlomocný.

Vitánie je celkem nenápadná, vytrvalá, stálezelená dřevnatějící bylina nebo keřík rostoucí do výšky od 50 cm do 2 metrů. Její větve jsou hustě porostlé hvězdicovitými chlupy, které rostlině dávají našedlou barvu. Z větví vyrůstají řapíkaté listy s vejčitými či podlouhlými čepelemi, dlouhými 3 až 10 cm a širokými 2 a 7 cm. Tyto celokrajné listy s klínovitou bází jsou na vrcholu špičaté, z lícní strany našedlé a řídce chlupaté a z rubové hustě šedě plstnaté.

Květy jsou žlutozelené, pětičetné, oboupohlavné a vyrůstají na krátkých stopkách ve svazečcích v počtu čtyři až šest. Srostlý kalich je v době květu dlouhý 5 mm a má úzce trojúhelníkovité cípy, zvonkovitá koruna je o málo větší a stejně jako kalich je na vnější straně chlupatá. Plodem je oranžová až červená, lesklá, kulovitá, 5 až 8 mm velká bobule obalená vytrvalým kalichem – vzhledem se podobá plodu mochyně. Bobule obsahuje světle hnědá semena velká asi 2 mm.

Tato nenáročná bylina roste na kamenitých, suchých až vyprahlých půdách, od savan až do polopouští. Vyskytuje se na teplých, dobře osvětlených místech, na okrajích křovin, podél cest, na lidmi narušených stanovištích. Má široký areál rozšíření v subtropech i tropech Evropy, Asie a Afriky. Její pravděpodobnou vlastí je Indie. Sanskrtský název ašvagandha je složený ze slov kůň (ášva) a smrad nebo vůně (gandha) – poukazuje na silný koňský pach jejího kořene. Jako uznávaná léčivá bylina se začala šířit možná už tisíc let před počátkem našeho letopočtu a poté ještě více s nástupem cestování a předávání vědomostí ve starověku a středověku.

Této tropické rostlině se bude s trochou péče dařit i v našich podmínkách. Ideálním obdobím pro zasetí je květen, kdy semínka jemně zatlačíme do zeminy, překryjeme fólií a květináč postavíme na slunečné místo. Přes léto ji můžeme vystrčit na přímé sluníčko a nechat ji venku až do konce srpna. Na podzim a zimní měsíce ji přeneseme domů, protože není mrazuvzdorná. Ke svému růstu potřebuje obyčejnou zeminu a pravidelnou zálivku. Zvláště během prvních měsíců bychom měli dohlížet na to, aby byla půda neustále vlhká.

Vitánie stejně jako většina lilkovitých obsahuje především alkaloidy – zásadité dusíkaté látky, které vznikají při přeměně aminokyselin. Na rozdíl od jejích jedovatých příbuzných, které obsahují především solanin, zde najdeme alkaloidy s příznivým účinkem na organismus: isopelletierin, anahygrin, cuscohygrin, tropin, pseudotropin, anaferin a pro vitánii specifický somniferin a withanin. Alkaloid somniferin má, věren svému latinskému názvu (somnifera odkazuje ke spánku), sedativní účinky, withanin je obdobou účinné látky obsažené v ženšenu – z tohoto důvodu se rostlině přezdívá „indický ženšen“.

Dále obsahuje fytosteroly, aminokyseliny (glutamová, asparagová, glycin), hentriacontan, saponiny, steroidní laktony (withanolidy, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny), železo, vitamin C a další. Prozatím bylo jen v této rostlině izolováno 40 různých withanolidů. Jako první z nich (k dnešnímu dni je jich známých přes 300) byl vědecky popsán withaferin A, který je mimo vitánie obsažený také v „australském zvonečkovém keři“ (Acnistus arborescens).

Withanolid A má kardioprotektivní, protizánětlivé, imunomodulační a antikarcinogenní účinky. Rovněž zvyšuje tvorbu neurálních výběžků a může tak kompenzovat poškození nervové tkáně u pacientů s neurodegenerativními chorobami. Představuje tak možného kandidáta pro vývoj nových léčiv s mechanismem účinku odlišným od těch používaných v dnešní době.

Vitánii řadíme mezi adaptogenní rostliny – pomáhá zlepšovat hlavně naši odolnost proti vnějším i vnitřním vlivům, imunitu a psychiku. Podporuje a stabilizuje organismus, vyživuje tkáně, svaly i kosti, působí proti stárnutí, podporuje správnou funkci jater, pročišťuje je, a proto je doporučována jako detoxikační pomocník.

Má využití při rekonvalescencích po těžkých nemocech, při fyzickém a duševním vyčerpání a nespavosti, také při infekčních onemocněních pro svůj protizánětlivý, antivirový a baktericidní účinek. Umí snižovat „špatný“ cholesterol a cukr v krvi, vykazuje značné spasmolytické účinky (uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva).

Uklidňuje, zlepšuje náladu i paměť, je zkoumáno její působení při neurodegenerativních onemocněních, zvl. při  Alzheimerově nemoci, protože dokáže zlepšit cholinergní transmise v mozku. Můžeme počítat s její pomocí během depresí, úzkostí a při nervozitě. Pro její imunostimulační účinky na aktivitu kostní dřeně a možné karcinogenní účinky při eliminaci metastáz se doporučuje jako pomocná léčba při onkologických onemocněních.

Tradičně se jí připisují také výrazné afrodiziakální účinky. Zvyšuje libido, podporuje plodnost a zbavuje sexuálních poruch (frigidita i impotence). U mužů má pozitivní vliv na potenci, eliminuje předčasnou ejakulaci a zvyšuje kvalitu spermií. U žen navrací hormonální rovnováhu, prokrvuje pánev, čímž napomáhá otěhotnět, a zvyšuje chuť na pohlavní styk.

Nejčastěji se užívá prášek z rozdrceného kořene, kapsle, extrakt nebo odvar z celého kořene. Existuje i tinktura z pupenů, kterou vyrábí tuzemská firma. Chuť kořene je nejdříve nasládlá, ale posléze trpká až hořká, proto se odvar doporučuje osladit cukrem či medem. Připravený nápoj je osvěžující a posilňující. Pro její silné účinky je užívání zapovězené pro těhotné a kojící ženy, malé děti, osoby trpící nízkým tlakem a hyperfunkcí štítné žlázy a pro každého, kdo užívá sedativa nebo léky s tlumicími účinky.


“Tradičně se jí připisují také výrazné afrodiziakální účinky”

Foto: istock.com