Šípek, planá, divoká, trnová růže. Těmito lidovými názvy u nás lidé označují velký počet druhů planě rostoucích a navzájem se křížících růží. Příběh říká, že Šípková Růženka se před dlouhým spánkem, píchla o trn z keře pravé šípkové růže. V našem případě není nutné před sběrem studovat, která je ta pravá růže šípková, ke sběru lze využít jakýkoli z těchto druhů.
Je rozšířena po celé Evropě, nenajdeme ji sice v evropských nejsevernějších částech, ale v severní Africe a západní Asii ano. Postupem času byla zavlečena do Severní Ameriky, kde zplaněla. U nás se v hojném počtu vyskytuje na suchých slunných stráních, mezích, zarůstajících pastvinách, okrajích lesů, podél cest, v křovinách a na skalách od nížin po hory.
Růže šípková je bohatě větvený vysoký keř dorůstající až do výšky 3m. Jeho pružné větve jsou obohaceny ostrými hákovitě zahnutými ostny. Střídavě posazené lichozpeřené listy mají úzce špičaté palisty srostlé s řapíkem skoro po celé délce. Malé lístky jsou lysé a na okraji ostře pilovité, jejich spodní část je ozdobena drobnými trny. Velké květy složené z pěti menších vyrůstají jednotlivě nebo v chudých květenstvích na koncích větví. Uprostřed těchto květů se krčí velký počet drobných pestíků obklopených volnými, brzy opadavými plátky růžové až bílé barvy.
Marmeláda z šípkové růže
(Na 1kg protlaku 500g cukru, voda)
Šípky očistíme, pokrájíme, odstraníme semena a chloupky, vypereme. Uvaříme je do měkka v malém množství vody, poté prolisujeme. Protlak přivedeme k varu, přidáme cukr a svaříme do zhoustnutí.
Horkou marmeládu nalijeme do malých skleniček, uzavřeme víčky, obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.
Obvykle mají růžové pravidelné koruny průměr 6 cm. Po oplození se mění ve vejčitý plod zvaný šípek, na jehož vnitřních stranách, pokrytých ostrými tvrdými chloupky, je ukryt velký počet nažek. Sbírají se nepřezrálé, ještě tvrdé šípky, které mají oranžové až červené zbarvení, a to v měsíci září a říjnu, nejlépe za suchého a slunného počasí, jakmile plody začnou dozrávat. Právě v této době je obsah důležitého vitaminu C v plodech nejvyšší a po dozrání opět klesá.
Suší se ve slabé vrstvě bez stopek, nejlépe umělým teplem při teplotě kolem 60 °C. Kdybychom šípky sušily pomalu, ztratily by většinu vitaminu C a byly náchylné k plísním. Při teplotách vyšších než 80 °C snadno hnědnou nebo se připálí. Všechny případné zčernalé šípky je nutno odstranit. Usušené šípky mají oranžové až tmavé hnědočervené zbarvení, mírnou ovocnou vůni a nakysle sladkou, avšak svíravou chuť. Musíme je skladovat dobře uzavřené na suchém a chladném místě. Skladováním se také snižuje obsah vitaminu C a nemělo by trvat déle než jeden rok. Z biologicky aktivních látek je nejdůležitější již zmíněný vitamin C (kyselina 1-askorbová), jehož obsah se pohybuje mezi 0,2 až 1 %. Při správném usušení šípkových plodů, si zachováme až 20 % původního množství vitaminu C. Šípek dále obsahuje látky působící jako vitamíny a to karoteny, z kterých si organismus dovede sám vytvořit vitamin A, potom také vitamíny B1, B2, P, K a kyselinu nikotinovou. A nechybí ani cukry, pektiny, třísloviny, organické kyseliny (hlavně jablečná a citrónová), flavonoidy a malé množství silice.
Sušené šípky jsou v dnešní době součástí mnoha zdravotních bylinných čajů a doplňků stravy. Jako celoroční zdroj vitaminu C byly šípky velmi oblíbené v lidovém léčitelství. Využívá se k posílení a zvýšení obranyschopnosti organismu a k léčbě infekčních chorob, protože příznivě ovlivňuje některé enzymatické pochody. Šípkový čaj je ideální společník koncem zimy, kdy je období sníženého přísunu vitamínů a před jarem při tzv. jarní únavě. Je nápomocný v jakémkoli období zvýšené potřeby vitamínů (těhotenství, kojení, horečnatá onemocnění) a při sklonu ke krvácivosti. Samotné nažky se dříve používaly zejména při revmatismu a jako močopudný prostředek při močových kaméncích. Uplatnění šípků nacházíme i v potravinářském průmyslu při přípravě chutných zavařenin, používá se k výrobě dětských výživ a sirupů i k výrobě oblíbeného domácího vína.
Z korunních plátků pěstovaných plnokvětých forem růží (u nás zejména r. galská a r. stolistá) se izoluje silice, známá pod názvem růžový olej, a používá se převážně v kosmetickém průmyslu. Pro obsah tříslovin se sušené korunní plátky dříve používaly v domácí léčbě jako protiprůjmový prostředek. Růže byly pěstovány a šlechtěny již v raném středověku na mnoha místech. Dnes se pěstují v tisících nejrůznějších odrůd a stále patří pro svou krásu mezi nejoblíbenější květiny.
