Předposlední měsíc, kdy se ještě noci prodlužují. Prvního listopadu vyjde Slunce nad obzor v 6:52 a zapadne už v 16:38. Noc bude trvat 14 hodin 14 minut.

O 30 dní později Slunce vyjde až v 7:38 a zapadne v 16:03. Slunce bude pod obzorem 15 hodin 34 minut. Od začátku měsíce se tedy den zkrátí o 1 hodinu 20 minut.

Celý měsíc bude po setmění nad jižním obzorem nepřehlédnutelně oranžová planeta Mars (-0,5 až 0,04 mag). A nedaleko od něj, vpravo v západním směru, i planeta Saturn (0,55 mag).

Souhvězdí Kasiopeji

Toto nápadné souhvězdí ve tvaru písmene W nebo M můžeme na našem území pozorovat celý rok – na celé severní polokouli nikdy nezapadá pod obzor. Koncem října se však dostane do nejvyššího bodu na obloze a během listopadu se nám naskytnou jeho nejlepší pozorovací podmínky. Naopak nejníže na obloze bude kolem 18. dubna.

Po setmění se Kasiopeja vynoří ze tmy nad severovýchodním obzorem, kolem 21. hodiny se bude pohybovat blízko zenitu a za svítání nad severním obzorem.

Kasiopejou prochází též Mléčná dráha.

Mytologie

Řecká mytologie o souhvězdí Kasiopeji je poměrně známá. Kasiopeja byla manželka etiopského krále Kéfea. Byla velmi krásná a vychloubala se, že její krása předčí i vodní nymfy nereidy. To rozzuřilo boha moří Poseidóna, jehož manželka Amfitríta byla také nereida. (Další slavnou nereidou je třeba Achillova matka Thetis.) Bůh moří poslal na Kéfeovo království mořskou příšeru. Podle rad věštců bylo jediným způsobem, jak uniknout zkáze, obětovat Kasiopejinu a Kéfeovu dceru Andromedu. K tomu však nedošlo, protože se na scéně objevil statečný Perseus a příšeru zabil.

Astronomové z Persie zaznamenali tvar souhvězdí jako královnu sedící na trůně a v pravé ruce svírající hůl s půlměsícem. Ve hvězdách viděli také dvouhrbého velblouda, jehož hlava a nohy zasahovaly do souhvězdí Persea a Andromedy.

Jednotlivé hvězdy

V souhvězdí nalezneme 4 hvězdy jasnější než 3 magnitudy (jsou tedy dobře vidět i při pouličním osvětlení). Zaměříme se na ně podle jejich polohy v útvaru, který budeme vnímat jako písmeno M.

Caph

První hvězda, tvořící tedy levou patu písmene, je žlutobílý obr Caph (též Beta Cassiopeiae). Kaf znamená arabsky dlaň, což odkazuje na jistý arabský asterismus, který zasahuje i do okolních souhvězdí. Arabové hvězdu nazývají též al-Sanam al-Nakah, což znamená velbloudův hrb.

Caph je druhá nejjasnější hvězda z Kasiopeji. Září magnitudou 2,27. Caph je asi 2x větší než Slunce a září 28x jasněji. Hvězda je nyní v přechodu, kdy slučuje poslední vodíková jádra na helium čili chladne, rozšiřuje se a stane se z ní brzy červený obr.

Caph patří mezi pulzující proměnné hvězdy. Odchylka změny její jasnosti na obloze dosahuje až 0,06 mag s periodou 2,5 hodiny. Hvězda pulzuje díky dvojitě ionizovanému heliu-3, což je lehčí a mnohem méně běžný izotop helia. Helium-3 má 2 protony a 1 neutron, běžné helium-4 má 2 protony a 2 neutrony. Když se hvězda smrští, zvýší se hustota a teplota pod fotosférou (viditelným, ne však pevným povrchem hvězdy) a helium s první ionizací se transformuje na helium s druhou ionizací. Tím se zvýší schopnost zadržovat záření a únik energie z nitra hvězdy je absorbován. Zvyšuje se teplota vrstvy a tím se hvězda začíná zvětšovat. Po zvětšení teplota a hustota klesá a helium-3 začíná rekombinovat na helium s první ionizací. Vnější vrstvy se smršťují a cyklus začíná znovu.

(Slunce je také proměnná hvězda, jeho svítivost v čase kolísá, přičemž největší odchylka představuje rozdíl 0,1 % v jedenáctiletém slunečním cyklu.)

Caph se velice rychle točí kolem své osy, což deformuje tvar koule do zploštělého sféroidu, který je na rovníku o 24 % širší než na pólu. Točí se s frekvencí 1,12 rotace kolem své osy denně. Slunce se otočí kolem své osy průměrně jednou za 28 dní.

Caph je od nás vzdálený 54 světelných let.

Shedar

Druhá hvězda v obrazci M a zároveň nejjasnější hvězda souhvězdí je Shedar. Její jasnost pomalu kolísá mezi 2,1 a 2,4 mag.

Jméno Shedar pravděpodobně pochází z arabského şadr (hruď), odkazující na pozici srdce mytologické královny. Arabští středověcí astronomové al-Sufi a Ulug Beg nazývali hvězdu Al Dhāt al Kursiyy (dáma v křesle).

Shedar je jen o něco větší než Slunce, jeho fotosféra by dosahovala do poloviční vzdálenosti oběžné dráhy Merkuru. Svítivostí však Slunce daleko předčí – září 676x jasněji. Shedar je nyní červený obr, jeho fotosféra již expandovala zfúzováním jaderného vodíku na těžší prvky. Se Sluncem se jednoho dne stane totéž.

Shedar letí ve vzdálenosti 228 světelných let od nás. Točí se rychlostí 21 km/s a trvá mu přibližně 102 dní otočit se kolem své osy.

Gamma Cassiopeiae

Třetím bodem v asterismu M je Gamma Cassiopeiae alias Navi. Přezdívku dal hvězdě americký astronaut Virgil Ivan Grissom, uplatňovala se totiž při navigaci na vesmírných misích.

Gamma Cassiopeiae je vícenásobnou hvězdou. Hlavní složkou je výbušný proměnný podobr Gamma Cassiopeiae A. Je 17x hmotnější a 34 000x svítivější než Slunce. Zdánlivá jasnost hvězdy je proměnlivá – od 1,6 mag, kdy na obloze přezáří Shedir, do magnitudy 3,0, způsobené pravděpodobně překrytím hvězdy jejím plynným prstencem. Koncem 30. let 20. století prodělala Gama Cassiopeiae explozivní epizodu, během níž její jasnost stoupla průměrně nad 2,0 mag a následně prudce klesla na 3,4 mag. Od té doby její jasnost pravidelně osciluje kolem hodnoty 2,2 mag.

Má také vysokou rychlost rotace – přes 400 km/s, což se projevuje výrazným zploštěním podobně jako u hvězdy Caph.

Rychlost rotace spolu s vysokým zářivým výkonem způsobují rozsáhlé výrony hmoty, která se kolem hvězdy zformovala jako horký plynný disk. Spoluúčastí těchto fyzikálních skutečností také hvězda produkuje 10x více rentgenového záření než ostatní hvězdy podobného typu. (Rentgenové záření = vlny či proudy fotonů o vlnových délkách 10 nanometrů až 1 pikometr.) Přesný původ tohoto záření je doposud předmětem diskusí. Má se však za to, že je produkováno výrony plazmatu z hvězdy, horkým plynným diskem či interakcí magnetického pole hvězdy s diskem na principu dynama.

Společníkem Gamma Cassiopeiae A je Gamma Cassiopeiae B, což je výrazně méně hmotná hvězda, která obíhá hlavní hvězdu jednou za 203,5 dne ve vzdálenosti 1,5 AU (AU = vzdálenost Země od Slunce).

Co je plazma?

Plazma je čtvrté skupenství látky. Můžeme si jej představit takto: máme-li například vodu a ohřejeme ji, vznikne plyn, plynné skupenství, ve kterém se jednotlivé atomy a molekuly pohybují volně (bez vazeb). Zahřejeme-li i tento plyn, způsobíme částečnou nebo úplnou ionizaci, z atomů se uvolní elektrony a začnou se látkou volně pohybovat. Látka se stává plazmatem, které je schopné jako celek reagovat na elektrická a magnetická pole, což v běžném plynu není možné.

Na Zemi najdeme plazma spíše výjimečně – v kanálech blesků, v ionosféře (ionizovaná část naší atmosféry ve výšce 60–1000 km nad zemí) a v laboratorních podmínkách. Ve vesmíru ale plazma tvoří většinu mlhovin a všechny hvězdy.

Ksora

Čtvrtá ve viditelnosti i v obrazci je Ksora (někdy také Ruchbah), což je arabsky koleno. Jde o zákrytovou proměnnou dvojhvězdu. Její viditelnost kolísá v rozmezí 2,68–2,74 mag v závislosti na tom, jak kolem sebe hvězdy obíhají a překrývají se.

Mlhovina „duše a srdce“

Součástí útvaru Kasiopeja jsou dvě emisní mlhoviny zajímavého tvaru. (Emisní mlhovina je složena převážně z plazmatu, které je ohříváno žhavou hvězdou uvnitř. Následkem toho oblak i svítí. Obvyklým zdrojem ionizace je ultrafialové záření. Toto záření ohřívá okolní plyn a tím jej zbavuje elektronů. Elektrony se pak srážejí s atomy plynu a energii uvolní v podobě viditelného světla.)

Mlhoviny jsou běžným okem nespatřitelné, jejich zdánlivá jasnost je 18,3 mag. Duše a Srdce se pohybují ve vzdálenosti 7500 a 6150 světelných let od nás.