Manayupa, tajemná léčivá rostlina dávných vládců And, Inků. V jejich jazyce, kečuánštině, znamená slovo manayupa „bylinu, jejíž vlastnosti jsou nesčetné“. V českém jazyce se jmenuje prozaičtěji: stužkovec vystoupavý.


Že stužkovec patří do čeledi bobovitých, je patrné na první pohled. Nápadně připomíná jetel nebo hrachor. Své jméno dostal tento rod po svých plochých, článkovaných, poltivých plodech – luscích. Rod stužkovců zahrnuje na 300 druhů  rostoucích po celém světě, hlavně v Asii a Jižní Americe. Mnoho z nich má významné místo v domorodých medicínských systémech, např. Desmodium heterocarpon využívají obyvatelé Asie a Austrálie ke snižování horečky a při ošetřování pohmožděnin a namoženin, Desmodium multiflorum má potopudné účinky a je také používán ke snižování horečky. Desmodium gangeticum je využíván v moderní homeopatii.

Stužkovec vystoupavý je nízký keřík s plazivými lodyhami a oválnými lístky. Lístky, plody i celá lodyha, dlouhá až 50 cm, jsou pokryty charakteristickými hustými chloupky. Husté kořeny rostou do velké hloubky a díky tomu rostlina dobře odolává nedostatku vláhy. Květy jsou drobné, převážně růžové nebo světle modré, záleží na místě, kde tato bylina roste. Semena jsou v malých, cca 3 cm dlouhých luscích, o kterých jsem se již zmiňovala výše.

Manayupa původně rostla v jihoamerických Andách, ve vysokých nadmořských výškách (2000–4000 m n. m.). Jak napovídá její domorodý název, byla uznávanou léčivkou už v dobách Inků. V té době bylo její užívání privilegiem vyšších společenských vrstev a mělo částečně obřadní až kultovní charakter. Najdeme ji i v pralesích Amazonie od nadmořské výšky 500 m. Mimo Jižní Ameriku roste planě také v tropických oblastech Afriky a v Austrálii.

K léčebným účelům se používá celá nať. Zajímavé je, že její využití v tradiční medicíně v Jižní Americe a v Africe se na první pohled liší. Zatímco léčitelé v Africe používají tuto rostlinu pro léčení různých problémů jater, jako je žloutenka nebo toxická či virové hepatitida, v andské tradici je kladen důraz na její detoxikační vlastnosti (a tedy i možnost pomoci pro otravách, čištění krve apod.). Podobnou pozici zastával i nestor peruánské fytoterapie páter Edmund Szeliga, který ji nazýval bylinou číslo jedna všech léčebných kúr. V některých případech podle něho dokáže již samo vynikající očistné působení manayupy odstranit vsechny zdravotní potíže.

Tyto dva postoje se ale ve skutečnosti nijak neliší. Dnes již víme, že detoxikace (neboli metabolizace a odstraňování většiny škodlivých látek) probíhá právě v játrech. A dobrý stav jater je zodpovědný za dobrý stav dalších orgánů, kůže i trávicího ústrojí. Také na tyto problémy manayupa pomáhá.

Rostlina obsahuje flavonoidy, polyfenoly, sacharidy, alkaloidy (astragalin, cosmosin), glykosidy, saponiny a taniny. 

Vyniká svými výjimečnými detoxikačními vlastnostmi – čistí, dezinfikuje a detoxikuje veškeré vnitřní orgány. Pomáhá při alergiích, astmatu, zánětech jater a ledvin, ledvinových kamenech, zánětech trávicího traktu i pohlavních orgánů, zvláště vaječníků, také při výtoku z pochvy nebo při epilepsii. Podporuje trávení a metabolické funkce, pomáhá spalovat tuky, bojuje proti „špatnému“ cholesterolu, používá se také při otravách. Některé domorodé kmeny kombinují listy této rostliny s citrusovou šťávou, aby se připravila pasta, která se aplikuje přímo do rány na podporu hojení.

Snižuje srážlivost krve a čistí cévy, čímž pomáhá předcházet ateroskleróze a vysokému tlaku, a tím i infarktům. Uvolňuje křeče hladkého svalstva, využívá se při bolestivé menstruaci, pomáhá i při neurózách a bolestech svalů. Ve formě koupelí blahodárně působí na ekzémy nebo namožené svaly.

Kombinace obsažených látek je zkoumána jako možná pomoc při některých druzích rakoviny, dále při malárii a vysokém krevním cukru (diabetu). Má antibakteriální a analgetické účinky, účinně tiší bolest. Povzbuzuje imunitní systém i naši psychiku.

O tuto významnou bylinu jihoamerických a afrických léčitelů se zajímá i moderní medicína, která postupně potvrzuje její účinky. Probíhají výzkumy, které se snaží buď využít toto přírodní bohatství, nebo synteticky vyrobit stejně působící látky. Jak ale víme, úžasné účinky bylin přicházejí většinou pouze v přírodou precizně nastavených kombinacích, jejichž účinky se vzájemně doplňují a podporují.


“Tužkovec vystoupavý je nízký keřík s plazivými lodyhami a oválnými lístky”

Foto: istock.com