Maka neboli maca, maca maca, peruánský ženšen, královna peruánských And. Takto je přezdívaná rostlinka, která je doma v extrémních podmínkách jihoamerických velehor a obsaženými živinami a dalšími látkami pomáhala v těchto vysokých nadmořských výškách přežít i jejich původním obyvatelům. Česky se nazývá řeřicha peruánská, latinsky Lepidium meyenii.
Jméno řeřicha skutečně značí příslušnost této rostlinky do rodu řeřich, její nejbližší a nejznámější příbuznou je tedy řeřicha setá, kterou si dáváme obvykle klíčit na vatu nebo substrát a pojídáme v syrovém stavu, ještě dokud rostlinky mají pouze dva první lístky.
Společně potom patří do čeledi brukvovitých, kde se nachází spousta dalších užitkových rostlin, např. hořčice, zelí, ředkev, křen nebo momentálně nenáviděná řepka, ale i půdopokryvné a různé další rostliny (česnáček lékařský, kokoška pastuší tobolka).
Řeřicha peruánská je dvouletá rostlina, která dorůstá do výšky 15 cm. Během prvého roku vyklíčí, vytvoří listy i bulvu a ve druhém roce (reprodukčním) vyrostou květy, rozkvetou a dozrají semena. Její listy jsou podlouhlé, při zemi rozložené v růžici. Kořen tvoří bulvičku o průměru 2–8 cm. Tvarem připomíná malou řepu. Stonek s květy je asi 15 cm vysoký a na jeho vrcholu vyrůstá rozvětvené hroznovité květenství. Drobné, oboupohlavné, nazelenalé květy jsou velké jen asi 2 mm. Plody ve tvaru malých lusků obsahují oválná, velice lehká semena.
Dnes existuje několik botanických odrůd, které se navzájem liší zabarvením kořene. Některé jsou podobné barvou bramborám, jiné mají barvu bílou, žlutou, žluto-bílou, bílo-růžovou, šedou, červenou, fialovou, a dokonce šedou a černou.
Ve své domovině roste ve vysokých nadmořských výškách (3500 až 4500 m. n. m.) na místech s velmi intenzivním slunečním svitem, prudkým větrem a v chladném počasí na kamenité či písčité a kyselé půdě. Optimální teplota pro její růst je 10 až 22 °C, je odolná proti mrazu až do –20 °C. Rostliny spotřebují pro růst hodně živin a pro zachování výnosnosti je nutné půdu hnojit organickými (chlévskou mrvou) a minerálními hnojivy (kamenná moučka) nebo nechat místo mezi jejím pěstováním minimálně čtyři roky odpočívat.
Maka je jednou z nejstarších kulturně pěstovaných rostlin na světě – pěstovaly ji již předincké kultury, největšího rozšíření dosáhla za časů Inků. Složení plné živin a široké spektrum využití v léčitelství z ní udělaly významný obchodní artikl předkolumbovských kultur vysokých And.
Španělští dobyvatelé si však z celého léčebného spektra vybrali pouze pozitivní účinek na libido a plodnost a maku pod názvem „peruánské afrodiziakum“ nebo „sexuální rostlina Inků“ přivezli do Španělska, na stůl královské rodiny. Postupně upadla v zapomnění a zůstala známá pouze potomkům incké kultury. Teprve v šedesátých letech minulého století se peruánští, němečtí a američtí vědci znovu začali zajímat o tento „ztracený poklad And“.
Klinické a laboratorní výzkumy potvrdily dvě základní domněnky: maka má skutečně pozitivní vliv na potenci a plodnost. Zvyšuje produkci semene u mužů, pomáhá při impotenci a frigiditě, při sexuálních poruchách a sterilitě mužů i žen. Stimuluje sexuální aktivitu, upravuje nepravidelnou menstruaci, reguluje hormonální činnost a zvyšuje chuť na sex.
Druhý velký okruh využití si cenili už Inkové: jejich bojovníci jedli maku před válečnou výpravou pro získání síly, energie a vytrvalosti. Dnes maku užívají kosmonauti NASA i vrcholoví sportovci. Maka pomáhá k lepší vytrvalosti, podporuje růst a regeneraci svalové tkáně, působí proti fyzické i duševní vyčerpanosti, stresu, posiluje celkovou odolnost, sílu a vytrvalost. Tím, že podporuje spalování tuků, pomáhá efektivně využít zásoby energie ve chvíli, kdy to potřebujeme.
Maka také posiluje imunitu (až o 15 % oproti normálu) a napomáhá obnovení tkání (svalů, kostí, vlasů – působí proti osteoporóze, oceníme ji při chemoterapii nebo při jakémkoliv vyčerpání). Celkově posiluje a omlazuje organismus, zmírňuje příznaky stárnutí. Nepomáhá jen fyzicky, ale i psychicky: podporuje myšlení, paměť a koncentraci (zvyšuje počet neurotransmiterů), doporučuje se lidem s ADHD, při chronickém únavovém syndromu, při nechutenství a nespavosti.
Kořen maky obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, C a E, stopové prvky jako železo, vápník, měď, zinek, hořčík, draslík a sodík, jód, velké množství aminokyselin (celkem 20, z toho 7 esenciálních), mastných kyselin (kyselina linolenová, palmitinová, oleinová, laurová, stearová), třísloviny, saponiny, terpenoidy, biologicky aktivní aromatické isothiokyanáty (benzyl isothiokyanát, p-methoxybenzyl isothiokyanát – látky způsobující ostrou, řeřiše podobnou chuť), sacharidy (hlavně fruktózu, maltózu a škrob) a vlákninu.
Díky velkému obsahu přírodních sterolů (stigmasterol, sitosterol, kampesterol, ergosterol, brassikasterol, ergostadienol) se doporučuje jako přírodní alternativa steroidním anabolikům pro sportovce.
Maka se k nám dováží v podobě jemného prášku, který můžeme přidávat do smoothie i k jiným nápojům a směsím, jako je např. oblíbené müsli. Chuť je nasládlá, oříšková. Tento prášek se získává rozdrcením pražených bulev. Někdy se bulvy nejdříve povaří, čímž se snižuje obsah škrobů. V Andách se samozřejmě nejčastěji konzumuje čerstvá nebo pečená, případně se z ní vyráběl kvašený nápoj. Jedlé jsou i listy, které jsou podobně štiplavé jako řeřicha a hodí se do salátů.
Foto: Lerpidium meyenii (Zdroj: wikimedia.org, autor: Frank Vincentz)