Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) ukončila obnovu skoro 500 hektarů tamních velmi cenných a jedinečných luk, na kterých najdeme řadu významných endemických druhů, jako je například zvonek český či violka žlutá sudetská.
KRNAP ve své tiskové zprávě uvádí, že tato společenstva jsou unikátní pro celý svět! Zároveň ale sděluje, že je ohrožuje celá řada faktorů, jako je zástavba, nepůvodní druhy rostlin, expanze plevelů a přeměna luk na lesy. V rámci projektu jsme realizovali několik desítek aktivit na podporu těchto vzácných horských smilkových luk a krkonošských hospodářů, kteří se o ně starají.
Zmiňované louky byly 60 let opuštěné. Aby se na nich dalo znovu hospodařit, museli pracovníci parku vykácet 40 hektarů náletových dřevin, zlikvidovat 50 hektarů invazních rostlin, pročistit a obnovit přes 18 kilometrů stružek a vysbírat 200 tun kamení z luk.
Díky projektu vznikly i „Krkonošské farmářské stezky“ (louky.krnap.cz) propojující tři důležité fenomény života v Krkonoších – vzácné krkonošské louky, pečující hospodáře a návštěvníky Krkonoš. Jednotlivé stezky se jmenují podle význačných lučních druhů: Arniková, Hořcová, Orchidejová a Smilková. Na farmách je pak možné zakoupit výrobky z krkonošských luk.
Kromě luk se projekt zabýval také ohroženou rybkou vrankou obecnou. Aby mohla v krkonošských potocích volně migrovat, zpřístupnili v parku více jak 5 kilometrů toků, upravili 14 příčných překážek – tzv. stupňů, některé byly přeměněny na balvanité skluzy a některé byly zcela odstraněny.Speciální intenzivní péče se dostalo také kriticky ohroženému hořečku mnohotvarému českému.
KRNAP také zmiňuje, že mnoho tradičních horských luk v Krkonoších zůstalo po odsunu místních obyvatel po 2. světové válce opuštěno. Ustalo zde tradiční hospodaření, které od 16. století dávalo loukám jejich podobu a díky kterému byly květnaté a plné života. Od té doby se na nich pomalu začal rozpínat les a mnoho lučních enkláv částečně nebo zcela zaniklo. Louky procházely změnami i při pohledu „dovnitř“ – mnoho rostlin, dnes vzácných a ohrožených, bylo vytlačováno několika málo běžnými, konkurenčně silnými druhy. Louky tak pomalu začaly ztrácet význam jak pro ochranáře, tak pro místní zemědělce.