Ještě v době, kdy bylo léčebné konopí pro svou nehoráznou cenu 250 až 350 Kč za gram pro naši dceru naprosto nedostupným lékem, jsem ho pro ni pěstoval sám. Sice nelegálně, ale to mne netrápilo.


Když potřebujete ten jediný lék, který ještě vašemu dítěti pomáhá, a nějací podivně myslící zákonodárci na něj svým stupidním rozhodnutím vyhlásí klatbu a hrozí vám za její porušení dlouholetým vězením, tak je prostě pošlete do háje a ten lék seženete. V tomto případě lépe řečeno vypěstujete. Protože co je přednější? Hloupý zákon, nebo život vašeho blízkého? Já mám v tomto jasno.

Nejdříve jsem ho pěstoval na své zahradě. Je za městem, je tam klid a sousedům to nijak nevadilo. Spíše mi fandili. Pak nás ale vykradli. Kytky sice ještě nebyly zralé, takže nebyly k ničemu, ale to zlodějům nevadilo. Asi to byli velcí „odborníci“. Náhradu jsem získal od přátel a další rok jsem dal na plot plakáty s vysvětlením, že to konopí pěstuji pro nemocnou dceru. Taky jsem přidal prosbu, aby nám ho již nebrali. Nepomohlo to. A tak jsem začal pěstovat po známých.

Teď již tuto starost nemám. Martina dostává léčebné konopí z lékárny v kvalitě, jaké bych sám nikdy nedosáhl. S manželkou ho pak již jen zpracujeme do podoby, která dceři nejvíce vyhovuje a pomáhá.

Jednou z těch známých, u kterých jsem pěstoval, je i paní z blízké vesnice. Letos na jaře zavolala, že ač v loňském roce konopí nepěstovala, tak jí začala malá rostlinka růst přímo uprostřed cestičky mezi záhony. A jestli prý ji chci, protože ona jí tam velmi překáží již teď, natož až bude „dospělá“. Nepotřeboval jsem ji, ale bylo mi líto, že by hned z počátku svého života měla skončit v kompostu. Tak jsem si pro ni přijel. Již dříve jsem chtěl udělat pokus s důslednějším zaštipováním, a tak jsem to bral jako poňouknutí seshora, abych to již neodkládal. Vlastně doslova, protože je jasné, že tuto kytku zasadili ptáci.

Na zahradě mám z pletiva vyrobenou klec o velikosti 7 x 1 m a o výšce 2,5 m. Pletivo je i nahoře. V ní jsem kdysi to své konopí pěstoval. Ta klec měla odradit nezvané návštěvníky, ale nedokázala to. V současné době ji mám z boků i zasklenou a pěstujeme tam okurky. Tak jsem ji tam zasadil. Velmi rychle se ujala a pak mi již dělala jen a jen radost. Rostla krásně.

Poprvé jsem ji zaštípl, když nasadila na čtvrté patro. Do týdne bylo vidět, jak z jejího vrcholu vyrazily dva nové stonky. Pak jsem ji zaštípl v době, kdy tyto stonky již nasazovaly na čtvrté patro. Ne ale na vrcholcích, ale celé tyto stonky jsem zastřihl nad jejich prvním patrem. Musím říci, že to nevypadalo pěkně a té kytce jsem se moc omlouval. Ale snad jsem ani nemusel. Ono jí to asi docela vyhovovalo. Během pár dnů byl vidět intenzivní růst čtyř nových stonků. A že se jim dařilo. Ke třetímu snížení rostliny jsem přistoupil v době, kdy již měla asi dva metry. Byla nádherná a já jsem dost váhal. Ale nakonec jsem se s ní domluvil a snížil jsem ji asi na polovinu. Vše se opakovalo tak, jak již několikrát. Kytka zajásala a za dva týdny již byl zřetelný obzvláštní růst osmi nových stonků. Tehdy jsem jí ale musel vyrobit podpůrnou konstrukci, protože její váha začala velmi narůstat. Určitě by to nevydržela a rozlomila se.

Je samozřejmé, že po celou dobu jejího růstu jsem ji zbavoval neperspektivních výhonků a také části listů. Ať již proto, že začaly žloutnout, nebo proto, že až příliš celou rostlinu zahušťovaly a zamezovaly tak průniku slunečního svitu a dostatečnému proudění vzduchu.

Když se první z nových stonků opět vyhoupl nad dva metry, provedl jsem jejich poslední velké snížení. Tentokrát ale již ne všech na stejnou výšku. Nejvíce jsem snížil ty, které byly na jižní straně tohoto teď již docela mohutného keře. Nejméně pak ty na severní straně. Dosáhl jsem tak mnohem lepšího průniku světla do vnitřních prostor rostliny. Pak jsem ještě jednou důkladně zmenšil její zahuštění.

A protože jsem stále nevěděl, co to vlastně pěstuji, domluvil jsem si s přítelem z Ostravska, že mi po jejím dozrání alespoň v laboratoři zjistí obsah kanabinoidů.

Před třemi týdny se na vrcholcích větviček začaly objevovat květy. Spousty květů. Byla radost se na ni dívat.

Naposledy jsem ji viděl před pár dny. Mikroskopem jsem kontroloval stav tvorby trichomů a kapiček pryskyřice. Ještě tam nebylo skoro nic, ale začínaly se objevovat. Domnívám se, že do plné zralosti jí chybělo tak čtyři až pět týdnů.

Když jsme pak další den přijeli na zahradu, našli jsme jen roztrhané oplocení, rozbité sklo, její polámaný kmen a částečně vyrvané kořeny. Po tom, kdo to udělal, pak za skleníkem zůstala nedopitá láhev desítky piva. Jak je vidět, tak kromě prudké inteligence tento pachatel disponuje i chutěmi bezdomovce.

Té rostliny je mi líto. Byla překrásná a dorůstala do stavu svého životního vrcholu. Do stavu vysokého nárůstu hladiny kanabinoidů a možná, v případě jejího oplodnění, k produkci velkého množství semínek. Bohužel někdo jí v tom zabránil.

A je mi líto i toho, že jsem tento svůj pokus nemohl dotáhnout až do konce. Ne že bych tu kytku potřeboval pro sebe. To ne. Patrně bych ji věnoval příteli, který konopí zpracovává na léčiva oficiálně. Tedy, pokud by se mu hodila. A pokud ne a pokud by byla oplodněná, vzal bych si z ní semínka. Zbytek by skončil na pohřebišti většiny rostlin z mé zahrádky, tedy v kompostu. Již se nic z toho nestane.

Dost jsem o tom člověku přemýšlel.

Buď se jedná o šmejda, který i naprosto nevhodný materiál usuší a postupně rozprodá pubertou zmítaným přátelům, které tím vlastně okrade.

Nebo se jedná o ubožáka s poškozeným intelektem. Možná kdysi spadl ze schodů a uhodil se do hlavy. Možná si mu kdysi v dětství na tu hlavičku sedla jeho maminka a nevšimla si toho. Nevím.

V tom prvním případě by mu ti jeho „přátelé“, až zjistí, co koupili, měli vysvětlit, že to jeho počínání není správně. V tom druhém jej mohu jen politovat. A vlastně i tu jeho maminku. Určitě se trápí nad tím, co na tento svět přivedla.


“Kromě prudké inteligence pachatel disponoval i chutěmi bezdomovce”