V předešlém díle časopisu ROOTS jsme si pověděli o širším dělení hnojiv, která jsou v growshopech k dostání, a podrobně jsme si rozebrali základní organická hnojiva a aditiva. V tomto díle se zaměříme na druhou možnost ze základní skupiny hnojiv, což jsou hnojiva minerální.
Minerální (syntetická) hnojiva jsou pěstiteli často opomíjena, protože jsou vyráběna uměle pomocí chemických prvků a jejich sloučenin vyráběných v laboratořích. Strach z použití těchto hnojiv však není z hlediska využití pro pěstování konopí úplně oprávněný.
Rostliny konopí totiž v momentální době bývají využívány díky jejich silné vlastnosti vytáhnout z půdy těžké kovy, což naznačuje, že jsou tyto rostliny schopny pojmout velké množství prvků, které pro konopí nejsou potřebné pro růstovou ani květovou fázi.
O použití rostlin konopí pro vyčištění půdy v momentální době se uvažuje také například i v Černobylu, o což se nejvíce zasazuje český spolek TRAWA, ale to už je jiný příběh…
Tyto prvky pak rostlina buď zužitkuje a spotřebuje ke svému prospěchu, nebo se v ní uloží. Na pultech growshopů bývají pouze certifikovaná hnojiva, která těžké kovy neobsahují a obsahují pouze prvky, které mohou být rostlinou plně využity a spotřebovány.
V každém případě se při použití minerálních hnojiv doporučuje přestat rostliny hnojit dříve, než je tomu u hnojiv organických, aby rostlina mohla všechny živiny plně spotřebovat, a tak docílit nejlepší chuti vypěstovaného produktu. To však závisí kromě jiného také na tom, v jakém médiu jsou rostliny zasazeny.
Při použití minerálních hnojiv v zemitých substrátech, které mají vlastnost ukládat živiny (neinertní média), se doporučuje s hnojením přestat 2–3 týdny před sklizní, aby byla chuť úrody co nejlepší.
Někteří pěstitelé přestávají hnojit i dříve, vždy ale záleží na typu hnojiv, množství aditiv, na délce květového cyklu rostliny a samozřejmě také na tom, zda jsou rostliny zasazeny v květináči, nebo volně v půdě.
Občas může totiž nastat problém, kdy pěstitel přestane rostliny hnojit moc brzy, a rostlina tak nemá přísun nezbytných prvků pro správný vývoj květenství. To může zapříčinit malou úrodu, nekompaktní květenství a v extrémních případech také úhyn rostliny.
Pokud má určitá řada hnojiv také vyšší množství produktů na bázi aditiv, může také vzniknout problém s deficity, které se na rostlině začnou projevovat. Ve chvíli, kdy mají rostliny k dispozici velké množství prvků, které jsou jim dodávány v pravidelných intervalech, tak se dá říci, že si na přísun těchto prvků zvyknou a po vysazení základních hnojiv a aditiv jim budou chybět.
Dalším faktorem pro včasné přerušení hnojení je to, zda jsou rostliny zasazeny v květináči, nebo volně v půdě. V květináči je totiž možné rostliny prolít a díky tomu se zbavit nahromaděných minerálních solí z květináče. Rostliny zasazené volně v půdě mají kolem sebe nahromaděné vyšší množství živin, které se odplavit nedají, proto je dobré rostliny přestat hnojit trochu dříve, aby byly všechny prvky spotřebovány.
V neposlední řadě je také důležité se předem informovat na délku doby kvetení určitého druhu rostliny, a to buď na internetu, nebo od matkáře, od kterého máte klony. S největší pravděpodobností vám tuto informaci nesdělí v žádném seedshopu, neboť zde jsou semena konopí prodávána pouze pro sběratelské účely.
Při pěstování v inertních médiích, jako je kokos, rockwool, mapito, fytocell, keramzit/hydroton a perlit, je možné hnojit o trochu déle, protože tato média mají určitou savost, ačkoliv je malá, a tak dokáží minimum živin v sobě nebo v prostorách květináče udržet. Proto se doporučuje s hnojením přestat 2 týdny před sklizní.
U pěstování v DWC, NFT nebo v aeroponických systémech je tomu trochu jinak. V těchto systémech nejsou rostliny zasazeny v žádném médiu, které by mělo udržet potřebné množství živin. Proto při výměně nádrže s živinami za čistou vodu příliš brzy začnou rostliny velice rychle postrádat potřebné prvky. Rostliny jsou také schopny všechny živiny v nich uložené rychleji spotřebovat, tudíž s dávkováním hnojiv do těchto systémů bychom neměli přestávat dříve než 10 dní až jeden týden před sklizní.
Pokud si pěstitel není jistý, zda jsou rostliny řádně vyčištěny, přirozeně nezačaly žloutnout a jsou sytě zelené, nebo hnojil dlouho a pryskyřičné žlázy rostliny jsou již zralé, nabízí se možnost použí přípravky, které jsou obecně označovány jako „flush“. Tyto přípravky rozpouští nahromaděné soli v médiu a rostlina je schopna rychlejší absorpce a využití stávajících živin. Tyto přípravky se také dají použít v případě, že dojde k přehnojení rostlin.
Další možností, jak předejít nahromadění solí nebo přehnojení, je průběžně rostlinám dodávat enzymatické složky, a to v pravidelných intervalech. Enzymy rozpouštějí soli, ničí odumřelé kořeny a čistí zdravé kořeny, čímž posilují příjem živin.
Při použití minerálních hnojiv je také dobré občas hnojení vysadit a zalít rostliny jen vodou, enzymy, případně hnojivy, která nejsou na bázi NPK. Většina schémat, která určují dávkování hnojiv různých výrobců, neudávají informaci, zda mají být hnojiva dodávána s každou zálivkou, nebo například jen jednou týdně. V každém případě nikdy neuděláte chybu, když při ručním zalévání jednou za čas hnojiva vynecháte – vyvarujete se tak přehnojení, případně přesolení půdy, které se projevuje bílými krystalky na povrchu substrátu.
V systémech, kdy rostliny koření do vody, ale mějte na paměti, že zde jsou hnojiva nutná vždy.
Při výběru minerálních hnojiv se informujte i na jejich složení. Některá hnojiva jsou totiž složena pouze ze surových prvků a některá z prvků, které jsou vázány určitým chelátem.
Zjednodušeně se dá říci, že prvek, který je vázán v chelátu (nejčastěji EDTA), je pro rostlinu snadněji dostupnější a rostlina jej dokáže snadněji absorbovat i za předpokladu, že nebyla provedena korekce pH. Čím více tedy má určité základní hnojivo nebo aditivum chelátovaných prvků, tím lépe.
Co se týče samotné korekce pH, je v případě minerálních hnojiv opravdu lepší pH upravovat. Některé prvky jsou totiž rostlině dostupné jen při určité hodnotě pH. U organických hnojiv jsme si pověděli, že jsou tato hnojiva rostlinou přijímána přímo, a tak zde není až tak nutné pH upravovat. U minerálních hnojiv, která jsou složena ze solí, je to však doporučeno, protože rostliny při špatné hodnotě pH na určité prvky prostě nedosáhnou.
Výjimkou jsou hnojiva, která mají automatickou korekci pH, která při správném dávkování a přidání všech potřebných složek a aditiv vytvoří podmínky pro to, že rostlina přijme všechny potřebné živiny.
Co se týče struktury minerálních hnojiv, jsou to především hnojiva tekutá a hnojiva prášková.
Hnojiva tekutá bývají zastoupena nejčastěji, protože je zde kladen větší důraz na rozložení prvků, které jsou separovány do více lahví, tudíž může pěstitel rychleji zasáhnout v případě deficitů. Dávkování je však trochu složitější v případě, že jsou používána v recirkulačních systémech. Pěstitel totiž dodává všechny jednotlivé složky produktové řady ve stanoveném množství výrobcem, aby dosáhl určité hodnoty EC, avšak pokud svou nádrž s výživou pořád doplňuje a nádrž nemění, nikdy
nemůže přesně vědět, který prvek, případně složka, v nádrži nadbývá, a tak dochází v nejčastějších případech k tomu, že hodnoty pH kolísají.
Dalším problémem, který při nedostatečné výměně nádrže může nastat, je, že se některé se složek začnou usazovat naspodu nádrže, vytvoří sliz nebo se vysrážejí a při promíchání mohou ucpat kapiláry, jehly nebo rozprašovací ventily.
Co se týče práškových hnojiv, ty mají menší produktové řady a skládají se nejčastěji ze základního hnojiva pro růst, pro květ a případně 2–3 aditiv, dávkování je tak podstatně snadnější. Prášková hnojiva, která jsou momentálně dostupná, mají větší hodnoty NPK než tekutá. Jejich výhodou je, že mohou být rozpuštěna ve vodě déle než hnojiva tekutá a nádrž nemusí být měněna tak často.
Nevýhodou je ovšem řešení deficitů, protože v práškových hnojivech bývá zastoupena celá řada prvků, tudíž pokud bude pěstitel chtít řešit deficit a může použít pouze pár produktů, může se stát, že ačkoliv deficit vyřeší, může vzniknout nadbytek nebo blokace jiného prvku a rostliny přehnojit.
V příštím díle tohoto seriálu o hnojivech si rozebereme hnojiva organo-minerální a povíme si o dělení a použití různých druhů aditiv. Takže pěstu zdar a zase příště!
“Při pěstování v inertních médiích je možné hnojit o trochu déle”
“Co se týče struktury minerálních hnojiv, jsou to především hnojiva tekutá a hnojiva prášková”
