Pod pojmem ayahuasca si můžeme představit liánu z amazonského pralesa rodu Banisteriopsis nebo také nápoj původem z Jižní a Střední Ameriky, který se z ní připravuje. Dnes je ayahuasca natolik globalizována, že se s jejím užíváním setkáváme po celém světě. A to dokonce i v jiné formě než v nápoji – v kapslích nebo ve směsi ke kouření (changa). Nejčastěji se však pije v rámci ceremonie – rituálu, který obvykle vede zkušený průvodce.
Protože studuji psychologii na Univerzitě Palackého, je mi kladeno na srdce mít zdravě kritický přístup k různým fenoménům. Egorův snímek ve mně vyvolával spoustu otázek a já jsem se rozhodla položit ty nejstěžejnější. Některé z nich padly i v diskuzích po promítání.
Jsou to už dva roky od chvíle, kdy se Egor Indiani vrátil z Peru, kde během své cesty narazil na mnoho moudrých i pochybných lidí, kteří se věnují tajemnému jihoamerickému nápoji zvanému ayahuasca. Vybral si čtyři z nich, natočil s nimi rozhovor a po návratu se ponořil do procesu tvoření cestopisného dokumentu, který obrazně i příznačně nazval Curanderos neboli léčitelé.
Ayahuasca – tajemná a mýty opředená. My na Západě ji známe jako psychedelický nápoj s původem v Amazonii, schopný otvírat brány do našeho nevědomí, léčit duši nebo zprostředkovávat kontakt s transcendentnem. Tradiční léčitelé, kteří s ním pracují, curanderos – ayahuasceros, jej považují za posvátný. Ale jak takový lidový léčitel vlastně vypadá? Můžeme kohokoliv s domorodým vzhledem a barevnou čelenkou považovat za ayahuascera?
