Zázračný jedlý strom
Moringa olejodárná je zajímavý příklad cizokrajné léčivé rostliny, ze které se místní obyvatelé naučili zužitkovat téměř vše – listy, plody, květy či kořen. Je to nejznámější druh rodu rostlin z čeledi moringovitých (Moringacea), ve které lze najít celou řadu různých kvetoucích rostlin a stromů.
V zemích, kde se pěstuje, je také známá pod názvem křenový nebo paličkový strom. Tato vcelku nenápadná rostlina (vzhledem ke své řidší a nepravidelné koruně), dosahuje výšky až 12 metrů a šířky až 30 centimetrů. Květy jsou menší, bílé a příjemně voní. Má výrazně velké a střídavé listy. Plody jsou tobolky ve tvaru lusku, které obsahují semena ve velikosti až lískového oříšku. Tato semena jsou bohatá na olej a ozdobená třemi křídly, odtud označení trojkřídlatá semena.
Jejím původním domovem je jižní podhůří Himalájí, odkud se přes Indii a Arábii rozšířila až do Afriky včetně Madagaskaru. Je známá také pod lidovými názvy Horseradish tree (křenový strom), Benzolive, Kelor nebo Drumstick tree (paličkový strom). Označení „křenový strom“ má proto, že se její kořeny někdy používají jako náhražka křenu (ale pozor, ve větším množství mohou být jedovaté!).
Moringa olejodárná je často popisována jako „víceúčelová“ plodina, u které se dá všechno zužitkovat a v mnoha oblastech je důležitou součásti základní stravy. Pěstuje se tak, aby se urychlila její plodnost a sklizeň byla co nejjednodušší. Seřezává se blízko nad zemí, a jak obrůstají větve, dostává tvar keře. Můžeme tedy postupně probrat všechny její části podle toho, jak je místní lidové léčitelství využívá.
Listy z moringy nejsou ani tak používány k léčivým účelům, ale jedí se prostě jako potravina a jsou oblíbeny jako zpestření jídelníčku v Indii a Africe. Místní obyvatelé je jedí syrové jako součást salátů, vaří je v omáčkách či polévkách a v případě nadbytku je i suší (sušené se drtí na prášek). Listy jsou zdrojem mnoha minerálů, vitamínů, bílkovin a proteinů. Obsahují například vitamín C nebo betakaroten, vápník, draslík a antioxidanty.
Plody jsou v podobě ještě nezralých, zelených lusků oblíbeny zejména v Indii. Jsou součástí jídelníčku, připravují se obdobně jako zelené fazolové lusky. Pokud plody dozrají, semena z nich se praží a místní obyvatelé je konzumují podobně jako my například ořechy.
Samotná semena obsahují velké množství oleje, který se po vylisování používá v kuchyni, je ale také součástí kosmetických přípravků. Jako zajímavost lze uvést, že prášek z rozdrcených semen používají místní obyvatelé na vyčištění kalné vody. Ve vodě rozpustné koagulační proteiny (srážlivé látky) „vyvločkují“ vodní zákal, který se usadí na dně nádoby. Tradičně se takto před vařením čistí voda v některých územích okolo Nilu.
Své využití mají i květy z této rostliny. Vaří se a používají se stejně jako listy do polévek a omáček. Kořeny, o kterých už byla zmínka, se používají jako náhražka křenu, ale domorodci je musí velmi opatrně dávkovat, aby se jimi neotrávili, protože obsahují jedovatý alkaloid spirochin.
Kůra stromů slouží jako materiál pro výrobu hrubého vlákna, ze kterého se zhotovují rohože a provazy. A nazmar nepřijdou ani větve moringy olejodárné – jsou oblíbeným krmivem pro domácí zvířata, zejména velbloudy.
Moringa a její účinky
Moringa se používá při léčbě velké škály nemocí, také se využijí téměř všechny její části. Kořeny se využívají při poruchách zažívání, proti břišním a střevním parazitům a jako lék na tlumení bolesti (opět je třeba pohlídat dávkování pro jejich jedovatost). Semena mají protizánětlivé a antipyretické působení, listy se využívají u kurdějí nebo osteomalacie.
Listy se také používají k tlumení bolesti, horečce a vůbec při onemocnění horních cest dýchacích, či při hemoroidech. Květy mají povzbuzující (tonikum) a afrodisiakální účinek, ale na druhou stranu jsou nebezpečné, jelikož mohou vyvolat potrat. Semena se konzumují při horečce a zánětech. Používá se ale i míza z kmene, ta je využívána zejména u vředů. Místní ženy konzumují listy moringy, aby podpořily tvorbu mateřského mléka.
