V prosinci 2019 vypukla pandemie covid-19. Dodnes není jasné, jestli příčinou jejího vzniku byli netopýři, nedbalost biochemiků z laboratoří v čínském Wu-chanu, nebo testovací záměr čínských pohlavárů.

Co z toho je správné, to spolehlivě nevím nejen já, ale ani výzvědné organizace, jako je americká CIA, ruská GRU, izraelský MOSAD a již vůbec ne český ÚZSI. Tak se tím nezabývejme. Jen bychom fabulovali a k výsledku stejně nedošli.

Mne na celé této pandemii zajímají pouze dvě věci.

Za prvé to, že já i manželka jsme se nakazili, ale přežili jsme. Jak mi bylo řečeno, měli jsme tu lehčí formu. Když to spojím s tím, jak mi bylo a že jsem si tři dny skutečně myslel, že to nepřežiji, tak si naprosto neumím představit, co prožívali pacienti s tou těžší formu nákazy.

Druhou věcí, která mne v souvislosti s pandemií covid-19 zaujala, jsou ty naprosto nesmyslné a logiku postrádající reakce určité hlasité skupiny spiknutí hledajících lidí. Například jsem se dověděl, že:

„Covid-19 vypustily mezi lidi farmaceutické firmy, aby zvýšily své zisky.“

To si skutečně vyznavači této teorie myslí, že by si něco takového nechali líbit majitelé automobilového, naftového, cestovního, zbrojního a já nevím jakého ještě jiného průmyslu, kteří na proti-covidových opatřeních tak prodělávali? A co státy? To jako Rusové, Arabové, Američané atd. srazili kufry a koukali se, jak jim sice padá ekonomika do pekel, ale farmaceutické firmy, vyrábějící očkovací séra, vydělávají? To snad ne.

„Covid-19 byl vypuštěn mezi lidi záměrně proto, aby s očkovací látkou bylo možno do těl všech obyvatel světa instalovat i mikročip pro naše sledování.“

Prosím vás, a to kým? Číňany? Američany? Izraelci? A co ti ostatní? Ti sice vědí, že někdo z nich nám všem aplikuje do těla sledovací čip, ale je jim to jedno? Američanům je fuk, že to dělají Číňané. Nebo Číňanům je fuk, že to dělají Američané? Nesmyslnost a do morku kostí pronikající hloupost těchto úvah je nezměrná. Na druhé straně, když v Americe 30. let, kdy pánové Hearst, DuPont, Rockefeller a Mellon rozjeli svou kampaň proti konopí, mohli prostí občané uvěřit článkům v novinách a kázání v kostelích o tom, že když si běloch zapálí jointa, tak se změní v černocha, tak proč ne.

„Vakcíny společnosti BioNTech/Pfizer a Moderna pracují na principu mRNA, což je naprosto neznámá a nijak nevyzkoušená technologie, o které se naprosto neví, co to v lidském těle udělá.“

Jistě, skutečně se jedná o zcela nové vakcíny. Jenže nejsou neznámé a nebyly ušity horkou nití. Farmaceutické společnosti na nich pracují již víc jak třicet let.

Odpor vůči očkování byl a je mezi některými lidmi tak silně zapuštěný, že až hraničí s paranoií. Říkají, že to není přirozené a oni si nic nepřirozeného se svým tělem dělat nenechají. Má se to nechat na přírodě a přirozeném vývoji. Možná by bylo tedy dobré podívat se na to, jak to tedy ta příroda dělá a nakolik nepřirozené je očkování.

Vše záleží na tom, v jakém stavu je naše homeostáza. Asi bych měl vysvětlit, co se za tímto názvem skrývá. Je to schopnost organizmu udržovat své vnitřní prostředí stabilní bez ohledu na to, jak se mění vnější prostředí, ve kterém organizmus žije. Tato stabilita je pro ten který organizmus životně nezbytná.

Narušením homeostáze propuká nemoc. Na to reaguje imunitní systém organismu snahou stabilitu obnovit tím, že zlikviduje příčinu jejího narušení. Tím narušitelem je nějaký patogen. Buď vnitřní – nádorová buňka, nebo vnější – bakterie, viry, spory hub, plísně, jedy atd.

Náš imunitní systém má tři obranné linie. Tou první je naše kůže, potní systém a sliznice. Je-li naše kůže neporušená, patogeny se přes ni dostávají jen velmi ztěžka. Usadí-li se pak na ní, jsou většinou likvidovány jejím kyselým povrchem, o což se stará náš potní systém. Obdobné to je na slizničních membránách.

Naše druhá obranná linie je vnitřní a je založena na chemických signálech. Dostane-li se do našeho organizmu nějaký patogen narušenou kůží nebo přes slizniční membránu, jsou k místu jeho vniknutí pomocí chemických signálů směřovány leukocyty (fagocytární bílé krvinky a antimikrobiální bílkoviny). Vznikne zánět. Tato obranná linie je nespecifická. Není zaměřena na žádný určitý patogen.

Specifickou obranou, zaměřenou na nějaké konkrétní mikroorganizmy (bakterie, viry), jedy či rakovinové buňky, je naše třetí obranná linie. Jejími zbraněmi, které používá pro likvidaci těchto konkrétních patogenů, jsou lymfocyty a protilátky.

Zůstaňme u této obranné linie a věnujme se protilátkám. A nehovořme zatím o očkování, ale držme se toho, jak zde pracuje naše matička příroda.

Třetí, tedy ta specifická obranná linie našeho organizmu, má jednu velkou slabost. Rychlost jejího zásahu proti patogenu, se kterým se ještě nesetkala, je dost pomalá. A tak v případech, kdy se nějaký nebezpečný virus dostane do našeho organizmu, má poměrně dlouhou dobu na to, aby se mohl množit a útočit dál a dál. Může se tak stát, že se napadený organizmus se vzniklou situací již vyrovnat nedokáže a jeho život skončí. Možná by stačilo připomenout tzv. španělskou chřipku.

První nemocní byli hlášení v Číně v roce 1917. Skutečně naplno se rozjela v roce 1918 ve vojenském výcvikovém táboře v Kansasu v USA. Odtud se dostala na všechny fronty 1. světové války a následně do většiny světa. Řádit vydržela až do roku 1920. Odhaduje se, že její smrtnost mohla dosahovat až 20 % nakažených a že celkem zabila až 100 milionů lidí. V Českých zemích na ni podle některých sčítání zemřelo 82 648 lidí. Jen dodávám, že padlých v samotné válce během jejího čtyřletého trvání bylo „jen“ devět a půl milionu vojáků. A to se obě strany denně setsakramentsky snažily zabít jich tam, „na té druhé straně“, co nejvíce.

Můžeme si ale položit otázku, proč tento agresivní subtyp viru chřipky A H1N1 zabil jen těch 20 % nakažených. Proč nezabil všechny? To má dle mne dvě příčiny.

Tou první je skutečnost, že každý jsme jiný. Organismus každého z nás je v detailech nastaven jinak. Různí lidé reagují na stejný podnět různě. Jsou lidé, kteří si nikdy v životě nečistili zuby, a přesto je mají stále zdravé. Byli lékaři a ošetřovatelky, kteří dennodenně pracovali s lidmi nakaženými pravými neštovicemi, kde u některých kmenů je mortalita až 100 % nakažených, a jen během 19. století na ně zemřelo až půl miliardy lidí. Mnozí z tohoto medicínského personálu se nakazili a zemřeli. Mnozí další, ze stejné doby a stejného pracoviště, se nikdy nenakazili. Jistě, patrně důsledněji dodržovali ochranná opatření a svou hygienu. Já ale myslím, že jen to nestačilo a že zde hrála svou roli i určitá netečnost jejich organismu k tomuto patogenu.

Druhou příčinou může být to, že příroda sama si občas některé z nás naočkuje sama. Jak je to možné? To se nejdříve musíme podívat na to, v čem je podstata očkování prováděného člověkem.

Očkovací látky, které nám jsou vstřikovány do těla, obsahují buď virus mrtvý, nebo výrazně oslabený, nebo dokonce jen jeho část. Účelem je umožnit naší třetí, tedy té specifické obranné linii našeho imunitního systému, „osahat“ si tento neznámý, ale oslabený či deaktivovaný patogen bez toho, že by se mohl dál v organizmu množit a ohrožovat nás. Tím náš imunitní systém získává dostatek času na to, aby začal produkovat obranné látky, které vysílá k místu přítomnosti patogenu a likviduje jej.

Tyto obranné látky si pak po určitou dobu i poté ponechává, aby mohl dostatečně rychle zasáhnout v případě návratu nemoci například z nedoléčení. Zároveň je aktivována adaptivní složka imunitního systému. To jsou takzvané paměťové T a B buňky. Díky nim při každém dalším nakažení organismu tímto konkrétním patogenem odpadá jeho zdlouhavé zkoumání naší přirozenou imunitou a tato, protože již patogen zná, vyvolá okamžitou tvorbou protilátek. Organizmus tak má dost času na jejich dostatečnou produkci, a tím na likvidaci patogenu dříve, než ten může napáchat nějaké větší škody.

A přesně totéž se děje v určitých případech i v přírodě. Samozřejmě nám nevstřikuje očkovací séra injekční stříkačkou, ale občas se do nás dostane mrtvý či oslabený patogen vdechnutím, jídlem nebo otevřenou ranou. V tu ránu se v nás rozběhne tentýž proces, jako při očkování lékařem a očkovacím sérem.

Jinými slovy očkováním člověk cíleně dělá to, co příroda dělá jen zkusmo a za doprovodu tisíců a milionů mrtvých. Jistě, ani očkování není zcela bez nebezpečí. Jsou lidé, u kterých očkování nemusí vyvolat vůbec žádnou imunitní odpověď, nebo naopak ji vyvolá přehnaně velkou. V porovnání se stavem, kdy bychom nechali vše jen a jen na přírodě, je toto nebezpečí naprosto triviální.

Očkování od svého počátku již zachránilo miliony a možná miliardy lidských životů. Bohužel ne proti všemu se očkovat dá. Očkovat proti virovým a bakteriálním napadením lze. Očkovat proti lidské hlouposti bohužel nikoliv.

“Jistě, skutečně se jedná o zcela nové vakcíny. Jenže nejsou neznámé a nebyly ušity horkou nití…”

“Odpor vůči očkování byl a je mezi některými lidmi tak silně zapuštěný, že až hraničí s paranoií”

“Jinými slovy očkováním člověk cíleně dělá to, co příroda dělá jen zkusmo a za doprovodu tisíců a milionů mrtvých”

Foto: pixabay.com