Letošní rok je náročný a jeho události nás, někdy jemněji, někdy s větší razancí, vedou k uvědomění si a přehodnocení základních hodnot. K přijetí životního koloběhu a našich úloh v něm.
Odvykli jsme si chápat smrt jako součást života. Ona jí ale je, ať chceme, nebo ne. Směřujeme k ní od okamžiku prvního nadechnutí na tomto světě.
Vědomí definitivnosti lidského života by nám ale nemělo sedět na ramenou jako ochromující připomínka. Spíš jen jako zvědomění si důležitosti toho, co se děje v dlouhé době mezi prvním a posledním okamžikem života. Je jen na nás, jak naplněný bude.
Častým symbolem smrti je mezi stromy odpradávna tis, ať už pro svou jedovatost, nebo proto, že z jeho dřeva byly vyráběny luky, zbraně nosící zkázu. Oprostíme-li se ale od strachu, můžeme ho vnímat také jako symbol nekonečna a stálosti.
Nejsou výjimkou tisy staré několik stovek, ale i tisíce let. Jeho receptem na dlouhověkost je vychutnávání si přítomného okamžiku. Roste pomalu, neplýtvá energií a díky tomu je schopný znovu se zazelenat i po velmi radikálním řezu, kdy už to vypadá, že nebude schopný se vzpamatovat. Z dutin starých, prohnilých stromů se prodírají ke světlu nové výhony, aby se strom znovu zazelenaly. Jeho klidná chuť do života a schopnost sebeobnovy je skutečně inspirativní.
V některých kulturách býval považován za posvátný právě pro svoje vlohy propojit se světem na druhém břehu a komunikovat s ním.
Magické rituály využívaly jeho schopnost odehnat zlé démony i síly.
Tento neopadavý jehličnan se vyskytuje v celém severním pásu zeměkoule, byl poměrně častou součástí přírody, parků i zahrad, pro svou neblahou pověst se však dostal až na samou hranici přežití a nyní je u nás tis červený chráněný. Okrasných druhů tisů ovšem existuje povícero, setkání s nimi je pravděpodobnější.
Vzhledem k tomu, že celý strom kromě dužiny plodů je prudce jedovatý, bychom o něm pravděpodobně jako o léčivce neuvažovali. Ale právě alkaloid taxicantin, který ve velké dávce může způsobit smrt, nyní zkoumají vědci jako nadějné léčivo při některých druzích rakoviny. V lidovém léčitelství měl svoje místo, dnes však jeho účinky upadly v zapomnění. Pro domácí použití ovšem rozhodně vhodný není.
Husté, těžké a ohebné dřevo dokázaly šikovné ruce řezbářů proměnit na ozdobné prvky nábytku, dekorační i užitkové předměty.
„Tis je častým symbolem smrti“
Foto: shutterstock.com
