Bohužel i my jsme si museli zvyknout na to, že prakticky vše, na co se chceme v TV dívat, je prošpikováno neustálou reklamou na kde co. Zajímavé ale je, jak se postupně mění skladba těchto reklam. Dříve to byly reklamy především na potraviny, oblečení, kosmetické přípravky, prací prášky atd. Reklama na léky prakticky neexistovala. Jak je to dnes?
Jednou jsem si provedl takový svůj malý průzkum. Dělal jsem si čárky dle toho, čeho se reklama týkala. Samozřejmě jsem u toho neseděl celý den. Bylo to jen nárazové. Prostě jen tehdy, když jsme se chtěli na něco dívat. Vyhrála to reklama na léky a ty tak zvané podpůrné prostředky. Vše z dílen farmaceutických firem.
Neustále je nám vnucována myšlenka, že vlastně nikdy nejsme zdrávi. A že prakticky denně potřebujeme další a další léčebné prostředky, abychom se mohli dožít dalšího rána. Také je nám vtloukáno do hlavy, že pokud je užívat nechceme, tak jsme neodpovědní a nejen na sobě, ale i na svých blízkých pácháme zlo.
Smutné je, že farmaceutické firmy se neštítí tento nátlak na nás vyvíjet i prostřednictvím dětských programů. Dříve dětské programy reklamou přerušovány nebyly. Dnes již i tyto jsou takových reklam plny.
Pokud chceme vyhodit léky s prošlou expirační dobou, měli bychom je odnést do některé lékárny. V žádném případě bychom je neměli házet do běžného komunálního odpadu, protože všechna léčiva jsou zařazena mezi nebezpečný odpad. A takto s ním musí zacházet i lékárny, kam je odneseme.
Na bezpečnost trhu s léčivy u nás dohlíží Státní úřad pro kontrolu léčiv. Ten by měl dbát na to, že každý lék, který se má v lékárně objevit, bude při správném užívání, které určí lékař, bezpečný. Ale je tomu tak?
V minulosti se do lékáren, ambulancí a nemocnic dostávaly léky různé, někdy až hrůzné. Pamatuji si dobu, kdy bylo velmi přesvědčivou reklamou budoucím maminkám v Německé spolkové republice doporučováno, aby v případě nachlazení v době těhotenství užívaly zcela bezpečný lék Contergan, obsahující látku Thalidomid. Výsledkem bylo asi deset tisíc zmrzačených dětí, které se rodily bez rukou, bez nohou atd. To se stalo v roce 1957 a lék na trh přinesla německá farmaceutická firma Grünenthal.
Rok 1957, to je polovina minulého století. A tento obrovský malér je tedy 62 let starý. To je snad již dost dlouhá doba na to, aby se farmaceutické firmy poučily a přestaly nás svými výrobky mrzačit a vraždit. Ale je tomu tak?
Pojďme se podívat na události okolo léčiv tady u nás v Česku, a to za období jednoho jediného měsíce. Vezměme si duben 2019.
- dubna 2019. Ze sdělovacích prostředků se dovídáme, že v indickém doplňku stravy pod názvem Bruhat Vata Chintamani Rasa je příliš mnoho rtuti, arsenu a olova. Povolené množství rtuti v podobných přípravcích je 0,1 mg na kilogram přípravku. Zde jí každý kilogram obsahoval 72,2 mg. Skutečně to byl doplněk stravy pro lidi? Nebyl to spíše jed na krysy?
- dubna 2019 nás Státní ústav pro kontrolu léčiv upozornil na to, že nemáme polykat prášky na potlačování depresí pod názvem Citalec. Nějakým zvláštním působením se stalo, že farmaceutická firma do těchto krabiček nastrkala lék na potlačování žaludečních potíží Zirid, a dokonce je pak poslala na nepravý trh. To léčivo vůbec nebylo určeno pro Českou republiku. Takový drobný omyl. Kdo ví, kterým chudákům to bylo vlastně určeno.
- dubna 2019 SÚKL oznámil, že z trhu stahuje silný opiátový lék proti bolesti pod názvem Palladone. Soudruhům ve farmaceutické firmě se podařilo udělat celkem nepatrnou chybičku. Tobolky účinnou látkou proti bolesti drobet přeplnili. Pro sebevrahy zpráva výborná. Pro běžné pacienty ovšem již tak ne.
Možná ještě stále se může najít někdo, kdo řekne, že „to se může stát“ nebo že „jen kdo nic nedělá, tak nic nezkazí“. Ale u léků? Tam, kde se nám neustále vtlouká do hlavy, jak je vše zabezpečené a kontrolované. Ale dobře, tak ještě jeden příklad z letoška.
- dubna 2019 se můžeme z tisku a dalších sdělovacích prostředků dovědět, že jeden lék, který prošel všemi kontrolami zcela úspěšně, nás může zabít. Ten lék se jmenuje Lemtrada a je určen pro léčbu roztroušené sklerózy. A tento lék nejen že zabít může. On dokonce skutečně zabíjel.
Většina z nás je sama o sobě přesvědčena, že právě my jsme vůči reklamním nátlakům imunní. Že my se hned tak nachytat nedáme. Ne vždy to ale je pravda. Ostatně pokud by se reklamní kampaně ve sdělovacích prostředcích nevyplácely, a že jsou pěkně drahé, tak proč by je tam někdo dával?
Tento tlak na nás a naše blízké je prakticky neustálý. A běžný občan se postupně z pozice pacienta dostává do pozice konzumenta. A až příliš mnoho lidí se tak ve snaze udržet se být fit, nepodlehnout stálému stresu, kterému nás vystavuje stále uspěchanější doba, přecpává léky či alespoň tzv. podpůrnými prostředky. Bohužel je ale pravdou, že tyto nám více ubližují, než pomáhají. Jistě, chceme být zdraví. Jenže já si myslím, že toto není ta správná cesta.
Žijeme ve skutečně zvláštním světě. Na jedné straně jsme televizními reklamami přesvědčováni, abychom užívali léky s nebezpečnými vedlejšími účinky. Na druhé straně lék, který i při amatérské přípravě a zpracování vykazuje přímo úžasné léčebné vlastnosti bez jakýchkoliv nebezpečných vedlejších účinků, se nejen v reklamě neobjeví, ale za jeho přípravu nás dokonce chtějí zavřít do vězení. Tím lékem je konopí. Nenechme si ho vzít.
Farmaceutické firmy se neštítí na nás vyvíjet nátlak i prostřednictvím dětských programů
Většina z nás je sama o sobě přesvědčena, že právě my jsme vůči reklamním nátlakům imunní
