Ti, kdo svého času navzdory nepřízním osudu tvrdě bojovali za legalizaci konopí, nyní musejí čelit nespravedlivé konkurenci ze strany velkých a mocných firem, které přicházejí k takřka hotovému koláči, aby si uždibly ten největší kus. I tak vypadá legalizace za oceánem – a je velmi poučné se na ni blíže podívat, abychom věděli, jaké chyby neopakovat, až bude konečně konopí legální i u nás.

Asi dvě hodiny severně od San Franciska v okrese Mendocino se mezi hustými lesy a zamlženým pobřežím nachází Emerald Triangle, legendární severoamerický pěstitelský „trojúhelník“. V červnu se zde setkalo více než 300 předáků amerického konopného průmyslu, aby si zde společně užili víkend plný táboráků, procházek pod noční oblohou a koupání v řece. Toto kouzelné prostředí se perfektně hodilo k jejich diskuzím na téma „proč nikdo z nich není schopen vydělat pořádné peníze“.

Velký byznys

Američani ročně utratí přibližně 40 miliard dolarů (v přepočtu skoro bilion korun) za legální i nelegální konopí. Toto obrovské číslo v nejbližší době ještě poroste hlavně díky zvýšení dostupnosti byliny v rámci postupující legalizace.

Jenom v Kalifornii konopí ve velkém pěstují desítky tisíc farem. Rostlina a produkty z ní se pak prodávají ať už ve formě olejů, náplní do vaporizérů, nebo potravin. Dříve byli největšími konzumenty mladí muži, dnes se však rostlina těší největšímu zájmu ze strany seniorů. Budoucnost tak viditelně patří zelenému listu.

Rasová a ekonomická diskriminace

Na začátku roku 2014 se ve státě Colorado otevřel úplně první regulovaný trh s konopím na světě. Od té doby se však ukázalo, že řada konopných společností má v rámci trhu nemalé problémy, a to především kvůli vysokým daním, rychle se měnícím zákonům a stále fungujícímu černému trhu.

Mimo ekonomické nesnáze se ještě americký konopný průmysl musí potýkat s problémy rasového charakteru. Ve Spojených státech totiž stále probíhá „válka proti drogám“ (v čele s konopím), již vyhlásil prezident Richard Nixon v roce 1971. Ačkoliv bílí Američané užívají konopí prakticky ve stejné míře jako občané afroamerického či hispánského původu, rasové menšiny průměrně čelily a stále čelí postihům za přečiny spojené ponejvíce právě s „trávou“ mnohem častěji než ostatní.

Ke všemu i další menšinové skupiny obyvatelstva, jež za legalizaci léčebného a posléze i rekreačního konopí dlouhé roky tvrdě bojovaly (nemocní, handicapovaní či veteráni), jsou v dnešní době de facto neschopny vyrovnat se bohatým korporacím, které naskakují do rozjetého vlaku a vyhazují z něj všechny bezbranné pasažéry.

Například společnost Acreage Holdings, která získala od investorů 119 milionů dolarů na konopnou expanzi, využila při vstupu na trh bývalého republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Johna Boehnera jako obchodního poradce. Ten podle mluvčího firmy přiznal, že v životě konopí neužil, protože „neměl potřebu ani chuť“. V pozici vlivného politika navíc celou kariéru prohlašoval, že v rámci otázky legalizace konopí je „neoblomně proti“.

Nejen z pohledu občanských práv je důležité se ptát, kdo na legalizaci konopí vydělává. Morálním cílem všech zúčastněných by mělo být zajistit, že osoby, které v minulosti trpěly kvůli válce proti konopí, budou nyní moci participovat na rychle se rozvíjejícím byznyse.

Vyrovnávací programy pro vyvolené

Amber Senterová je podnikatelka a aktivistka, která se zúčastnila víkendového kempu v Emerald Triangle. Její životní příběh vypovídá v mnohém o tom, že rasová a ekonomická diskriminace se v konopném průmyslu objevuje asi stejně často jako všude jinde.

Senterová se v roce 2014 přestěhovala do Oaklandu v Kalifornii. Bývalá členka pobřežní stráže se zkušenostmi v oblasti firemního marketingu a grafického designu zde začala pracovat jako vedoucí v místní výdejně konopí k léčbě. V té době také začala v rámci konopného odvětví bojovat za práva žen pocházejících z rasových menšin, mezi něž se  sama řadí.

Oakland jako jedna z prvních amerických jurisdikcí rozpoznal ekonomický potenciál v ukončování prohibice konopí a od roku 2004 podporuje prodejny a výdejny konopných léčiv. V poslední době se dokonce město zařadilo k jedněm z prvních, jež zavedly takzvané „vyrovnávací programy“ na pomoc konopným podnikatelům, kteří dříve kvůli donedávna ilegální rostlině skončili ve vězení anebo pocházejí ze čtvrtí, jež neblaze postihla „válka proti drogám“.

Senterová sama na vyrovnávací příspěvek nezískala nárok. Ale v listopadu 2017 podepsal její obchodní partner dohodu o spolupráci s Marshallem Crosbym, padesátiletým osobním trenérem, který se rozhodl si otevřít konopnou prodejnu a na příspěvek nárok obdržel, resp. vyhrál ve veřejné loterii. O několik týdnů později ale partnerovi Senterové napsal: „Nakonec s vámi spolupracovat nebudu. Rozhodl jsem se to udělat jinak.“ Namísto toho, aby se spojil s místními, se Crosby rozhodl uzavřít dohodu se společností Have a Heart, řetězcem konopných prodejen se sídlem v Seattlu, jenž se rozhodl expandovat do Kalifornie.

V rozhovoru Crosby prohlásil, že podpis dohody s partnerem Senterové pro něj nic neznamenal. Navíc uvedl, že po obdržení licence a nástupu do Have a Heart dostane okamžitě zaplaceno doposud nezveřejněnou částku. Vyrovnávací program byl nicméně vytvořen nejen proto, aby se místním dostalo pracovních příležitostí, ale také aby konopné výdejny vlastnili hlavně obyvatelé města. To Crosbyho nezastavilo, aby uzavřel dohodu s firmou ze Seattlu.

Ukázkový případ konopné gentrifikace

„Jedná se o ukázkový případ gentrifikace,“ nechala se slyšet Senterová. Podle ní tento velký řetězec prodejen konopí „využil příležitosti, na kterou však neměl nárok“. Dodala, že když pomine vlastní vyšachování, tak tento nový značkový obchod bude navíc obrovskou konkurencí pro místní konopné výdejny, jelikož si bude moci dovolit mít nižší ceny. Společnost Have a Heart na svou obranu uvedla, že naprostou většinu pracovních míst v této prodejně obsadí místní obyvatelé a že se zasadí o zlepšení podmínek ve čtvrti.

I když tyto sliby mohou být pravdivé, to nic nemění na tom, že z této situace bude těžit jen hrstka obyvatel Oaklandu. Seattleská společnost navíc určitě sníží zisky dalších místních prodejen.

Anne Kelsonová, místní aktivistka, jež není přímo zapojena v tomto případu, tvrdí: „Jednoduše se nahrnuli do místního konopného prostředí a narušili rovnováhu mezi nabídkou práce, prodejními cenami konopí a výdělky místních. A to není v pořádku.“ Kelsonová dále potvrdila, že celá událost velmi zasáhla malé lokální podnikatele: „Nejeden majitel konopné výdejny mi v poslední době říkal: ‚Tyhle velké firmy nás můžou kdykoli převálcovat.‘“

I v blízkém San Francisku nabízí jeden rozrůstající se řetězec konopných prodejen obchodní partnerství držitelům vyrovnávacích příspěvků. Společnost MedMen na rozdíl od jiných firem ale opravdu nepracuje v rukavičkách. Sice slibuje „stoprocentní podporu svým obchodním partnerům“, mluvčí firmy Daniel Yi si ale na nic nehraje: „Nakonec je to všechno o ziskovosti.“

Konopné farmaření

Většina účastníků kempu zmiňovaného v úvodu by se dala počítat mezi klasické konopné pěstitele. Spousta z nich si konopím vydělává už po desítky let.

Konopné zemědělství v Kalifornii ovšem nikdy nebylo jednoduché. Ti, kteří jsou v této oblasti úspěšní, jsou většinou velmi ostřílení z dob tvrdé prohibice a pyšní se znalostí všech možných kliček v amerických zákonech. V dnešní době však svou inteligenci využívají na nesmírně komplikovaném legálním kalifornském trhu s konopím. Vášnivě se diskutovalo třeba o pozemkových zákonech, stavebních směrnicích či o využívání vody.

V rámci legalizačních zákonů jsou ty kalifornské pravděpodobně nejrozsáhlejší a nejsložitější na světě. Pro pěstitele, kteří dříve prodávali konopí víceméně ilegálně a nyní by se chtěli začít pohybovat v mezích zákona, může nutnost vyznat se v regulích představovat nadlidský úkol. Na nelegálním trhu si pěstitel z oblasti Emerald Triangle dříve přišel na v přepočtu 60 000 korun za cca půl kila konopí, samozřejmě bez nutnosti platit z nich daně. Dnes stejný objem stojí 20 000 korun, a to ani nemluvíme o daních a jiných poplatcích.

Nedá se vydělat

Steve Schain z právní firmy se zaměřením na konopí prohlásil: „Zbohatnout na legálním prodeji konopí není v současné době vůbec možné.“ Podle Schaina i ty největší a nejvýdělečnější konopné společnosti současnosti se strachem vyčkávají rozhodnutí zemědělských, alkoholových či farmaceutických koncernů, které mají finance i lidské zdroje k tomu, aby novému odvětví dominovaly.

Drobní pěstitelé a prodejci však podobné „komplikace“ museli očekávat. Před příchodem legalizace se ovšem domnívali, že kalifornské zákony nepovolí stavbu konopných farem větších než 4 000 metrů čtverečných minimálně do roku 2023. Do té doby měli získat dostatečný náskok. Nová ustanovení z listopadu 2017 nicméně stavbu obrovských farem nezakázala. Kalifornské sdružení pěstitelů (CGA) se svými 1 000 členy tak nyní kvůli tomuto nesplněnému slibu v zákoně žaluje stát.

Hierarchie kvality podle Francie

Konopného kempu se zúčastnil i původem francouzský pěstitel jménem Frenchy Cannoli, jenž navrhoval, že pěstitelé konopí by měli následovat příkladu Francie a její klasifikace vín podle „hierarchie kvality“. Tento systém se zaměřuje hlavně na původ vinné révy a tvrdí, že nejrůznější přírodní činitele, jako je půda nebo podnebí, mají obrovský vliv na to, jak bude plodina a produkt z ní ve výsledku kvalitní. Podle něj se dnes sice dobré víno vyrábí všude na světě, ale jelikož Francie tuto klasifikaci vytvořila již v 19. století a dodnes ji používá, tak „budou všichni už navěky zemi galského kohouta považovat za centrum vinného průmyslu“.

Snaha prosadit francouzský systém pojmenování pro lokálně pěstované konopí v severní Kalifornii se již prosazuje. Malým pěstitelům při jejich boji s náhlým příchodem velkých farem a korporací ale stejně příliš nepomůže.

Hledáme nový prostor

Kanada se na rozdíl od svého jižního souseda rozhodla provést legalizaci systematicky a na federální úrovni. Místní konopný průmysl tak dost možná představuje to, jak bude jeho americký protějšek také brzy vypadat.

V Kanadě totiž už nyní trh s konopím kontroluje prakticky jen několik největších společností, takzvaných konopných velkoproducentů. Asi měsíc po kalifornském kempu se uprostřed Vancouveru konalo ve velkém skleněném hotelu poněkud odlišné setkání mezi předáky konopného průmyslu, než jaké bylo to v Emerald Triangle: úvodní večírek se konal ve velkém nekuřáckém sále. Mezi nejvýznamnější řečníky na konferenci patřil Henry Rollins, legendární punkrockový zpěvák, který razí životní styl straight edge, což znamená, že konopí sám vůbec neužívá. Hlavní myšlenkou jeho proslovu na této Mezinárodní konferenci o obchodu s konopím (ICBC) bylo, že lidé v průmyslu by se neměli za každou cenu jen hnát za penězi. Nikoho v místnosti nicméně nepřesvědčil.

Carolyn Cudmorová, zakladatelka vancouverské pěstitelské společnosti Preroll Factory, celou záležitost shrnula slovy: „Konopí přebírají kravaťáci.“

Lidé v tomto novém odvětví často tvrdí, že „konopný prostor je pro všechny“. Ve své podstatě má zahrnovat jak hnutí za sociální spravedlnost, tak bezohledný kapitalismus. To je ale poněkud nereálná představa.

Kdo vyhraje

Brzy po konferenci proběhla v kanadské televizi soutěž, ve které čtyři konopné startupy prezentovaly své nápady porotcům z Canopy Rivers, což je investiční společnost spadající pod Canopy Growth – největšího z kanadských konopných velkoproducentů. Po předvedení testovací laboratoře a důmyslného senzoru pro pěstírny konopí nakonec vyhrál vysokou částku typicky lokální projekt nazvaný Bella Vista Cannabis: organická konopná farma, na které pracuje už pátá generace vousatých Kanaďanů. Jeden z porotců uvedl, že Bella Vista zvítězila díky svému dobrému vlivu na životní prostředí a společenské úloze v místní komunitě.

Farma Bella Vista bude i přes peníze vyhrané v soutěži v budoucnu muset čelit prakticky stejným problémům jako lokální pěstitelé a prodejci v Kalifornii a po celém světě, kde bude v následujících letech legalizováno konopí – nátlaku ze strany velkých korporací upřednostňující zisky před kvalitou a originalitou.