Ač není tak známé jako LSD nebo lysohlávky, je všude kolem nás. Molekuly DMT (N, N-dimethyltryptaminu) se nachází v pěkné řádce rostlin, živočišných druhů a podle vědců se ve velice nepatrném množství přirozeně vyskytuje i v našem těle.

Pro svůj velmi intenzivní psychedelický účinek si DMT od Ricka Strassmana, jednoho z předních výzkumníků zabývajících se touto látkou, vysloužilo nálepku “molekula duše”. Co si za tím ale máme představit?

Změněné stavy vědomí mají různou formu. V lehčí verzi je známe všichni – stačí si dát do těla sportem, adekvátně dlouho hluboce dýchat, držet půst anebo třeba požít skleničku alkoholu. Některé změny vědomí jsou nepatrnější než jiné, avšak všichni je neustále zakoušíme. A stejně tak jako někomu stačí sledovat události zpovzdálí, jiní touží být jejich aktivní součástí. Každý jsme jiný, a abychom mohli žít v souladu, měli bychom své potřeby a volby vzájemně respektovat.

Představte si látku, jejíž požití vede k tak silnému psychedelickému prožitku, že se člověk ztratí ve svém vlastním vědomí, vizuálních a sluchových vjemech. V případě příznivých podmínek a správného naladění jako by se díval na své vlastní vnitřní vysílání a dostal možnost odnést si o sobě nějaké poučení. Je třeba zmínit, že program v televizi nemusí být zrovna přívětivý, veselý a příjemný, je otázkou, co člověk ve svém nevědomí najde a jak to zvládne integrovat (zpracovat a přijmout).

PŮVOD

DMT se získá buďto extrakcí z přírodních zdrojů anebo syntézou v chemické laboratoři. Přírodní DMT je možné kouřit či užít (spolu s dalšími látkami) orálně. Syntetické DMT je možné užít i injekčně anebo nasálně – to lze však jen v případě naprosto zaručené kvality.

Chemická struktura DMT je podobná sumatriptanu (lék předepisovaný proti migréně) a působí jako neselektivní agonista u většiny nebo všech serotoninových receptorů, mj. i u serotoninového 5-HT2A receptoru. Serotonin je neurotransmiter, který má velký účinek na většinu našich mozkových buněk. Zavdává pocitům spojeným s náladou, koncentrací (pozorností) a prožíváním (příjemné pocity).

HISTORIE

Užívání DMT je možné vystopovat stovky let nazpět. Často bylo spojováno se spirituálními (náboženskými) praktikami a užíváno rituálně. Účastníci takových ceremonií udávají, že samotné psychoaktivní účinky (konkrétně vizuální vjemy) nejsou tak podstatné jako duchovní vhledy, kterých se jim dostává.

DMT poprvé syntetizoval Richard Manske v roce 1931 během vlny chemických experimentů, které následovaly objev meskalinu na konci 19. století. Jeho vliv na lidské vědomí však tehdy objeven nebyl. K tomu došlo až o patnáct let později, kdy se látky užíváné jihoamerickými šamany dostaly do popředí zájmu vzkvétající oblasti psychofarmakologie. Z rostliny zvané mimóza pak DMT izoloval O. Goncalves v roce 1946.

Psychoaktivní účinky této látky však byly popsány až o deset let později Maďarem Stephenem Szárou, kterému se nedařilo protlačit přes železnou oponu výzkum ani LSD, ani meskalinu, a tak si syntetizoval vlastní DMT. Orální podání však žádný efekt nemělo, odvážil se tedy k injekčnímu podání, jehož účinky pak popsal.

Poté, co bylo DMT představeno králům psychedelického světa (William S. Burroughs, Timothy Leary, Ralph Metzner…), netrvalo dlouho a v roce 1966 jej zakázali. Napomohl tomu i fakt, že Nick Sand (slavný chemik, který během éry hippie syntetizoval LSD pro underground) přišel na možnost DMT kouřit namísto injekčního podání, kdy zkušenost může být až moc intenzivní. Kouření DMT podpořilo jeho rozlet undergroundem. V roce 1968 pak vědci přišli s informací, že v psychoaktivním nápoji tradičních jihoamerických kmenů ayahuasce je aktivní složkou právě DMT. Nápoj však obsahuje ještě další rostliny, avšak ve spojení s MAOI inhibitory, které umožňují štěpení DMT v lidském organismu po orálním užití. Szárovi, který DMT orálně užíval, tedy chyběly právě inhibitory, aby se efekt látky projevil. V knize Kosmický had zmiňuje antropolog Jeremy Narby, že je těžko uvěřitelné, že ze 40 tisíců nejrůznějších rostlinných druhů věděli indiáni, které rostliny spojit, aby se dosáhlo kýžené zkušenosti.

V roce 1970 byl přijat nový zákon, který v USA (a postupně po celém světě) zcela naprosto znemožnil jakýkoliv výzkum DMT (a taky LSD a meskalinu). Byl to právě Rick Strassman, který o dvacet let později, 1990–1995, vedl první klinickou studii, kdy se zkoumalo a podávalo DMT. Ricka k výzkumu DMT přivedl neobvyklý zájem o korelace mezi zážitky vyvolanými východní meditační praxí a užitím psychedelik. Během tohoto výzkumu na celkem 60 lidských dobrovolnících se podalo přibližně 400 dávek DMT na univerzitě v New Mexico School of Medicine v Albuquerque.

UŽITÍ

Stejně tak jako u ostatních psychedelik, i pro užívání DMT je zásadní uvážit základní faktory, od kterých se zkušenost bude odvíjet – set (nastavení mysli, záměr) a setting (prostředí, okolí). Při kouření se předpokládá průměrná dávka DMT v rozmezí od 30 do 150 miligramů (mg) a nástup účinku se může projevit téměř okamžitě. Peak (vrchol) zkušenosti trvá asi 3 až 5 minut a postupně klesá s dobou trvání účinku celkem 30 až 45 minut.

Při orální konzumaci, kdy se DMT zpracovává vařením (ayahuasca), se dávka pohybuje mezi 35 až 75 mg. Účinky se začínají projevovat po 30 až 45 minutách, vrchol pak po 2 až 3 hodinách a změněný stav vědomí začne odeznívat za 4 až 6 hodin.

Nutno zmínit, že drtivá většina z těch, kdo se rozhodnou užít DMT v nějaké formě, již má zkušenosti se změněnými stavy vědomí indikovanými psychedelickými látkami.

Výsledky globálního průzkumu o drogách (Global Drug Survey), který byl proveden v roce 2016, ukazují, že v posledních 12 měsících užilo DMT 2,24 % z dotazovaných lidí. DMT patřilo mezi tři nejméně užívané látky celkově.

ÚČINKY

V tradičních kulturách jihoamerických kmenů se DMT používá ve formě nápoje ayahuaska (v rámci ceremonie vedené šamanem) nebo jej můžeme najít v semínkách yopo, které se drtí s prachem a následně šňupou. Tradičními kmeny nejsou tyto látky užívány pro své psychoaktivní, psychedelické účinky. Jsou to právě "duchovní vhledy", které jsou z nejčastěji hlášených pozitivních vedlejších účinků této látky.

Experimentátor Szára, který jako první popsal účinky injekčního podání DMT, bezprostředně po svém zážitku reportoval:

“Ve třetí nebo čtvrté minutě po injekci se objevily vegetativní příznaky, jako je pocit brnění, třes, mírná nevolnost, mydriáza, zvýšení krevního tlaku a zvýšení pulsové frekvence. Současně se objevily eidetické jevy, optické iluze, pseudo halucinace a následovaly i reálné halucinace. Halucinace se skládaly z pohyblivých, brilantně zbarvených orientálních motivů a později jsem viděl nádherné scény, které se velmi rychle změnily. Lidské tváře vypadaly jako masky. Můj emoční stav byl někdy zvýšený až na euforii. V levé ruce jsem pociťoval nutkavý třes. Moje vědomí bylo zcela naplněno halucinacemi a jeho pozornost byla pevně spojena s nimi; proto jsem nedokázal vylíčit události, které se odehrávají kolem mě. Po ¾–1 hodině symptomy zmizely a já jsem nyní schopen popsat, co se stalo.”

Strassmanův průkopnický výzkum vlivů DMT byl zaměřen na dobrovolníky, kteří již byli zběhlí v užívání psychedelických látek. Stejně jako Szára, jednalo se o podání injekční, ač různých dávek v různých časech. Z jejich reportů je jasné, že se jedná o velmi ohromující a okamžitý psychedelický zážitek. Strassman ho nazval “nukleárním dělem”.

Nedlouho po užití většina dobrovolníků ztratila povědomí o svém těle i o okolí. Po několika minutách pak začali popisovat své zkušenosti, které trvaly až 30 minut. Výrazné vizuální vjemy mohli účastníci vidět jak s otevřenýma, tak za zavřenýma očima. Mnozí reportovali jasnější, intenzivnější až hluboce nasycené barvy, kaleidoskopické geometrické obrazy nebo i konkrétní scény. Někteří dobrovolníci pocítili počáteční úzkost, kterou však často následovala intenzivní euforie, prolínaná i s jinými emocemi jako strach či vzrušení.

Asi polovina dobrovolníků (cca 60) se podle Strassmanovy terminologie dostala do “volné, nezávislé úrovně existence” velmi neobvyklé povahy. Účastníci popisovali setkání s nejrůznějšími formami inteligentních bytostí, subjektů, cizinců, průvodců či pomocníků. Ti na sebe brali podoby a formy např. klaunů, plazů, včel, pavouků, kaktusů či tyčkových postav. Např. Terrence McKenna, jeden z nejslavnějších psychonautů na světě, označoval tyto bytosti za elfy.

RESTRIKCE

DMT patří mezi kontrolované substance, kategorizované do látek 1. třídy. První třída udává, že v ní zařazené látky mají vysoký potenciál zneužívání, žádné známé lékařské využití a celkově chybí bezpečnostní parametry pro použití látky. DMT je zakázáno vyrábět, nakupovat, vlastnit či distribuovat. I přesto, že pro DMT zatím neexistuje žádné schválené lékařské využití, je možné zatnout zuby, prodrat se překážkami zkonstnatělého a na byrokratických nesmyslech zasekaného systému a vyběhat si povolení pro užití DMT v rámci vědeckých výzkumů.

ZÁVĚREM

V současné době se DMT zkoumá hned na několika místech na světě. Například výzkumník Dr. David Luke z Anglie se dívá na zážitky lidí, kteří “během tripu potkali entitu z jiného světa”.

Pakliže se Rick Strassman s označením “molekula duše” trefil, mohlo by nám být jasné, že není radno si s DMT zahrávat. Ostřílení psychonauti (lidé, kteří užívají látky měnící vědomí za účelem sebepoznání a seberozvoje) často zmiňují, že je třeba jít do zkušenosti s nutnou dávkou respektu, pokory i vůle odevzdat se čemukoliv, co přijde. V případě, že má zkušenost hororový průběh, je dobré pamatovat, že jednou skončí. Navíc náročná zkušenost má obecně největší transformační potenciál, pakliže je dobře integrována. K čemuž může napomoci i odborná terapeutická pomoc.

Pakliže jste někdy uvažovali o vyzkoušení nějaké formy DMT, svoje rozhodnutí bedlivě uvažte. V prvé řadě se jedná o substanci u nás zakázanou. Hloubka a intenzita zkušenosti může nahradit roky psychoterapie, ale taky v ní můžete po zážitku skončit.