Ani v letních teplých dnech se nemusíte vzdávat svého oblíbeného nápoje. Vychutnejte si třeba ledovou variantu čaje doplněnou o bylinky nebo ovoce.

Po prozkoumání čajových plantáží Asie jsme se přesunuli do Afriky. Mohlo by se zdát, že není možné se dozvědět něco nového. Vše se točí kolem jedné rostliny, kterou je potřeba sklidit, zpracovat a na konci celého procesu je šálek lahodného čaje.

Na psaní příběhu skrytého v tomto běžném nápoji se podílí velké množství lidí. Jejich práce, nadšení a energie jsou esencí každé jeho kapky již po staletí. Bez nich by se věhlas čaje nerozšířil po celém světě. Pro mnoho z nich je zlatem, které obohacuje a utváří jejich život. Také rozmanitosti jednotlivých zemí, přírody i kultury v něm zanechávají svoje charakteristické stopy.

Tedy vzhůru do Tanzanie, třetí země, kterou v Africe navštívíme. V žebříčku zemí producentů čaje jí patří 17. příčka.

Východoafrická země ležící na břehu Indického oceánu oplývá velkým množstvím přírodního bohatství. Turismus je vedle zemědělství stejně jako v mnoha jiných afrických zemích důležitým zdrojem příjmů. A Tanzanie má co nabídnout.

Nachází se zde nejvyšší hora afrického kontinentu Kilimandžáro. Trojitý vrchol stratovulkánu je možné zdolat několika způsoby a nechat se okouzlit výhledem do krajiny stejnojmenného národního parku, který se rozkládá kolem. Díky ledu a sněhu, kterým jsou vrcholky trvale pokryté, se celá hora ve slunečním světle třpytí a leskne.

Zůstaneme ještě u afrických nej a podíváme se na jezero Tanganika – nejdelší a nejhlubší jezero kontinentu. Nejlidnatějším jezerním ostrovem světa je Ukerewe. Stejnojmenné jezero, největší africké, známe pod názvem Viktoriino.

Z národních parků je asi nejznámější Serengeti. Oblast Evropané zpočátku vnímali jako lovecký ráj. Nedozírné pláně plné zvěře lákaly k trofejním výpravám. Již německá koloniální vláda zde plánovala zřídit rezervaci, její snahu však zhatila první světová válka. Britové si naštěstí v meziválečném období uvědomili rychlost, jakou se blíží ekologická pohroma, a vyhlásili zákaz lovu nejprve v Ngorongoro a poté i v části Serengeti. Vyvrcholením snahy o zachování rovnováhy bylo vyhlášení národního parku a chráněného území v roce 1981.

Ale zpátky k hlavnímu tématu článku. Čaj se do Tanzanie dostal díky nadšení německých osadníků v roce 1902. První sazeničky Němci zasadili v Amani, poblíž jezera Tanganika a potom také poblíž Tukuyu. Příznivé zkušenosti s pěstováním čajovníku vedly nadšence k myšlence rozšířit v oblasti Jižní Vysočiny čajové plantáže na úkor těch kávových.

Čaj zde úspěšně zapustil kořeny a zahrady se rozšířily, v roce 1934 bylo čajovníky osázeno již 1 000 hektarů. Významnou stopu v pěstování čaje zanechala druhá světová válka, kdy bylo mnoho německých osadníků internováno.

V období po válce se místní čajový průmysl zmítal mezi střídavými úspěchy a neúspěchy. Příčin bylo několik. Správu nad územím převzala do rukou Velká Británie, pěstování čaje se věnovali zejména větší soukromí pěstitelé. Díky vlivu národa, který má čaj skutečně v krvi, se produkce úspěšně zvyšovala. V roce 1961 však Tanzanie získala samostatnost a správu nad plantážemi převzala vláda. Nejenže znárodnila velké farmy a přestala podporovat malé pěstitele, nesnažila se ani investovat do výzkumu, zlepšování kvality pěstování a infrastruktury. Produkce čaje postupně spěla ke kolapsu. V poslední chvíli naštěstí došlo k privatizaci, a tím i přílivu zahraničního kapitálu. Čaj se podařilo zachránit i pro budoucí generace a vliv Tanzanie v tomto odvětví ve světě pomalu, ale jistě roste. Pro domácí spotřebu je určeno zhruba 30 % produkce, zbytek pro vývoz.

Čajové zahrady se soustředí ve třech hlavních částech Tanzanie. Ve vysočině na jihu (Mufindi, Njombe, Rungwe), na severovýchodě (Lushoto, Korogwe, Muheza) a severozápadě (Bukoba, Muleba).

Mufindi – okres v oblasti Iringa. Celoročně chladnější klima je příznivé nejen pro pěstování čaje, ale také pro turistický průmysl. Čajovníky získaly své místo na strmých stráních ve výšce kolem 1700 metrů nad hladinou moře. Některé z nich jsou ve vlastnictví společnosti Lipton.

Pokud návštěvníkům nestačí klidné procházky po čajových zahradách a obdivování nádherných panoramat, uvítají určitě možnost sledovat početná sloní stáda a pozorovat na 400 druhů ptáků v národním parku Ruaha.

Njombe – původní součást distriktu Iringa, která se v roce 2012 osamostatnila. Tradice pěstování čaje se odtržením samozřejmě nepřerušila. Zajímavostí je, že sklizeň polí ve výšce kolem 1700 m. n. m. probíhá 100% strojově.

Vděčným cílem turistů jsou zde přírodní krásy i historické památky. Přírodní les Nyumba Nitu je opředen mnoha tajemstvími a pověstmi. V jeskyních z kořenů nacházeli místní útočiště v dobách válek a nepokojů. Njombe získala jméno podle stromů mdzombe, které rostou pouze v této oblasti.

Rungwe – součást oblasti Mbeya. Typicky zemědělská oblast, mezi hlavní plodiny patří kukuřice, fazole, brambory, banány, káva, čokoláda a čaj. Převážná většina čajových farem je v soukromých rukách. Ročně se zde vypěstuje 35 % z celkové tanzanské produkce čaje.

Pohoří Rungwe je jedno z nejvyšších v Tanzanii, stále si udržuje svoje tajemství, teprve nedávno zde třeba byly objeveny nové druhy opic.

Nad údolím řeky Kiwira se k nebi klene miliony let starý skalní most a nebe se po miliony let odráží v místních chladivých jezerech.

Lushoto – díky příjemnému klimatu bylo oblíbenou destinací německých osadníků. Němci zde dokázali udržet pěstování čaje ve svých rukách až do roku 1945, kdy se k moci dostali Britové. Plantáže jsou vysázené v nadmořské výšce 1200 metrů.

Hlavním turistickým lákadlem je národní park Mkomazi. Možná lehce opomíjený, přesto nabízí skvělou příležitost k poznání. Žirafy, mnoho gazel, sloni a buvoli zde žijí bok po boku s dravci a šelmami.

Korogwe – stejně jako Lushoto a Muheza je jedním z okresů oblasti Tanga na severovýchodě Tanzanie. Na pěstování čaje se podílejí hlavně malí farmáři, 95 % produkce je určeno pro export. Nejvíce se vyrábí černý čaj. Místní pěstitelé garantují svým zaměstnankyním stálý příjem, férové jednání a vzdělání pro jejich děti.

Bukoba – hlavními plodinami z místní zemědělské produkce jsou banány a káva. Ekonomicky významným se později stal i čaj.

Muleba – pro tento region jsou charakteristické přírodní lesy, divoké říční toky a čajové plantáže.