Psychedelika a náboženství

V tomto článku se vás budu snažit seznámit s poselstvím přednášky Mikea Crowleyho o užívání entheogenů (psychoaktivní, obvykle přírodní látky vyvolávající spirituální zážitek) v kontextu buddhismu a představím vám také obsah přednášky Dannyho Nemu týkající se biblických zmínek o použití entheogenů.

Tajemné drogy v buddhismu a hinduismu 

Mike Crowley začal studovat buddhismus s tibetským lámou v roce 1966. Později, v roce 1970, se stal upasakou (buddhistický laik) a v roce 1987 se sám stal lámou. Je hostujícím přednášejícím v řadě akademických institucí včetně Jagelonské univerzity v Krakově nebo Kalifornského institutu integrovaných studií v San Franciscu. Jeho práce byly publikovány v periodicích, jako jsou Fortean Studies, Time & Mind the Journal of Archeology, Consciousness and Culture, Psychedelic American a Psychedelic Press UK.

Většinou je předpokládáno, že buddhismus jako takový je psychoaktivních látek prost. Vžitá představa je taková, že všeho dosáhnete za pomoci vlastní snahy, nebo spíše za pomoci absence snahy – tím, že se přestanete snažit meditovat a začnete meditovat. Faktem nicméně je, že již v hymnech pocházejících z doby až 2000 let př. n. l., z Rgvédy, kolekce hymnů, se hovoří o šťávě sóma, což je psychoaktivní nápoj připravovaný a užívaný kněžími při provádění agni-hotra – rituálu ohně. V historii bylo o identifikaci původu nápoje sóma mnoho pokusů – mezi kandidáty patří například harmala mnohodílná (stepní) – známá též jako syrská routa, chvojník (jinak také efedra), havajská růže (Argyreia nervosa), muchomůrky nebo také lysohlávky. Tehdy byla však konzumace těchto entheogenů vyhrazená pouze jedné konkrétní kastě – ostatní těmto lidem platili, aby pro ně vykonali náboženský rituál – tedy aby požili psychoaktivní nápoj místo nich. Sanskrt, jenž původně vznikl spojením pěti různých dialektů a vyškrtnutím nepravidelností i přes svoji rozsáhlou slovní zásobu obsahující miliony slov vůbec nezná slovo „houba“ – je zřejmé, že bylo vyloučeno uměle. Při následném studiu bylo tedy třeba pozorně sledovat symboliku a výrazy, které mohou vyjadřovat houbu opisem (často užívaný byl například výraz pro parasol, pravděpodobně kvůli tvaru).

V pozdější Yajurvédě (1000 let př. n. l.) se hovoří již o dvou různých druzích nápoje sóma – červený nebo s modrým krkem (red, blue-throated). Výrazy pro krk (kantha) a třeň (nohu) houby (kanda) jsou velmi podobné – mohlo se tedy jednat o nápoje připravené za použití muchomůrky (Amanita muscaria) nebo lysohlávky (Psilocybe cubensis). V novějších pramenech se výraz pro červený nápoj sóma již nevyskytuje tak často, což je připisováno změně klimatu a odlesňování velkých částí Indie – vymizení přirozeného habitatu muchomůrek. Narážky na nápoj z lysohlávek se nicméně objevují i v novějších Puránách (500 let př. n. l.), knihách obsahujících mýty a legendy. Je v nich zmiňován například mýtus „víření moře“, ze kterého měly vzejít posvátné dary – například Surabhi, kráva plnící přání, která poskytuje místo mléka nápoj amrita (ekvivalent sóma). Není náhodou, že pro lysohlávky jsou kravská lejna oblíbeným stanovištěm. Vedlejším produktem víření moře byl také nápoj zvaný halahala, jenž vypil Šiva. Jeho krk následně zmodral, což může být pravděpodobně opět narážka na lysohlávky.

Zhruba ve stejném období byla některá božstva hinduismu přenesena do buddhismu – za buddhistickou verzi Šivy je možno považovat Avolakitenśvara, jenž se také honosí modrým krkem a dalšími znaky typickými pro Šivu, či jeho védické předchůdce. Tímto přenesením hinduistických prvků započala tantrická fáze buddhismu zvaná Vajrayana. Jedním z nejdůležitějších rituálů v rámci Vajrayany je posvátné užívání nápoje amrita, jenž je v buddhistickém umění většinou zobrazován v ozdobných vázách nebo nádobkách vytvořených z lidských lebek. Při pití amrity byla často zobrazována božstva ale také osvícení lidé. Charakteristický je pro Vajrayanu totiž obecný princip, že osvícení mohou dosáhnout všichni – požívání amrity tedy již nadále nebylo výsadou jediné kasty. Typickým je v kontextu Vajrayany také velký počet božstev. Existuje mnoho hypotéz, proč se zde tak velký počet bohů objevil – podle Mikea jsou však nejpravděpodobněji personifikacemi různých psychoaktivních látek využívaných při posvátných rituálech k přivození spirituálního zážitku. Mezi tyto rostliny patřily jak různé druhy lysohlávek tak například i konkrétní druh akácie bohatý na DMT, ze kterého byla připravována asijská obdoba ayahuasky.

Užívání různých posvátných nápojů je s lidskou historií spjato velice úzce. V poslední době byla však patrná tendence tyto skutečnosti vynechávat či uvádět zkresleně. Jak vidíme na těchto příkladech, vliv psychoaktivních či konkrétně psychedelických látek na směr těchto východních náboženství pravděpodobně nebyl malý a projevuje se dodnes.

Entheogeny v Bibli 

Danny Nemu je spisovatel, aktivista a výzkumník s akademickým zázemím v oborech historie a filozofie medicíny. Strávil tři roky v Brazílii zkoumáním tradic Santo Daime. Jeho kniha „Science Revealed“ a jeho další dílo „Neuroapocalypse“ vyšly na Psychedelic Press UK a je také pravidelným přispěvatelem časopisu Psypress a Reality Sandwich.

Zmínky o užívání rostlin pozměňujících vědomí můžeme pozorovat již v Šalamounově písni, kde se hovoří o tzv. „rosh bosum“ (hebrejsky), kde „rosh“ může být přeloženo jako hlava a „bosum“ koření. Prvním zmíněným je kadidlovník, jehož využití a důležitost asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat. Zajímavé však je, že látky obsažené v kadidlovníku mají uklidňující účinky (jsou to agonisté GABA receptorů), takže evidentně nebyl využíván jen kvůli své vůni. Dalším zmíněným psychoaktivním materiálem je myrha, tedy sušená pryskyřice myrhovníku (hebrejský výraz pro myrhu „nataf“ znamená zároveň i poselství). Látky obsažené v myrze jsou agonisté opioidových receptorů. Dalšími zmíněnými jsou skořice s eugenolem, šafrán obsahující opět GABA agonisty působící proti úzkostem, nebo třeba pryskyřicemi prosycené orlí dřevo z aquilárie se sedativními a analgetickými účinky. Poslední zmíněnou rostlinou je „kaneh bosum“ – spekuluje se, že by tento výraz mohl popisovat konopí, ale jisté to není.

Ve 30. kapitole Exodu se můžeme setkat s receptem na olej k obřadu pomazání, hebrejsky „shemen ha-mishchah“, který se připravoval z myrhy, skořice, „kaneh bosum“ a olivového oleje. Králové i kněží museli projít zkušeností s tímto olejem, než mohli nastoupit svou svatou službu. V dalších částech Bible je také zmiňováno, že by se užití obřadního oleje nemělo kombinovat s alkoholem a člověk pod vlivem by neměl vycházet ze svatostánku, ve kterém byl obřad vykonáván – obojí velmi dobré rady pro člověka s pozměněným stavem vědomí. Předkladné chleby (doslovný překlad hebrejského výrazu zní „chleba přítomnosti“) měly podle dochovaných pramenů opět obsahovat kadidlovník, nicméně zmiňuje se také, že kněží dostali pouze odlomek velikosti olivy a stali se sytými – pravděpodobně tedy nešlo o nasycení, co se týče energie, a pravděpodobně obsahovaly i některé z dalších používaných psychoaktivních bylin.

Svatostánek popsaný v Bibli se vyznačoval velice důmyslným a komplexním systémem utěsnění daného prostoru, z čehož lze odvodit, že kouř z kadidla se neměl za žádných okolností dostat ven. Kadidlo používané ve svatostánku obsahovalo například kadidlovník, myrhu a galbánum, což je další GABA agonista – tedy sedativum. Celý recept, jenž je v bibli možné najít, obsahuje 16 ingrediencí, z nichž většina obsahuje psychoaktivní látky. Proces přípravy kadidla byl také nesmírně komplexní, jelikož jednotlivé části se navzájem ovlivňují, musejí se přidat ve správném pořadí a správně namlít. Pokud se „alchymista“ ve své práci spletl, mohl ho za to čekat i trest smrti. Správná příprava této směsi byla tedy evidentně velice vážnou záležitostí. Následně bylo kadidlo páleno v této vzduchotěsné místnosti a produkovaný kouř byl dýchán přítomnými – tato metoda byla nutná, jelikož dýmky v té době ještě nebyly vynalezeny.

Tímto můžeme zakončit stručný výčet použití psychoaktivních látek, jenž jsou v Bibli zmíněny přímo, nicméně sekundárních zmínek o interakcích s psychoaktivními substancemi se v Bibli vyskytuje mnohem více. Jednou z nich je například zmínka o synestezii smyslů (výměna vjemu jednoho smyslu za vjem smyslu jiného), kdy měli lidé u hory Sinaj údajně vidět hlasy a zvuk trumpet v rámci události, kterou bychom dnes nazvali kolektivní vizí. Tito lidé měli podle tohoto pramene hromadně konzumovat manu, o jejímž složení také existují různé hypotézy. Pokud vás toto téma zaujalo, mnoho dalších zajímavých informací na toto téma se můžete dozvědět právě v knihách autora Reverenda Nemu Neuroapocalypse a Science Revealed.

Jako vždy velmi doporučuji si prezentace z Beyond Psychedelics poslechnout a prohlédnout v originálním znění na adrese https://slideslive.com/beyond-psychedelics.