Ibišek súdánský patří do čeledi slézovitých, stejně jako třeba lípa, baobab nebo okrasné slézy. Těm se také svými růžovými květy nejvíc podobá. Roste hlavně v severní Africe a jižní a jihovýchodní Asii, v severní Austrálii i v Tichomoří. Jeho pravděpodobnou pravlastí je západní Afrika.
Planě roste v subtropických a tropických oblastech s dostatkem srážek a slunečního svitu, na lehčích půdách, také na stanovištích dotčených lidskou činností, na rumištích a skládkách. Ve velkém se pěstuje hlavně v Číně, Thajsku, Indii, severní Africe a také v Mexiku.
Ibišek je převážně jednoletá, méně často vytrvalá zdřevnatělá rostlina, vysoká 100–200 cm. Lodyha má tmavě červenou barvu, je lysá nebo řídce chlupatá, listy jsou řapíkaté, spodní vejčité, vrchní tří- až pětilaločné, na okraji pilovité. Květy jsou osově souměrné, velké, růžové. Rostou jednotlivě nebo po dvou v paždí listů. Kvetou krátce a hned po odkvětu opadávají. Plodem je tobolka pukající dvěma chlopněmi, která obsahuje ledvinovitá semínka.
To, co se (většinou) využívá, není květ, ale zdužnatělý květní kalich. Ten je v době květu zhruba 2 cm dlouhý, poté se zvětšuje, je baňatý, dužnatý, červený, bez výrazného aroma. Tento kalich příjemné kyselé chuti se může jíst syrový nebo vařený, u nás se dá koupit také kandovaný. Za syrova se přidává do salátů, díky vysokému obsahu kyseliny citronové a pektinu je vhodný na výrobu želatiny, džemů a rosolů. Může se přidávat do omáček, k nakládané zelenině (pickles) nebo do různých koláčů a sladkých jídel. V moderním potravinářství se užívá k barvení potravin.
Nejoblíbenější a nejčastější využití kalichů je na horký nálev červené barvy neboli ovocný čaj (přečtěte si někdy složení vašeho oblíbeného ovocného čaje – pokud je nakyslý a červený, je velmi pravděpodobné, že v něm ibišek najdete). Na Blízkém východě se tomuto nápoji říká „karkadé“ a pod tímto názvem je nabízený i v některých tuzemských čajovnách. Může se pít teplý i ledový, slazený i neslazený. Je velmi osvěžující, ale pozor: také poměrně dost močopudný.
Nápoj z ibiškových kalichů nebo z ibiškového sirupu je oblíbený také v Karibiku. V Trinidadu a Tobagu ho kolem Vánoc ochucují kořením podobně jako punč, na Jamaice do něj přidávají rum, v severní Africe mátu, v Nigérii ananasovou šťávu (tento nápoj se nazývá „zobo“).
Jedlé jsou i mladé listy a stonky, opět je možné je konzumovat syrové i vařené. Ze syrových listů se dělá salát, z vařených něco na způsob špenátu. Stejně jako kalichy chutnají lehce kysele. Nejvíc ibiškových listů zkonzumují Senegalci (jako součást jídla s názvem „thieboudienne“, což je ryba s rýží), Songhálci (k ochucení jehněčího), Barmánci (jako hlavní ingredienci chin baung kyaw curry) a Indové (jako součást kořeněného čatní nebo různých luštěninových a zeleninových jídel).
Potenciálně jedlý je i kořen, ale je velmi vláknitý. Pražená a mletá semínka se někdy používají jako náhražka kávy a údajně mají afrodiziakální vlastnosti. Ze semen lze lisovat olej, který je bohatý na esenciální mastné kyseliny, vitamin E a minerály. Využívá se v kosmetice, kde se cení jeho blahodárné působení na pleť a na vlasy.
Kalichy ibišku obsahují také celou řadu účinných látek: flavonoidy (gosypetin a hibiscin), polysacharidy s 50% podílem uronových kyselin, quercetin, kaempferol, apigenidin, pelargonidin, cyanin, cyanidin, teraxeryl acetát, cyklopeptidové alkaloidy, ß-sitosterol vitaminy skupiny B (thiamin, riboflavin, niacin), vitamin C, karoten a až 30 % organických kyselin (např. kyselinu šťavelovou, citronovou, vinnou, jablečnou a ibiškovou).
Jako léčivo využívali ibišek už staří Egypťané. Údajně se vkládal i do výbavy v hrobkách, aby byl po ruce i v posmrtném životě. Velmi dlouhou tradici má i v jižní a východní Asii a v Africe. Řadu pozitivních účinků potvrzují i současné vědecké studie, ze kterých vyplývá, že se může podílet na snižování hladiny glukózy, „špatného“ cholesterolu a triglyceridů a naopak zvyšování HDL cholesterolu a snižování krevního tlaku.
Tyto účinky ještě podporuje jeho schopnost rozpouštět tukovápenné usazeniny v cévách, je tedy výborným antisklerotikem. Rozpouští i ledvinové kameny. V trávicím ústrojí a močových cestách chrání sliznice, působí protizánětlivě, antibioticky a desinfekčně, ve vyšších dávkách i protiparaziticky. Pomáhá proti zácpě, má spasmolytické působení na břišní a děložní svalstvo (zmírňuje křeče a koliky, zvláště při ledvinových a žlučníkových kamenech).
Flavonoid hibiscin má silný ochranný účinek na kapilární strukturu (pomáhají zpevňovat stěnu cév), chrání buňky (zvláště pleti a vaziv), pomáhá při regeneračním procesu, podporuje činnost mnoha enzymů a působí jako antioxidant. Ibišek také podporuje funkci žlučníku a je excelentním antipyretikem – snižuje horečku. Protože nejsou známé žádné vedlejší účinky, může se podávat i malým dětem a těhotným a kojícím ženám.
Jako léčivo využívali ibišek už staří Egypťané
