Nepatřím mezi lidi, kteří pokud se pro něco nadchnou, tak vidí jen výjimečnost tohoto svého objektu zájmu a nic jiného je nezajímá. Ale za posledních jedenáct let, tedy za dobu, co se zajímám o konopí a pracuji s ním, jsem shromáždil poměrně dost příkladů jeho léčivých účinků. 

Účinků, které v některých případech skutečně mohou vypadat až zázračně. U některých pacientů došlo k výraznému potlačení velmi zlých symptomů jejich nemoci (Charlotte Figy – syndrom Dravetové, Larry Smith – Parkinsonova nemoc, moje dcera Martina Kafková – roztroušená skleróza, Olivia Newton John – opakující se rakovina prsu s metastázemi do kostí, včetně páteře…), u jiných došlo k vyléčení zcela (Rick Simpson – rakovina kůže v obličeji, Michael R. Stoopman – ulcerující rakovinový nádor na krku, prorůstající do krkavice, Mike Wiese – neléčitelná forma Crohnovy nemoci, Corry Yelland – rakovina análního tunelu a rakovina kůže na lýtku…).

Žádnému z těchto lidí jejich lékaři nenabídli jako první formu léčby konopím. Vždy to byla syntetika. Mnohdy s velmi závažnými a nebezpečnými vedlejšími účinky. Je samozřejmé, že vždy poslechli. Koho bychom také měli poslouchat, když ne svého lékaře v okamžiku, kdy nám jde o život? Jenže u všech to vedlo k zhoršení jejich zdravotní situace. Prakticky všichni z nich se obraceli ke konopí jako k poslední zoufalé formě záchrany teprve tehdy, když je jejich lékaři odepsali. Některým dávali půl roku života, některým jen měsíc. To se stalo před lety. Jenže oni díky konopí žijí stále.

Pamatuji si, jak mi pan doktor Lumír Hanuš popisoval případ paní ze severního Izraele s rakovinou tlustého střeva. Nepomohlo ozařování a nepomohla ani opakovaná chemoterapie. Tak byla z léčebného procesu vyňata a bylo jí doporučeno, aby si uspořádala své věci, protože jí zůstává jen velmi krátká doba života. Jenže ona zemřít nechtěla. Přihlásila se do programu léčby konopím a žije doposud. 

Již tehdy pan doktor Hanuš nadhodil, že je možná chyba, že se ke konopí uchylujeme až v době, kdy je náš organizmus doslova devastovaný syntetickými léky či radio- a chemoterapií. Že možná kdyby bylo podáváno ještě předtím, než je pacientova imunita chemoterapií doslova zlikvidována, tak by jeho léčebný účinek byl ještě mnohem větší. Myslím si to taky.

Samozřejmě se s léčebným konopím nemůže začínat jako první vždy. Jsou situace, kdy je nutné proti nějakému náhlému a život ohrožujícímu stavu zasáhnout rychle a agresivně. Před lety se ve Velké Británii psalo o několika případech napadení lidí bakterií Vibrio vulnificus. Také se jí říká masožravá bakterie. Vyskytuje se v teplých mořských vodách a pro vniknutí do těla oběti jí stačí malá ranka. Průběh nákazy je pak skutečně děsivý. Tehdy psali o muži, kterému se již několik hodin po nákaze začal rozpadat obličej. Jedinou záchranou je okamžité nasazení velkých dávek antibiotik a okamžitá amputace napadených částí těla.

V roce 2012 se u nás psalo o mladé americké dívce Aimee Copeland, která byla s rodinou na návštěvě v Praze. Po návratu do Ameriky si způsobila malou oděrku na noze, kterou se jí tato bakterie dostala do těla při koupání v moři. Přestože jí byla okamžitě podána silná antibiotika, tak jí bylo nutné vzápětí amputovat nohu, obě ruce a nakonec ještě část druhé nohy. Ta dívka to přežila.

V roce 2019 se jí nakazil český turista v Bulharsku. Domů se již živý nevrátil.

Ani okamžitá a drakonická pomoc ne vždy zabere. Více jak polovina nakažených bakterií Vibrio vulnificus do dvaasedmdesáti hodin zemře. Dávat těmto lidem jako léčebný prostředek nejdříve konopí by bylo výsměchem. Co ale u těch, kde ještě nějaký čas je? Kde se dokonce ani s léčbou nezačíná okamžitě, ale teprve až po určité delší přípravě?

Můj velmi dobrý kamarád měl dlouhou dobu dost nepříjemné zdravotní problémy, se kterými si lékaři nevěděli rady. Zkoušeli toho hodně, ale k ničemu to nebylo. Nakonec se musel podrobit operaci, při které se zjistilo, že má rakovinu. Byl přijat k léčení ve specializovaném centru v Ostravě a byla u něj zahájena bioléčba. V září loňského roku zemřel.

Pomohlo by mu, kdyby začal užívat extrakt z léčebného konopí? Nevím. On nechtěl. Věřil tomu, že mu pomůže ten nový trend léčby, a nechtěl ho kombinovat s ničím jiným. Bohužel to nevyšlo. Ale odmítl by to, kdyby mu léčebné konopí jako první variantu léčby nabídl jeho lékař? Asi ne. Samozřejmě je možné, že by to u něj nezabralo. Ale zrovna tak je možné, že ano.

Bohužel statistika úspěšnosti léčby konopím u nás neexistuje. A patrně neexistuje ani nikde jinde na světě, a to včetně Izraele, který je v tomto skutečným průkopníkem. Existuje ale statistika úspěšnosti tzv. klasické léčby. A ta například u rakoviny moc dobrá není. Ještě stále se můžeme dočíst, že na léčbu rakoviny zemře více lidí, než na nemoc samotnou. A u některých druhů této nemoci je to až děsivé. U rakoviny ústní dutiny je úspěšnost 46 %, u vaječníků 42 %, žaludek 20 %, jícen 12 %, játra a intrahepatální žlučové cesty 5 %, slinivka břišní 5 %… To není veselá statistika. Tak proč nejdříve nezkusit něco jiného? Třeba to konopí?

Já nejsem lékař a již vůbec ne vědec, zabývající se léčebnými vlastnostmi konopí. Byl jsem jen zoufalý táta, který se za každou cenu snažil pomoci své trpící dceři tam, kde jí již lékaři se svými syntetickými léky pomoci nedokázali. A to se mi povedlo. Ne vyléčit ji. To zatím nejde nijak. Ani tím konopím. Ale díky němu se jí podařilo natolik zmírnit ty zlé průvodní znaky její nemoci, že netrpí ani křečemi ani urputnými bolestmi ani žádnými jinými symptomy roztroušené sklerózy. Naopak. Přestože se může pohybovat jen na elektrickém kolečkovém křesle a její tělo ji poslouchá stále méně a méně, tak dokáže být šťastná. I toto mne také přimělo k tomu, abych vyhledával další a další léčebné úspěchy konopí i tam, kde klasická léčba zcela zklamala, jak jsem psal již v úvodu tohoto článku.

Nedávno se mnou natáčela rozhovor redaktorka České televize paní Romana Lehmannová. Nejde teď o to, na co se ptala mne a co jsem jí já řekl. Důležitá je jiná věc. V tomto pořadu vystupoval také pán s pokročilou fází Parkinsonovy choroby. Žije v pečovatelském domě a sám má s pohybem dost velké problémy. Aby dokázal udělat pár kroků, tak musí používat chodítko. V tom pořadu říkal, že by velmi rád vyzkoušel léčebné konopí, ale že má již natolik velké problémy s citem v rukách a s jejich chvěním, že si jointa sám ubalit nedokáže. A i to předvedl na kameru. Přestože poctivě užívá předepsané léky, tak třes a ztráta citu v jeho rukou je příliš veliká a stále se to horší.

Dost jsem o něm pak přemýšlel a rozhodl jsem se něco vyzkoušet. Požádal jsem paní Lehmannovou, aby tomu pánovi na mne dala kontakt, a pak jsme se spojili. Nejdříve jen telefonicky, ale za pár dnů jsme jej v pečovatelském domě navštívili. S sebou jsem přivezl malou hrstku tobolek s dekarboxylovaným konopím z mých starých zásob, kdy ještě dcera konopí z lékárny neměla. Jeho potence je 4 % THC a 5,5 % CBD. Povykládali jsme si a já jsem se jej zeptal, jestli to chce zkusit. Souhlasil. Tak jsem mu vysvětlil, kdy a jak je má užít, a pak jsme se rozloučili. Za pár dnů jsem mu znovu zavolal, abych se jej zeptal na výsledek. Jestli mu to nějak pomohlo, nebo jestli to nebylo k ničemu. Dodnes slyším v uších jeho rozjásaný hlas, když mi řekl:

„Pane Majzlíku, já jsem se po jeho užití cítil jako znovuzrozený.“

Nejen že se tomu pánovi již po jedné tobolce přestaly třást ruce, ale dokonce mohl chodit i bez chodítka. Tak jsem mu vysvětlil, že by si měl nechat léčebné konopí předepsat lékařem s tím, aby mu ho hned v lékárně naplnili do tobolek. Právo na to má, protože i u nás je možné LK na tento zdravotní problém předepsat.

Opět mi z tohoto ale vyvstává jedna otázka: v jakém stavu by ten pán byl, kdyby mu po jejím diagnostikování nebyly předepsány syntetické léky, ale léčebné konopí? Asi by mu jeho užívání tu nemoc úplně nezastavilo. A asi také nepomůže každému. Ale… 

Na toto vše je potřeba statistika. Pak se dá říci, že tolika a tolika procentům pacientů té které nemoci léčebné konopí pomůže, tolika procentům ne a u tolika procent pacientů vyvolá nepříjemné reakce. Jenže taková statistika u nás není.

Bohužel je stále příliš mnoho vlivných lidí, kteří dělají, co jen mohou, aby léčebné konopí bylo předepisováno co nejméně. Proč? Nevím. Jen doufám, že to není proto, že velmi dobře vědí, jak by ta statistika dopadla.

“Možná je chyba, že se ke konopí uchylujeme až v době, kdy je náš organizmus doslova devastovaný syntetickými léky či radio- a chemoterapií”

“Ani okamžitá a drakonická pomoc ne vždy zabere”

“Stále je příliš mnoho vlivných lidí, kteří dělají, co jen mohou, aby léčebné konopí bylo předepisováno co nejméně”

Foto: shutterstock.com