Podle dávného mýtu se řecký bůh slunce a rozumu Apollón vysmíval bohu lásky Erotovi. Ten za trest nechal Apollóna, aby se bezhlavě zamiloval do panenské nymfy Dafné, která ale jeho lásku neopětovala. Aby se před dotírajícím Apollónem zachránila, nechala se raději proměnit ve strom – vavřín. Na památku této události nosil potom Apollón vavřínový věnec. A vavřínu zůstalo (alespoň v řečtině) jméno „dafné“.
Vavřín vznešený (Laurus nobilis L.) je stálezelený strom, který pochází původně z Přední Asie, odkud se rozšířil do celého okolí Středozemního moře (podle jiných zdrojů byl součástí středomořských lesů už od třetihor). Dorůstá do výšky až 8 metrů. Ke svému růstu potřebuje teplo a dostatek slunečního svitu. V podnebí mírného pásu se pěstuje buď ve sklenících, nebo v květináčích jako zakrslý keřík.
Jeho listy jsou tuhé, kožovité, lysé, podlouhlé až kopinaté, 5–12 cm dlouhé a 2–3 cm široké. Typická jsou silná, snadno viditelná postranní žebra, a zvlněné, zašpičatělé okraje. Nevýrazné, žlutobíle zbarvené čtyřčetné květy vyrůstají v chudých okolících. Plodem je vejcovitá, za zralosti temně purpurová bobule, podle které získal vavřín svoje původní české jméno: bobek. Dodnes tímto názvem, tedy bobkový list, označujeme vavřínové listy ve formě kuchyňského koření.
Listy obsahují až 1,3 % éterického oleje, v němž převládají terpenické látky (pinen, eugenol a cinen). Nejvíc těchto olejů obsahují dvouleté listy, které se sklízejí na podzim a suší ve stínu. Na terpenické látky jsou bohaté i plody, které obsahují také silice a tuky. Podobně bohaté na aromatické látky jsou i další dřeviny, patřící do čeledi vavřínovitých: skořicovník, sassafras (safrol) nebo Litsea cubeca.
K blízkým příbuzným překvapivě patří i hruškovec přelahodný, jehož plodem je známé avokádo. To je zase vzdáleně podobné plodům vavřínu – i ty obsahují rostlinné tuky, jsou jen mnohem menší a tmavší. Z plodů vavřínu se lisuje aromatický olej, který se používá v parfumerii.
Listy vavřínu mají díky obsaženým silicím již tradičně dvojí použití: díky jejich baktericidnímu účinku se používaly k nakládání masa i jiných potravin. Ve starších dobách se na hodovních tabulích objevovaly nádoby na mytí rukou, ve kterých byla voda s přídavkem kůry citrusů a právě vavřínových listů. Protože podporují také trávení, přidávají se do řady těžce stravitelných, hlavně masitých pokrmů. Podle nejnovějších výzkumů mají také velkou schopnost odstraňovat odpadní látky z těla a snižovat hladinu cukru v krvi, což ocení nemocní s diabetem druhého typu a revmatici.
Při vnitřním užití je namístě obezřetnost, kvůli vysokému obsahu silic se doporučují pouze menší dávky. Vnější užívání je však bez problémů. Listy můžeme přidávat do koupele, kde odstraňují únavu a stres a mohou pomoci i revmatikům. Inhalace je dobrá při katarech horních dýchacích cest a průdušek. Zajímavý je účinek vavřínových par vedených papírovým kornoutem do ucha – mají prý zlepšovat sluch a tlumit zvonění a nepříjemné zvuky v uchu.
Vavřínový neboli bobkový list se dnes běžně používá v současné české kuchyni, hlavně do kysele chutnajících pokrmů (třeba do čočky nakyselo), smetanových omáček, marinád k nakládání masa, zeleniny, hub a ryb. Klasika je rajská omáčka, kterou bychom si bez bobkového listu snad ani nedovedli představit.
Kvalitní koření poznáme tak, že jsou listy vcelku a nedrolí se a mají světle zelenou, nikoliv šedou nebo nahnědlou barvu. Voní typickou, i když slabou vůní a mají příjemně nahořklou chuť.
Vavřínové listy se neužívaly pouze jako kořenící součást jídla. Dávnou tradici má jejich pálení a inhalování vonného kouře. V malých dávkách si takto můžete připravit zajímavou aromaterapii. Kouř plný vonných éterických látek prospěšně působí na nemoci dýchacích cest, jako prevence epileptických záchvatů a celkově navozuje uklidňující a uvolňující atmosféru.
Ovšem pozor na předávkování! Pokud to s vavřínovým kouřem přeženete, můžete si přivodit halucinace. Toho využívali věštci v Delfách, kde stál chrám zasvěcený – nikomu jinému než Apollónovi, v jehož jménu inhalovali vavřínový kouř, což jim prý dávalo schopnost zahlédnout budoucnost.
Vracíme se tak k antické tradici. Známější než zapalování vavřínových listů je však nošení vavřínových věnců, které symbolizovaly slávu a vznešenost. Byli jimi korunováni vítězové olympských her a také vojevůdci vracející se z úspěšného tažení, později i římští císaři. Věřilo se totiž, že vavřín přináší štěstí, bohatství a chrání před zlými silami. I v pozdějších, po-římských dobách, měly vavřínové věnce svoje místo jako strážci domovních dveří. Dnes se s nimi setkáme na stupních vítězů některých automobilových závodů. A samozřejmě v kuchyni.
