V dnešním světě je možné všechno. Je v podstatě nezastavitelný, akční, nabitý energií, plný novinek a příležitostí. Ještě v nedávné době jsme možná cítili hrdost nad tím, jak jsme se dokázali vymanit z vlivu přírody. V poslední době ale zjišťujeme, že požadavky na zrychlování života už nejsme schopní ani ochotní zvládnout, a vracíme se ke kořenům.


Příroda je pro nás protiváhou rychlosti a dravosti. Nacházíme v ní útěchu, klid a odpočinek. Ukazuje se stále důrazněji, jak moc jsme na ní závislí.

Silně nás přitahují zejména ti zdánlivě mlčenliví společníci, stromy. Jejich pevné ukotvení, provázanost s půdou, jemná a pečující síla. Za nejdůležitější živly považujeme vodu a vzduch, jsou potřebné pro růst a vývoj rostlin. A stromy v sobě propojují energii Země a Vesmíru.

S našimi životy jsou spjaty po tisíciletí. Ony samy se však do podoby, jak je známe dnes, vyvíjely miliony let. Stromy za dobrých podmínek přežijí několik lidských generací, dožívají se i stovek až tisíců let.

Krajina bez stromů je chudá na pohled a hlavně ztrácí svou životaschopnost. Průměrný strom za svůj život dokáže zpracovat až 24 milionů m 3 oxidu uhličitého a vyprodukovat kyslík pro zhruba 10 lidí. Pohlcují drobné prachové částice i s navázanými toxickými partikulemi a přízemní ozon. Kořenové systémy zabraňují větrné i vodní erozi. Zachycenou srážkovou vodu postupně uvolňují, a tím ochlazují okolní prostředí. Souvislé zelené plochy přirozeně regulují teplotu prostředí. Stromy i keře jsou také útočištěm a zdrojem potravy pro hmyz, ptáky i drobné savce.

Stromy jsou kronikami dané oblasti, ve svých letokruzích schovávají mnohé informace, klimatické změny, požáry, nemoci, znečištění. Poznáváme tak nejen vývoj oblasti, kde daný strom vyrostl, ale třeba i stáří budov. Už Leonardo da Vinci se zabýval dendrochronologií, tedy analyzováním letokruhů.

Vztah našich předků s přírodou byl založen spíše na silném propojení, pozorování a hluboké intuici. Provázanost jejich života s koloběhem a cykličností byla důvodem respektu a péče. Stromy vnímali jako živoucí bytosti, nerozlišovali je pouze podle kvality dřeva a užitkovosti, přisuzovali jim mnohé vlastnosti. Od pradávna uznávali jejich magickou moc.

Germáni například věřili, že první muž byl z jasanu (nese tedy mužskou energii a byl používán pro výrobu zbraní a plavidel) a žena z olše (podporuje ženskost, mateřství a smyslnost, schopnost ochraňovat), a pro Slovany byla posvátná lípa (představuje rodinu, lásku, pospolitost). Ptáky sídlící v korunách stromů považovali za duše zemřelých předků. Vedle lípy Slované uctívali i dub, stejně jako Keltové i další kultury. Větve i kořeny stromu se proplétají celými dějinami lidstva, propojují jednotlivé národy i historické okamžiky.

Dříve stejně jako dnes se liší pohledy na stromy podle toho, kým jsme a co potřebujeme. Truhlář či lodník ocení tvrdost a pružnost dřeva, sadař jeho schopnost plodit, architekt rychlost růstu či tvar. Život člověka je se dřevem spjat od prvních do posledních okamžiků. Ať máme sebemodernější výrobní či stavební postupy a materiály, bez něj se zcela obejít nedokážeme.

Stejně jako u bylin využíváme léčivé vlastnosti stromů, jejich květy i plody, kůru. Les není jen skupinou jednotlivých stromů. Podle vědeckých poznatků z poslední doby víme, že je to spolupracující celek, který vzájemně komunikuje díky biologickým cestám. Navzájem se podporují, ochraňují a informují o dění ve svém okolí.

Strom je někdo, kdo si na nás udělá vždy čas, bez očekávání či odsudků. Vyslechne vás, utěší či povzbudí, věnuje vám energii, kterou vládne. Má rád lidské dotyky. Přistupujme k němu vždy s úctou, respektem. Díky otevřenému srdci a mysli dokážeme poznat, zda nás strom přijímá a je ochotný komunikovat, či nikoli. Pouhé posezení ve stínu stromu přinese vytoužený klid a vyrovnanost.


Ukazuje se stále důrazněji, jak moc jsme na přírodě závislí

Strom je někdo, kdo si na nás udělá vždy čas