Ať už jste fanoušky zelené ekologie, nebo jen sbíráte informace o tom, co planetě škodí, možná jste narazili v médiích na kampaň Greenpeace, kteří se rozhodli už sedmým rokem uspořádat velkou ekologickou výzvu. Zahrnovala hned několik úrovní – od vegetariánství přes palmový olej, šetření vodou až po zaměření se na lokální potraviny. Přidaly se k ní tisíce lidí. V čem výzva spočívala a co nám má říct?


„Zdravý“ palmový olej

Odlesňování některých oblastí za účelem nového prostoru k pěstování palmy olejné je velkou kapitolou, která zatěžuje planetu. Nehledě na to, že palmový olej ještě cosi zdravého v sobě má, ale „palmový tuk“, který můžete najít na etiketě potravin, je vlastně jen divoká a neurčitá směska tuku, na které pranic zdravého není.

Palmáč, kam se podíváš

Někteří se tedy snaží snížit spotřebu palmového oleje, aby nebylo potřeba ho tolik vyrábět. Jenže on je pořád používaný ve velkém, protože je prostě levný, dá se ho vyrobit hodně a jeho krémová struktura je využitelná na mnoho způsobů. Když se na to blíže zaměříte, zjistíte, že se nachází v kosmetice denní potřeby, v každé druhé potravině, a dokonce i v granulích pro mazlíčky, kde ani nemusí být ze zákona jeho obsah uvedený. Ještě donedávna se využíval (a na mnoha kontinentech se stále využívá) i pro pohon aut, v Evropě toto jeho využití ale bylo zakázáno. Škodlivý je hlavně tím, že odlesňování se často provádí vypalováním, palma olejná také značně vyčerpává půdu. Palmový byznys navíc zaměstnává pod pohrůžkou vydírání sociálně slabé ženy.

Svět bez oleje

Čím méně palmového oleje budeme jako lidstvo potřebovat, tím více se planetě uleví. Tento cíl je ale zatím poměrně vzdálený. Pořád jde o nejvýnosnější plodinu. Někteří se ohánějí tím, že dané oblasti pralesa by stejně byly vykáceny za účelem pěstování jiných plodin a že ekonomika mnoha zemí závisí právě na produkci palmového oleje. Co na to říct. Je alespoň záslužné, že si tohoto problému svět stále více všímá a přinejmenším se nad ním alespoň zamýšlí.

Teče voda, teče… až doteče

O spotřebě vody zatím také mnoho smrtelníků nepřemýšlelo více do hloubky. Prostě otočí kohoutkem a více se nestarají. Kolikrát za den ale spláchnete na WC? A víte, kolik vody přitom proteče pryč? Některé spotřebiče už sice fungují na ekologický program s nižší spotřebou vody, pořád ale domácnostmi proteče denně několik hektolitrů. V mnoha zemích je to navíc nedostatková surovina. Díky globálním změnám neprší v některých oblastech tolik jako dříve. A většina sladké vody skončí v té slané. Celosvětově je na planetě 71 % procent vody, ale jen 3 % z toho je voda sladká! Dříve nebo později tedy budeme muset zoufale řešit, kde vzít sladkou vodu. Dubnová ekovýzva nutí k zamyšlení – kolik vody spotřebujete na uvaření a snědení jednoho oběda? Sprchujete se, nebo koupete? A kolik vody je potřeba k „výrobě“ a zpracování masa, které si koupíte zabalené v supermarketu?

Bezmasá

Vegetariánská výzva je další kapitolou, na kterou Greenpeace upozorňuje. Při produkci masa totiž miliony zvířat trpí v nevyhovujících podmínkách, jsou krmena chemickými léky, steroidy a dalšími hormony. Jsou zabíjena ve stresu a domlácená do modřin. Při „výrobě“ masa od zrození hospodářského zvířete přes vykrmování po porážku a zpracování je potřeba obrovské množství vody. A člověk má přitom chrup přežvýkavce, bez výrazných špičáků pro trhání masa. Nejsme stavěni na masitou stravu. Ekovýzva nabízí myšlenku: „Zkuste žít týden bez masa.“ Zásadně se změní vaše uvažování o přípravě pokrmů, pokud najednou vypustíte maso. A i vaše peněženka si nejspíš trochu oddychne. Pokud se bojíte rázného skoku z masitého jídelníčku na bezmasý, zkuste být prozatím třeba jen reduktarián.

Jste patrioti?

Pokud jste alespoň trochu vlastenci, možná už vás v minulosti napadlo přemýšlet, odkud se bere jídlo, které kupujete. Jestli ne, je ekovýzva skvělou příležitostí to blíže zjistit. Jíte zeleninu ze Španělska, nebo od poctivého farmáře z vedlejšího okresu? A co maso, kupujete dovážená „prasata a skot“, který putuje nákladovým prostorem stovky kilometrů nebo v mrazácích kamionů, anebo od místního statku, kterému záleží na tom, aby se zvířata měla dobře? Vysledovat, odkud odebíráte jídlo, může mít vliv nejen ve prospěch blízkých pěstitelů a chovatelů. Také to pomůže ujasnit si, jakou uhlíkovou stopu vlastně za sebou potraviny zanechávají, když putují na váš stůl takovou dálku.

Uhlík je základ

S potravinami z místní produkce souvisí také velké téma uhlíkové stopy. Uhlíková stopa je souhrn plynů CO2, které vypustíte svým stylem života do ovzduší. Jedná se o stopu, již za sebou zanecháte při řízení auta, při cestování nebo při spotřebě výrobků, které putovaly přes celý svět až za vámi. Snížit uhlíkovou stopu tedy znamená jezdit více MHD nebo chodit pěšky, kupovat lokální potraviny a snížit spotřebu nových věcí, které se dovážejí z cizích zemí. To už je ovšem velká výzva při dnešní „made in China“ ekonomice!

Ekologie je poslední dobou jakýmsi trendem. Kdo není eko, ten není in. Jenže ono na tom něco pravdy je, planeta Země nás potřebuje proto, že my potřebujeme ji. Jinak taky nemusíme mít za několik desítek let kde bydlet a co jíst, přestože na našich kontech budou ležet nemalé finanční prostředky. Jak říká staré indiánské (a pravdivé) přísloví – až bude vykácen poslední strom, ulovena poslední ryba a poslední řeka otrávená, poznáme, že peníze se jíst nedají.


“Díky globálním změnám neprší v některých oblastech tolik jako dříve.”

Foto: shutterstock.com