V dnešní době pro výplach a léčení očí používáme různé průmyslově vyráběné kapky nebo mastičky. Jedny na suché a podrážděné oči, druhé na záněty, třetí na oči slzící alergií a ještě jiné na zelený a šedý zákal. Jedinými univerzálními prostředky, používanými už po staletí, jsou tzv. borová voda a nálev ze světlíku lékařského.
Světlík patří do čeledi zárazovitých. Část rostlin této čeledi žije zcela paraziticky. Nevytvářejí vlastní chlorofyl (nejsou zelené) a musí tak brát živiny od jiných rostlin – příkladem je záraza (Orobanche). Světlík je pouze poloparazitický, vlásky jeho kořínků se přisávají na kořeny jiných rostlin, ze kterých získává část živin.
Světlík lékařský bývá v latině označován jako Euphrasia officinalis, často ale také jako Euphrasia rostkoviana. V němčině se mu říká Augentrostkraut, v angličtině Eyebright, ve slovenštině očianka. Tyto názvy odkazují k jeho působení na oči. Jen naši předkové mu někdy, kdovíproč, říkali ambrožka.
Světlíků je po celém světě 450 druhů, všechny vypadají podobně, navíc i jednotlivé druhy jsou hodně variabilní a přesné určení je tedy složité. Všechny by ale měly mít podobné léčivé účinky, proto se záměny nemusíme bát. Tyto 5–30 cm vysoké rostliny mají přímou lodyhu, na které jsou přisedlé ostře pilovité, vstřícné, žláznatě chlupaté listy.
Květy jsou sestaveny v hustých lichopřeslenech a vyrůstají v úžlabí horních listů. Světle fialová až bílá koruna je při rozkvětu 8 až 11 mm dlouhá, během květu se prodlužuje až na asi 15 mm. Na dolním pysku (květy jsou tvarem podobné hluchavce) mají žlutou skvrnou v ústí. Kvete od července do října.
Preferuje slabě kyselé stanoviště, s písčitou, středně výživnou a vlhčí půdou. Roste tedy obvykle na stanovištích, jako jsou louky, úhory, pastviny a rašeliniště, zejména v podhůří, od pahorkatin po horské oblasti, najdeme ho však i v nížinách. V Evropě se vyskytuje od jižní Francie, severu Itálie a střední části Balkánu po 60° severní šířky, na východě po Ural. V České republice rostl dřív docela hojně, v posledních asi čtyřiceti letech ubývá, dnes už je vzácný.
Světlík i jeho účinky byly známé už ve starém Řecku. Během středověku se zmínky o něm objevují spíše sporadicky. Více se o něm zmiňuje britský botanik Nicholas Culpeper (17. století), který ho doporučoval na posílení paměti a dalších funkcí mozku a vertigo (závratě, které jsou někdy spojené s poškozením oka).
Sbíráme kvetoucí nať. Ta obsahuje monoterpenické iridoidní glykosidy aukubin, euphrosid a catalpol, tříslovinu typu gallotanin, ligany, silici, hořčiny, flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny, vitamin C, provitamin A a v menším množství i éterické oleje. Aukubin má prokazatelné protizánětlivé a antibiotické účinky. Najdeme ho také v jiné hojivé bylince – jitrocelu kopinatém. Je ale nestálý a při neopatrném sušení způsobuje černání drogy.
Ze sbírané natě musíme nejdřív odstranit dřevnaté části a kořínky, které se snadno vytrhávají i s natí. Výhodnější je proto nať stříhat nebo odřezávat ostrým nožem. Protože světlík patří mezi jednoleté rostliny, ponecháme na místě vždy několik rostlin na vysemenění. Sušíme ve svazečcích zavěšených v průvanu nebo rozprostřený v načechrané nízké vrstvě, na stinném a vzdušném místě. Při sušení nesmí teplota překročit 35 °C.
Jak už jsem zmínila na začátku, světlík patří k nejvýznamnějším přírodním očním léčivům. Pomáhá léčit oční záněty (záněty spojivek, víček apod.), při oční únavě spojené se světloplachostí, odstraňuje slzení očí, účinkuje na unavené, oteklé, červené oči, slzení, při hnisání, zeleném zákalu, podráždění z kouře nebo prachu, při regeneraci a celkovém posílení očí. Při výskytu ječných zrn se kombinuje s heřmánkem.
Na oči se používá zevně ve formě odvaru, kterým se oči vyplachují nebo se jím navlhčí čistá gáza a ta se přiloží na oko jako obklad. Odvar se připravuje krátkým varem (asi 2 minuty) z přibližně 1,5 čajové lžičky drogy na šálek vody. Obklady ze světlíku se přikládají i na hnisavé kožní problémy a rány, všude tam, kde jsou potřeba jeho protizánětlivé a antibiotické účinky.
Může se však užívat i vnitřně, jako čaj. V této formě snižuje krevní tlak, podporuje trávení (zvláště při chorobách trávicích orgánů – žlučníku apod. a při nechutenství), snižuje kyselost v žaludku a desinfikuje dutinu ústní, tlumí neproduktivní suchý kašel při bronchitidě a sennou rýmu, pomáhá také při duševní přepracovanosti. Při angínách a bolestech v krku lze použít jako kloktadlo nebo inhalovat jeho horké výpary.
Foto: Světlík lékařský (Zdroj: wikimedia.org, autor: Danny Steven S.)
