Sugar baby z Jižní Ameriky

Sugar baby, sladká tráva anebo medové lístky jsou lidová označení byliny jménem Stévie sladká, která je již stovky let považována za přírodní nekalorické sladidlo. Mezi prvními, kteří využívali tohoto sladkého zázraku, bychom našli kmeny známé jako Guarani z Paraguaye a Brazílie. Ti ji používali nejen v přírodní medicíně na pálení žáhy, cukrovku či jako ústní vodu, ale i jako přírodní sladidlo jejich oblíbeného čaje maté.

Do roku 1800 se každodenní spotřeba byliny rozrostla mezi další jihoamerické osadníky jak v Paraguayi, tak i v Argentině a Brazílii. Roku 1899 byla rostlina „znovu objevena“ italským botanikem jménem Moises Santiago Bertoni, čímž se rozjela éra kulturního pěstování byliny, která do té doby byla jen pouhou divoce rostoucí „slaďárnou“ v Paraguayi. V 70. letech minulého století se odstartovalo její pěstování také v Japonsku, kde v současnosti tvoří asi 40 % celkové produkce nekalorických sladidel.

Rostlina je součástí potravinářského průmyslu v mnoha zemích, používá se ke slazení potravin, cukrářských výrobků, k výrobě žvýkaček, zubních past a dalším účelům. Bylina sice pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, v současnosti je ale hojně pěstovanou rostlinou na mnoha místech po celém světě.

Jde o víceletou, nízkou, světlomilnou tropickou bylinu z čeledi hvězdnicovité a je ceněna hlavně pro své léčivé účinky či výraznou sladivost. V současnosti je evidováno asi 150 druhů bylin a keřů rodu Stévie, přičemž jen Stevia rebaudiana se může pyšnit sladící funkcí. Stévii si můžete vypěstovat i sami doma a za vhodných podmínek pro vás bude opravdu dobrým cukrovarem.

Je tedy zejména využívána jako náhražka cukru, avšak ve vyšších koncentracích může vykazovat lékořicovou příchuť. Mimo sladící a léčivé účinky vám stévie pravděpodobně udělá radost i zajímavým vzhledem. Obvykle dorůstá výšky 50 až 100 cm a její drobné lístky z ní dělají skutečně žádanou bylinu.

Lístky má vstřícné, kopinaté a září sytě zelenou barvou. Má jemné úbory složené z bílých kvítků vytvářejících koncové okolíky. Zprvu byla stévie od přírody jednoletou rostlinou, ale čas, společně se šlechtitelskými postupy, z ní udělaly rostlinu víceletou. „Sugar baby“ se dnes používá například ve východní Asii (Čína, Thajsko, Tajwan, Malajsie, Korea), ve státech Jižní Ameriky a v Izraeli, kdy Čína představuje největšího producenta steviósy na světě. V dřívějších dobách byla rostlina rozšířena spíše v USA a je zde také zcela legální bylinu prodávat v jakékoliv formě, pokud není ovšem označena jako potravinový doplněk. Stejná nařízení platí i pro Austrálii, Nový Zéland, Kanadu a do roku 2011 i pro Evropskou unii. Například v Ontariu a Kanadě byla stévie pokusně pěstována pro ověření, zda ji lze pěstovat právě pro komerční účely.

Po roce 2011, kdy došlo v Evropské unii ke schválení využití stévie, ji bylo možné koupit jako sladidlo v tabletách a to běžně v lékárnách, ale i v obchodech s potravinami. Nyní ji můžete koupit v sušené formě v obchodech se zdravou výživou nebo obchodech s bylinkami. V jarních měsících ji zase můžete najít i v květinářstvích jako venkovní bylinu.

Pro pěstování v domácích podmínkách jí postačí květináč umístěný ideálně na východní straně, avšak vypěstujete ji i u okna, ve skleníku či na zahradě. Pokud stévii zajistíte dostatek světla a tepla, bude vytvářet větší množství sladících látek a vhodným substrátem pro její zdárný růst je ten pro bylinky, což je středně těžká, humózní, zásaditá, rašelino-hlinitá půda. V každém případě ji při pěstování chraňte před celodenním přímým slunečným zářením, jelikož by ji mohlo zahubit. Vyžaduje pravidelnou zálivku, která bude dostačující vždy po částečném vysušení zeminy a k jejímu hnojení lze použít speciální hnojivo pro bylinky, ale nepohrdne ani běžnými hnojivy. Z minulosti se dochovala zmínka o první sklizni stévie z roku 1908 a brzy po tom se po území Jižní Ameriky a v cizině začaly vyskytovat plantáže s ní.

V roce 1918 upozornil americkou vládu na stévii nejmenovaný americký botanik a v roce 1921 na ni opět upozornil komisař Americké obchodní komory George S. Brady, který si velmi dobře uvědomoval, jak velký komerční potenciál s sebou rostlina nese a prezentoval ji na Americkém ministerstvu zemědělství. Veřejně hlásal, že je stévie opředena dlouhou historií bezpečného užívání a je ideálním sladidlem pro diabetiky. O něco později, roku 1931 se podařilo Francouzským chemikům izolovat glykosidy, které se zasluhují o sladivost byliny a izolované složky následně pojmenovali podle rostlin: steviocid a rebaudiosid. Souhrnně se tyto glykosidy nazývají jako steviosid.

Mimo samotný steviosid bylina obsahuje ještě rebaudiosid A, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Tyto látky jsou stálé i za tepla, nemění své pH, nekvasí a jsou 250 – 300krát sladší než sacharóza. Tímto se stévie stává jedním z nejúčinnějších sladidel, a protože se její obsah účinných látek nemění ani po usušení ani pod vlivem tepla, je její domácí i průmyslové využití skutečně rozmanité.

Celý komplex sladících látek najdeme téměř v celém rostlinném těle mimo kořenový systém a největší množství bychom našli převážně v listech. Jedna dospělá rostlina je schopna poskytnout až 0,5 kg sušených lístků, které lze využívat nejen sušené, ale i mražené či čerstvé. Stévie je zcela běžným sladidlem používaným v potravinářském průmyslu, avšak jen v zemích Jižní Ameriky a východní Asie. Jelikož se stala stévie skutečně velkým konkurentem pro výrobce umělých sladidel, byl proti ní zahájen boj, který nakonec vyústil v USA k zákazu prodeje i dovozu průmyslově vyráběných sladidel právě ze stévie. Povolen je tedy jen její extrakt v podobě potravinového doplňku. Takže pokud jde o samotnou stévii, lépe si domácí nápoje osladíte vlastní sklizní nežli zakoupeným sladidlem na její bázi. Navíc v této formě nezpůsobuje kazivost zubní skloviny a z jejích lístků si snadno připravíte domácí ústní vodu, která vaše zuby bude chránit před kazy a vznikem paradentózy.

Sladící funkce stévie však není jediná pochvaly hodná vlastnost, protože je schopna ochraňovat i před vysokým krevním tlakem, dále podporuje trávení, napomáhá buněčnému metabolismu, zvyšuje energetickou hladinu a mentální aktivitu. Dále se pyšní antibakteriálním a protivirovým účinkem, údajně je schopna urychlovat i hojení drobných ran a zamezovat tvorbě jizev. Napomáhá také při léčbě akné, ekzémů a dermatitis. Stévie je vhodná i k odstraňování přebytečných kil, napomáhá s odtučněním a zároveň se významně podílí na zhutnění svalové hmoty. Mimo to snižuje i chuť na alkohol a tabák. Výhoda stévie od ostatních sladidel je, že nepoškozuje střeva a nenarušuje látkovou výměnu. Chrání střevní mikroflóru, s úspěchem bojuje proti plísňovým onemocněním a upravuje správnou hladinu cukru v krvi a játrech. Podporuje také činnost pankreasu a léčí diabetes druhého typu. Z těchto důvodů je bylina vhodná jako nekalorické sladidlo jak pro diabetiky a hypoglykemiky, tak pro všechny, kteří si chtějí hlídat svoji váhu. V neposlední řadě dezinfikuje ústní dutinu a zabraňuje vzniku zubního plaku.

Vlastností, které lze u stévie využít, je dle mého názoru dostatek a pokud nejste fanouškem umělých sladidel, potřebujete upravit svoji váhu, nebo si jen osladit čaj o páté, je stévie dobrou volbou. Tak si oslaďte svůj život přírodou.