Segedín lze připravit i bez živočišných přísad, největší chuť totiž stejně zajistí zelí a koření. Jako přílohu jsem, v této veganské verzi, zvolila červenou rýži.
Červená rýže je neloupaná a nebroušená bílá rýže. Má lehce oříškovou chuť a díky její pevné slupce se jen tak nerozvaří, ba naopak, při konzumaci příjemně křupe. Neobsahuje lepek, je lehce stravitelná a nezpůsobuje plynatost. Hrnek vařené rýže je prý výživově třikrát hodnotnější než stejné množství brambor. Rýže pomáhá stabilizovat hladinu glukózy v krvi, obsažené polysacharidy se totiž uvolňují postupně, což zabraňuje přejídání a chuti na sladké.
Existují dvě teorie vzniku segedínského guláše:
1) vytvořil ho neznámý obyvatel maďarského města Szegedu,
2) autorem je budapešťský hospodský Székely, který pozdě večer narychlo smíchal všechno, co dům dal, aby obsloužil hladové opilce
V Maďarsku je známý pod názvem Székeyi káposzta, což v překladu znamená Sezékelyho zelí a servírují ho převážně s chlebem. Slovo gulyás však pro Maďary znamená polévku. Guláši, tak jak ho známe my, říkají perkelt.
Recept na segedín bez použití násilí na zvířatech:
- přes noc namočit 500 g červené rýže, druhý den propláchnout a vařit spolu s 200 g sojových kostek do změknutí (cca 20 minut), dáváme tři díly vody na díl rýže
- ve velkém hrnci dát smažit v oleji na mírném plameni koření: sladkou papriku, kmín, (mletý) vavřínový list, mleté nové koření, pepř, a majoránku
- po chvíli přidat nakrájené cibule, česnek a chilli papričky
- přidat 500 g kysaného zelí, trochu vody, sůl a podusit
- přidat uvařenou rýži s kostkami a dále dusit
- vypnout vařič a nechat minimálně půl hodiny pod pokličkou dojít
- servírovat pokapané sojovou omáčkou bez cukru a glutamátu – hledejte ty s nejvyšším podílem sojových bobů
