Šlo by léčit tajemný a nebezpečný koronavirus, který jako strašák obchází všechny současné internetové diskuze, bylinkami? Na to vám bohužel kladnou odpověď nedám. Nabídnu vám ale bylinku, která velmi spolehlivě pomáhá proti různým infekcím (i když spíše bakteriálním než virovým), zánětům a problémům spojeným s respiračními chorobami, jako je bolest v krku a kašel: naši známou šalvěj lékařskou.

Je to rostlina z čeledi hluchavkovitých, podčeledi šantovitých (Nepetoideae). V této podčeledi se nachází mnoho dalších léčivých a aromatických rostlin, jako je např. meduňka, levandule, bazalka, mateřídouška, yzop, rýmovník, máta nebo šanta. Botanické studie uvádějí, že na světě existuje téměř 1000 druhů šalvějí. V České republice jsou původní tyto: šalvěj hajní, etiopská, luční, přeslenitá, rakouská a netradičně žlutě kvetoucí šalvěj lepkavá.

Šalvěj lékařská pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie. Její léčivé účinky znali už ve starověkém Egyptě a Římě, kde o ní píše např. Plinius Starší. Její latinské jméno dokládá její úžasné léčivé účinky: salvare = vyléčit, zachránit, spasit. Přes karolínskou Francii se během 9. století začala rozšiřovat i po střední Evropě, kde se pěstovala v nově zakládaných klášterních zahradách. Vědecky ji popsal Carl Linné v roce 1753. Dal jí latinský přídomek officinalis, který odkazuje na její využití v „oficiálním“ lékařství. Officina byla totiž místnost v klášterech, kde se skladovaly tehdy známé a všeobecně uznávané léčivé byliny.

Šalvěj lékařská je drobný (30–80 cm vysoký) dřevnatějící keřík s mnoha „chlupatými“, zeleno- šedě až fialkově zbarvenými lístky. Tvar a zbarvení lístků, stejně jako celkový tvar a vzrůst rostliny, se může lišit podle toho, jaký kultivar této rostliny máme před sebou. Květenství je většinou uspořádané do krátkých lichoklasů. Květy jsou krátce stopkaté, oboupohlavné, se srostlými obaly, kalich je zvonkovitý. Koruna se skládá z pěti srostlých korunních lístků a má pro hluchavkovité typickou dvoupyskatou strukturu a fialkové zbarvení. Ze čtyř tyčinek jsou dvě spodní přeměněny na tzv. staminoidia, která slouží jako pákový mechanismus k poprášení opylujícího hmyzu pylem z vrchních fertilních tyčinek. Rostlina kvete od května do července. Plody jsou hnědé tvrdky.

Pokud chcete pěstovat šalvěj na zahrádce, dejte ji na co nejteplejší, prosluněné místo a na zimu ji pro jistotu přikryjte chvojím nebo netkanou textilií, aby nevymrzla. Jinak je nenáročná, dokonce jí příliš mnoho živin v půdě ani nesvědčí. Půda by měla být lehčí a spíše zásaditá, ale některým kultivarům nevadí téměř nic…

Šalvěj obsahuje množství léčivých látek, které jsou produkované hlavně trichomy, oněmi chloupky, které můžeme vidět na lístcích. Sbírá se proto celá, většinou nekvetoucí nať. Silice obsahuje hlavně monoterpeny – thujon (α-thujon a β-thujon, 8–43 %), kafr (3–9 %), cineol (6–13 %), borneol, limonen, alfa- a beta-pinen, geraniol, linalool, dále seskviterpeny (karyofylen, humulen, salven, viridifol), triterpenové kyseliny (oleanolová a ursolová), flavonoidy (kvercetin, luteolin, glykosidy apigeninu), kondenzované i hydrolyzovatelné třísloviny (3–8 %), saponiny, diterpenické hořčiny (karnosol, 12-methylether deoxykarnosolu, rosmarol, 7-methylether rosmarolu), pryskyřice, různé organické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová, kávová, chlorogenová, ferulová), vitamin B3 (niacin), minerální a hormonálně účinné látky (fytoestrogeny).

V přírodním léčitelství je šalvěj známá svými dezinfekčními, antibakteriálními a antivirózními účinky. Pokud nás přepadne rýma, kašel, nachlazení, chřipka, angína a jiné nemoci dýchacích cest, čaj ze šalvěje nám může být velkým pomocníkem. Tato bylinka má také velice blahodárné účinky na naše trávení. Pomáhá proti plynatosti, stimuluje žaludek a funkci žlučníku. Je známým a fungujícím urychlovačem léčení žaludečních a střevních katarů a otrav jídlem.

Další osvědčené využití je při mentálním a fyzickém vyčerpání, má zklidňující účinek a celkově posiluje organismus. Také snižuje nadměrnou potivost, hlavně tu vyvolanou hormonálními změnami (při klimakteriu). Doporučuje se i při cukrovce, předpokládaný účinek je inhibice glukoneogeneze nebo glykogenolýzy v játrech. Snížení glykemie nalačno bylo prokázáno i u zdravých pacientů, proto je možné šalvěj doporučit na prevenci u pacientů s rozvojem diabetu nebo poruchou glukózové tolerance.

Zevně se užívá odvar k výplachům úst a kloktání při infekčních zánětech v ústech, krvácení dásní, bolesti v krku, při angíně, dále na hnisavé rány a nehojící se kožní defekty. Nálev použitý ve formě koupele nebo obkladu léčí různé mykotické potíže a plísňová onemocnění kůže.

Obdobné využití má esenciální olej z této rostliny, který se získává parní destilací z čerstvých nebo suchých lístků. Je řídký a skoro bezbarvý. Mívá středně silné bylinné aroma, lehce nasládlé, někdy kafrovité nebo připomínající ovoce. Užívá se k ošetření ústní dutiny (rány, paradentóza, afty), odstraňování kožních skvrn, zlepšení hojení jizev, i těch starších, ošetření akné, vřídků a ranek. Je možné ho využít k masážím, protože uvolňuje svaly a působí protikřečově. Nebo přidat do směsi při domácí výrobě šamponů, šampuků a deodorantů – ošetřuje pokožku, odstraňuje lupy a nežádoucí zápach. Přidání pár kapek do aromalampy přinese dobrou náladu, lehce stimuluje, je vhodná v období psychického vyčerpání,
pokleslých nálad a při nervozitě.

Tradiční užití bylo z většiny potvrzeno i moderní medicínou – extrakt z listů při pokusech na zvířatech prokázal snížení tlaku krve, fungicidní, spasmolytický a antivirotický účinek. Kyselina rozmarýnová působí antioxidačně a protizánětlivě, třísloviny svíravě. Byla prokázána významná bakteriostatická a baktericidní aktivita proti Bacillus cereus (kontaminuje rýži a těstoviny, může vést k otravě jídlem), Aeromonas hydrophila (žije ve vodě, je imunní na chlór, způsobuje zažívací problémy), A. sobria Klebsiella oxytoca (způsobují infekce a sepse) a dalším. Studie z roku 2003 prokázala účinnost v boji s Alzheimerovou chorobou – šalvěj totiž výrazně zlepšuje krátkodobou paměť (což se může hodit i studentům a mentálně pracujícím lidem), navíc se podařilo snížit neklid pacientů.

Šalvěj je součástí mnoha léčivých přípravků (sirupy a pastilky proti kašli a bolesti v krku, šampóny proti lupům, masti na akné, kloktadla, ústní vody a zubní pasty). Mimo toho se často používá v kuchyni jako koření na jehněčí a telecí maso, divočinu, do různých nádivek, sekaných a k ochucení mletého masa, ryb, ale i různých zeleninových jídel a bylinkových směsí na grilování. Uplatníme ji i při výrobě bylinkových octů, olejů a másel. V západní Evropě se dříve dělala oblíbená „Cold Sage Sauce“, dodnes se používá jako jedna z bylin do nádivky krocana na Den díkuvzdání a je hlavní ingrediencí v anglickém Sage Derby cheese, polotvrdém sýru se zelenou mozaikou, tvořenou právě listy šalvěje.

Na závěr varování: obsažený thujon může ve vyšších dávkách a při dlouhodobém použití vyvolat křeče podobné křečím epileptickým, nervozitu, vertigo, zvracení, třes, pocit tepla, tachykardii i poškození ledvin. Užívání šalvěje může ovlivnit účinek léčivých přípravků působících na GABA receptory (např. barbituráty, benzodiazepiny), proto se souběžná léčba s těmito přípravky nedoporučuje. Při užívání s alkoholem hrozí poškození jater. Po čtyřech týdnech užívání je vhodné na dva týdny vysadit, doporučuji maximálně využít vnějšího působení (kloktání, oplachy). Není vhodná pro těhotné, kojícím ženám může snižovat tvorbu mateřského mléka (což pro někoho může být i pozitivum, ale pro jiného téměř katastrofa).

Pokud chcete pěstovat šalvěj na zahrádce, dejte ji na co nejteplejší, prosluněné místo

Šalvěj je součástí mnoha léčivých přípravků