Rýmovník, molice, moud, kubánské oregano nebo mexický eukalyptus. Pod těmito názvy se skrývají rostliny rodu Plectranthus, které pomohou, když jste nachlazení nebo máte rýmu a hledáte něco, co vašemu nosu uleví. Nebo něco, co krásně provoní váš byt.
Rýmovník je semi-sukulentní vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Stejně jako naše hluchavka má jemně chlupaté listy a dutou lodyhu s čtvercovým průřezem.
Tím ale jejich podobnost končí. Rýmovníky mají drobné světlemodré až fialové květy. Volně se vyskytují v Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech Pacifiku, což nám prozrazuje, že je jim lépe v suchých a písčitých půdách než v těžkých a přemokřených. Zalévat by se proto měly nepříliš často a opatrně.
Z jejich původu v jižních subtropech také vyplývá, že rýmovník v našem podnebí nelze pěstovat celoročně na zahrádce. Pokud teploty začnou klesat pod 8 °C, rostliny by se měly přesadit do květináčů a schovat na nějaké světlé místo, kde přečkají zimu.
Rostou poměrně rychle a dobře snáší zaštipování a řízkování. Pomocí řízků se také nejsnadněji množí. Jen je potřeba odstranit listy z části stonku, která je při zakořeňování ponořena ve vodě. Jakmile na řízku vyraší kořínky, může se rostlina přesadit do písčitého zahradního substrátu, ale může se také ponechat ve vodě a pokračovat v hydroponickém pěstování. Ideální čas pro množení rýmovníku je jaro, ale problém není ani v jiných částech roku.
Rýmovníků je asi 350 druhů. Jako „rýmovník“ se nejčastěji označuje druh Plectranthus argentatus, který pochází z deštných pralesů na pomezí australských regionů Queensland a New South Wales, kde vytváří až metr vysoké keře. Vyznačuje se světlounce modrými květy uspořádanými do hroznů a stříbrným nádechem listů, které mu daly druhové jméno (argentatus znamená stříbrný).
Dalším častým druhem je Plectranthus amboinicus, kterému se přezdívá kubánské oregano. Nepochází z Kuby, jak by se mohlo zdát, ale z jihovýchodní Afriky. Odtud se rozšířil do Indie, jihovýchodní Asie, Ameriky a také do Španělska (v Americe se mu říká španělský tymián). Květy jsou fialkové a listy svěže zelené. Populární je i varianta s bílými okraji listů. Tradičně se používá v jihoasijské a jihoafrické kuchyni jako koření na ryby a skopové a kozí maso. Časté je také využití jako repelentu proti hmyzu, hlavně moskytům. Čerstvé listy se podrtí a vetřou do kůže, na vlasy i na oblečení. V Brazílii se užívá jako prostředek k léčení kožních lézí tzv. kožní formy leishmaniózy, způsobené parazitickým prvokem Leishmania.
Plectranthus barbatus (jinak zvaný také Coleus forskohlii) obsahuje látku forskolin. Má využití v tradičním léčitelství Jižní Ameriky a v ajurvédské medicíně při léčení širokého spektra různých chorob. Moderní medicína jeho účinky teprve začíná zkoumat, ale zdá se, že pomáhá v léčbě rakoviny a obezity.
Plectranthus esculentus pochází z jižní Afriky. Stejně jako ostatní rýmovníky má vonné listy, a navíc také jedlé hlízy, které jsou chutí podobné batátům. Obsahují až 80 % sacharidů a velké množství železa, vápníku a různých vitamínů. Ve své domovině byl kvůli hlízám pěstován už od pravěku, v novověku se ale stal pokrmem chudých a jako takový byl postupně vytlačen populárnějšími rostlinami, např. bramborami. Hlízy se můžou jíst vařené, smažené, častá je úprava na sladkou kaši. Jedlé jsou samozřejmě i listy, ze kterých se často vaří omáčka.
Z rýmovníků v našich podmínkách sbíráme a využíváme hlavně listy. Protože rýmovník je semi-sukulentní rostlina, jeho listy nelze sušit, ale naštěstí je můžeme mít čerstvé po ruce téměř po celý rok. Nejobvykleji se jen tak docela obyčejně promnou mezi prsty a v této formě se k nim přivoní. Jejich silice se tak dostanou do nosu a plic, kde léčí rýmu a nachlazení. Mohou tak zcela nahradit inhalátory a nosní kapky. Jako nejlepší pro tyto účely se uvádí rýmovník purpurový (Plectranthus purpuratus). Tato rostlina tvoří během léta převisy plné načervenalých, po eukalyptu vonících listů.
V místnosti, kde je rýmovník umístěný, nebo kam umístíme nádobu s vodou a pár rýmovníkovými listy, se zcela prokazatelně lépe dýchá, což pomáhá lidem s rýmou, ale i astmatikům. Doporučuje se i vnitřní užívání – na rýmovníkový čaj stačí zalít jediný lístek v hrnku vody. Pomůže při bolestech hlavy, vysokém tlaku, nachlazení, menstruačních bolestech nebo třeba při trávicích problémech. Při delším užívání snižuje cholesterol, pomáhá odstraňovat ledvinové a žlučové kameny, také pomáhá při vysokém tlaku a při srdečních potížích.
Výborný je i sirup. Je na něj potřeba asi 25 listů rýmovníku, citrus (citron, kyselý pomeranč nebo limetku) a kilo cukru. Vyrábí se podobně jako sirup pampeliškový: lístky rýmovníku se společně s plátky citrusu přelijí horkou vodou a nechají 24 hodin odstát. Druhý den se přidá cukr a vše se pomalu vaří, až tekutina začne houstnout a zlátnout. Nakonec se sirup slije do sklenic. Užívá se při rýmě a nachlazení, pomáhá i při zažívacích potížích.
Zevně se listy používají k léčbě zánětů, popálenin a vředů. Potření kůže rýmovníkovým listem přinese rychlou úlevu po štípnutí nebo bodnutí hmyzem.
Zajímavé je použití rýmovníku jako odpuzovače nepříjemného hmyzu. Mouchám, komárům ani molům vůbec nevoní, takže stačí postavit květináč s rýmovníkem na okenní parapet nebo pomnout pár lístků a ty vložit k potravinám nebo do šatníku. Nejen, že se zbavíte molů, ale navíc vám bude oblečení krásně vonět.
Esenciální olej z rýmovníku (konkrétně z Plectranthus amboinicus) obsahuje 20 – 30 % karvakrolu, kolem 20 % thymolu a dále α-humulen (látka obsažená také ve chmelu), eukalyptol, cymen (základní složka kmínového oleje), undecanal, eugenol, terpineol, santalol a další vonné a léčivé látky.
Karvakrol je fenol způsobující štiplavou chuť a vůni po oreganu. Působí jako inhibitor některých škodlivých bakterií, jako je třeba E. coli nebo bakterie způsobující různé záněty nebo kontaminaci potravin. Dokonce i těch, které jsou téměř rezistentní na antibiotika.
Thymol (tymiánová vůně) se od starověku používá všude, kde lidé chtěli zabránit růstu hub, mykóz a bakterií – jako dezinfekce na rány, proti infekcím, jako konzervant. V moderní době je součástí ústních vod a cigaret, protože rozšiřuje průdušnice a dává kuřákům pocit, že jejich plíce fungují stále stejně dobře…
Eugenolu je v rýmovníkovém oleji sice jen kolem pěti procent, ale obohacuje jej o další spektrum vůně – tentokrát hřebíčkovou. Je známý svými antiseptickými účinky, používá se hlavně při zánětech zubů, dokonce i v moderním lékařství – jako součást tzv. hřebíčkové plomby. Je také hlavní složkou indonéských cigaret zvaných kretek.
Rýmovník tedy přináší širokou škálu použití – jako desinfekce ran i jídla, jako inhalátor při rýmě nebo astma, jako čaj pro zlepšení trávení a proti dalším problémům, jako sirup při nachlazení, jako lokální antihistaminikum (při poštípání nebo popálení), jako příjemně vonící odpuzovač hmyzu a jako zajímavá přísada k ochucení jídla. Ale nabízí také širokou paletu vůní, jako dobře vyladěný parfém. Řekněte, která jiná rostlinka harmonicky spojuje vůni oregana, tymiánu, eukalyptu, kmínu, hřebíčku, santalu a kafru?
