Léto odchází, dny se zkracují a bude zase zima. Avšak dívejme se na svět pozitivně – prodlužují se noci, takže nemusíme čekat tak dlouho, až zapadne Slunce, abychom mohli pozorovat hvězdy. Začátkem září uvidíme první hvězdy již před 21. hodinou, kdy nastane nautický soumrak. A na konci září skoro o hodinu dříve, nautický soumrak nastane v rozmezí 19:15–19:52.

Krasojízda metanové planety

V pátek 7. září se Neptun na své oběžné dráze dostane tradičně do bodu, kdy bude pro tento rok nejblíže Zemi. Dělit nás bude 4328 miliónů kilometrů neboli 28,93 astronomické jednotky (AU = vzdálenost Země od Slunce).

Pouhým okem Neptun bohužel nebude viditelný, ale již s obyčejným triedrem (klasickým binokulárním dalekohledem) něco vidět půjde. Ale pokud pozorovatel chce vidět více než malou tečku, je potřeba použít dalekohled větší. Planeta bude totiž zároveň v tzv. opozici se Sluncem. To znamená, že její přilehlá strana bude plně osvícená a ze Země tedy lépe patrná.

Neptun bude 7. září za soumraku vycházet nad východním obzorem v souhvězdí Vodnáře. Nejvýše nad obzor dorazí v 1:03 8. září, kdy jeho zřetelnost bude dosahovat vrcholu. To už doputuje téměř přesně nad obzor jižní.

Největší vichřice v soustavě

Neptun má v atmosféře větší množství metanu. Díky tomu se nám jeví modrý. Při odrazu světla od planety totiž metan nejvíce rozptyluje modré paprsky a naopak absorbuje červenou část spektra.

Neptun dosahuje, co se týče své atmosféry, rekordních hodnot. Mraky jsou unášeny rychlostí až 2000 km/h, což je nejvyšší zjištěná rychlost ve sluneční soustavě. Většina větrů oběhne planetu za 19 hodin a vane obráceným směrem, než je její rotace. Planeta tedy vzhledem k atmosféře rotuje retrográdně. Neptun bez atmosféry se kolem své osy otočí za 16 hodin.

Roční období na Neptunu

Na Neptunu možná probíhá, podobně jako na Zemi, střídání ročních období. Od roku 1980 pozorujeme totiž nárůst odrazivosti světla v jižní části planety. Bude potřeba ještě dalších 20 let pozorování, abychom mohli s jistotou tvrdit, že má Neptun čtvero ročních období. Planeta oběhne kolem Slunce za 165 let, takže jedno roční období by mělo trvat asi 40 let. Teorii o střídání ročních období podporuje skutečnost, že rotační osa planety je skloněná o 29°, v případě Země je to podobných 23,5°.

Neptunovy přirozené družice

Neptun má 14 měsíců. Největší z nich je Triton, jenž dosahuje dvou desetin velikosti Země. Triton se kolem své osy točí opačným směrem než Neptun, což značí, že tento měsíc se nezformoval na oběžné dráze Neptunu, ale že byl s největší pravděpodobností vytažen z oblasti Kuiperova pásu za oběžnou drahou Pluta, kde fungoval jako trpasličí planetka.

Neptun a mytologie

Planeta byla pojmenována po starořímském bohu Neptunovi. Neptun byl původně uctíván jako bůh toků, následně i moří, oceánů, koní a jezdeckých závodů. Později se z Neptuna v Řecku stal Poseidón a jeho symbolem trojzubec, kterým se dnes označuje i planeta. ♆

Kolem Neptunu nebyla rozvinuta žádná významná mytologie, protože planeta byla objevena díky matematickým výpočtům teprve začátkem 19. století. Galilei (1564–1642) ji sice teleskopem pozoroval, ale považoval ji za vzdálenou hvězdu.

Souhvězdí Labutě (lat. Cygnus)

V září dosáhne nejlepší pozorovatelnosti souhvězdí Labutě. Po setmění jej můžeme spatřit, pokud se podíváme přesně nad sebe doprostřed oblohy, do tzv. zenitu neboli nadhlavníku. Zenit je v astronomii bod na obloze, který leží přímo nad pozorovatelem. Je to průsečík kolmice na horizontální rovinu pozorovacího místa s nebeskou sférou. Opakem zenitu je nadir.

Labuť se dá poměrně snadno najít díky svému tvaru, který velice věrně připomíná opeřence s širokým rozpětím křídel a dlouhým krkem. Během zářijových nocí se pak bude Labuť posouvat nad západní obzor a k ránu zapadne na severozápadě.

Hvězdy jménem Ocas, Křídlo a Zobák

Ocas souhvězdí Labutě tvoří hvězda Deneb, jejíž název je z arabského dhaneb a znamená ocas labutě. Rotuje ve vzdálenosti 1500 světelných let od nás. Dále dvojhvězda Albireo je v překladu zobák. Hrudník Labutě tvoří skoro 2000 světelných let vzdálený Sadir (ṣadr je arabsky hruď) a loket pravého křídla ztvárňuje Gienah (z arabského al janāħ – křídlo). Ostatní hlavní hvězdy se pak většinou jmenují pouze písmeny řecké abecedy (Delta Cygni, Epsilon Cygni…).

Labutí prochází Mléčná dráha, z toho důvodu je souhvězdí hojné na hvězdokupy, mlhoviny a černé díry. Uprostřed souhvězdí můžeme vidět temný pruh prachu Mléčné dráhy, jenž je znám jako Velká trhlina v Labuti nebo Severní pytel s uhlím.

Labutí mytologie

Cygnus nebo Cycnus je ve starořečtině „labuť“. Jmenovalo se tak mnoho bájných postav, které se většinou i v labutě proměnily nebo byly proměněny bohy. Byl to Cycnus (čti signas nebo signos), syn Áreův, syn Apollónův, bratr Faethónův či syn Neptunův. Poslední zmíněný bojoval v Trojské válce a byl poražen Achillem. Otec Neptun ho však zachránil tak, že jej proměnil v labuť.

Labuť sousedí se souhvězdím Lyry, které jsme probírali v minulém čísle, a přes souhvězdí Lištičky s Orlem. Nejjasnější hvězdy těchto souhvězdí, Deneb, Vega a Altair, pak tvoří asterismus Letní trojúhelník. K trojúhelníku se váže asi 2600 let starý čínský milostný příběh o tkadleně Zhi Nu a pasákovi krav Niu Langovi. Dívku symbolizovala hvězda Vega a chlapce Altair. Jejich láska byla zakázaná, protože oba žili na jiné straně řeky (na jiné straně Mléčné dráhy). Deneb byl v příběhu pravděpodobně most ze strak, který jim jednou za rok umožnil se setkat.

Modrobílý veleobr Deneb

Deneb je relativně velká hvězda, má poloměr zhruba 210 Sluncí. Je, pro představu, široký jako oběžná dráha Země. Avšak na obloze blízko Denebu můžeme tušit jednu z největších známých hvězd – rudého hyperobra NML Cygni, velkého jako 1183 Sluncí. Vzdálený je od nás 5300 světelných let. NML jsou iniciály jeho objevitelů – Neubauera, Martze a Leightona. Pokud bychom měli jeho velikost přirovnat k nám známé sluneční soustavě, byl by širší než oběžná dráha Jupiteru.

Problematika zdánlivé magnitudy

Deneb září jasností 1,2 magnitudy. Zdánlivá jasnost, magnituda nebo zdánlivá hvězdná velikost je fotometrická veličina používaná v astronomii, která udává jasnost objektu (světelného zdroje) na obloze. Její hodnota představuje zdánlivou, tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou, jasnost hvězdy z povrchu zemského.

Již starověký astronom Hipparchos (190–125 př. n. l.) zavedl hrubé rozdělení hvězd podle jasnosti do šesti skupin, zvaných třídy: nejjasnější 1. mag, nejslabší 6. mag.

Velmi jasné objekty se označují zápornou magnitudou. Patří sem třeba naše Slunce (–26,6), Jupiter (–2,7) nebo hvězda Sirius (–1,46) ze souhvězdí Velkého psa. Téměř nulovou magnitudu má hvězda Vega (0,03) ze souhvězdí Lyry, 1,47 má Saturn a 1,84 Mars. Objekty s magnitudou 3 a vyšší jsou okem pozorovatelné už jen mimo zalidněnou oblast bez světelného znečištění. Lidským okem se dají pozorovat objekty zhruba do 6,5 mag. Neptun může mít za nejjasnějších podmínek 7,78 mag a bylo by ho možné vidět pouhým okem, avšak při extrémně příznivém počasí a na supertmavém pozorovacím místě.

Deneb Polaris

Deneb se jednoho dne stane ukazatelem Severu. V důsledku precese zemské osy bude severní zemský pól kolem roku 9800 stabilně mířit do bodu vzdáleného jen 7° od této ocasní hvězdy.

Pokud vás pozorování noční oblohy zajímá více, doručuji počítačové planetárium Stellarium. Je zdarma a česky.

Z blogu Miluna-Venca.cz