Máte rádi přírodní vědy a science fiction? Pokud ano, bude vás jistě zajímat vesmír a budete jím chtít žít každý den, abyste naplnili své mozky vědomostmi a svá srdce touhou po poznání a objevování nedostupna. V tomto článku je představeno to nejzajímavější, co můžeme pouhým okem bez dalekohledu pozorovat na noční obloze. Chladným a deštivým měsícem ve znamení Ryb začíná první část z našeho skromného poznávání univerza!

Pro orientaci v prostoru z hlediska světových stran se může hodit buzola. Využít můžete i běžný myslivecký dalekohled. Zainteresovanější jedinci si mohou pořídit i pravý hvězdářský dalekohled. Volného času má však každý poskrovnu, takže abychom mohli pozorovat hvězdy třeba brzy ráno cestou do práce nebo večer cestou z hospody, postačí nám i naše prosté oči.

Obchodnický bůh Mercurius a jeho planeta ☿

Březnová noční obloha letos nabízí skvělé podmínky pro pozorování tohoto Měsíci podobného tělesa. Merkur je jen zhruba o polovinu větší než Měsíc, tvoří ho ze 70 % kovy (železo, nikl) a z 30 % křemičitany. Díky obsaženým kovům je tak druhou nejhustší planetou soustavy, první je Země. Značné množství železa má Merkur akumulováno v jádře, které tvoří až 42 % objemu planety. U Země je to pouze 17 %. Jádro je pravděpodobně tekuté a na principu dynama generuje magnetické pole o síle 1 % jádra zemského.

Merkur můžeme zahlédnout večer nad západním obzorem, než zapadne za horizont. Doprovází jej planeta Venuše, která je však mnohem jasnější. Pokud ho neuvidíte, můžete ho tušit kousek nad Venuší mírně doprava. Venuše Merkur pravděpodobně přezáří. Večernice nebo také Jitřenka je totiž zároveň 4. nejzářivějším objektem, který lze na obloze pozorovat. První je Slunce, po něm Měsíc, třetí satelity Iridium, pátá je Mezinárodní vesmírná stanice (známá též pod zkratkou ISS), po ní Mars, Jupiter a dále už přicházejí na řadu hvězdy: 8. Sirius, 9. Canopus, 10. Alfa Centauri.

Zajímavé věci se budou s Merkurem dít večer 15. března. V tento den se totiž přesně v 16 hodin Merkur dostává do své největší východní elongace. Východní elongace znamená, že planeta zapadá těsně po soumraku a je Sluncem z poloviny osvětlená.

Z planet naší soustavy se můžeme brzy ráno (před šestou) pokochat pohledem na Mars a Saturn. Oba poletí nad JV obzorem, Saturn vlevo, oranžovější Mars vpravo.

Malý vůz a buzoly netřeba

Jak se Země během roku naklání, odkrývá postupně na obloze jiné části Mléčné dráhy a kosmu. Souhvězdí, která v naší zeměpisné šířce vidíme po celý rok, označujeme jako cirkumpolární. Tato souhvězdí tedy nikdy nezapadají za obzor a vidět by byla dokonce i ve dne, kdyby je nepřesvítilo Slunce. Cirkumpolární souhvězdí severní oblohy jsou: Velká medvědice, Malá medvědice, Kasiopea, Drak, Kéfeus a Žirafa.

V tomto úvodním dílu pro začátek rozebereme souhvězdí, které pro Evropany září po celý rok a lidově mu říkáme Malý vůz. Souhvězdí Malé medvědice, nebo jejího asterismu Malého vozu, lidstvo již po dlouhá staletí využívá pro orientaci v krajině či na moři. (Asterismus je výrazná skupina hvězd na obloze, která však nepatří mezi 88 oficiálních souhvězdí.)

Nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí září na pomyslném držadle vozu či na konci medvědího chvostu a latinsky se jmenuje Polaris. Polárkou prochází zemská osa a vytyčuje severní nebeský pól, čímž zároveň vždy ukazuje na sever. Avšak nebylo tomu tak vždycky. Poloha severního nebeského pólu se mění vlivem precesního pohybu zemské osy čili vychylování pohybu zemské osy vlivem přitažlivosti blízkých vesmírných těles, jako je Slunce nebo Měsíc. Nejblíže k severnímu nebeskému pólu bude Polárka okolo roku 2100. Před 2000 lety byl například pól spíše mezi Polárkou a poslední hvězdou ocasu ze souhvězdí Draka, Giausarem.

Polárka se nachází přibližně 432 světelných let od Země. Je to též nejjasnější cefeida ze Země viditelná. (Cefeida je pulzující proměnná hvězda. Pulzaci způsobuje pravidelné smršťování a rozpínání jejích podpovrchových vrstev. Díky známému vztahu mezi periodou pulzů a absolutní svítivostí se cefeidy využívají jako tzv. standardní svíčky ke zjišťování vzdáleností galaxií a kulových hvězdokup. Při výpočtech hraje roli perioda pulzace a hvězdná velikost cefeidy, pak získáme její vzdálenost.)

Polárka je vícenásobná hvězda, to znamená, že může sestávat ze dvou nebo více hvězd vzájemně svázaných gravitační silou. Hlavní hvězdou je žlutobílý veleobr 6x těžší než Slunce, 45x rozměrnější a 45000x zářivější.

Druhá nejjasnější hvězda Malého vozu je Kochab. Tento oranžový obr tvoří přední kolo pomyslného Malého vozu. Nachází se od nás 131 světelných let. Kochab již pravděpodobně vyčerpal své zásoby vodíku a začal spalovat helium, to znamená, že opustil skupinu hvězd hlavní posloupnosti, které ještě jedou na vodík. Kochab obsahuje též velké množství barya.

Přední hranu vozu znázorňuje třetí nejjasnější hvězda Pherkad. Pulzující Pherkad se nachází v podobné vzdálenosti jako Polárka a též se v astronomii využívá jako standardní svíčka.

Březnová souhvězdí

Souhvězdí, která nejsou cirkumpolární, postupem roku zacházejí a zase se vynořují nad obzor. V březnu se nad obzor posouvá souhvězdí Raka, Lva, Malého lva a Sextantu.

Večer nad JV obzorem můžeme spatřit hvězdu Regulus ze souhvězdí Lva. Najít na obloze toto souhvězdí nám pomůže jeho část, která má tvar obráceného otazníku, a právě hvězda Regulus tvoří pomyslnou tečku. Regulus je čtyřhvězda vzdálená jen 77 světelných let. Společně s hvězdami Antares (souhvězdí Štíra), Fomalhaut (souhvězdí Jižní ryby) a Aldebaran (souhvězdí Býka) patřil mezi hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran – zima, Regulus – jaro, Antares – léto, Fomalhaut – podzim).

Nad JZ obzorem ještě stále můžeme spatřit nejpříznačnější souhvězdí zimní oblohy, Orion, s typickými třemi hvězdami tvořící Orionův pás. (Orion má tvar mužského těla, čili pás, ramena, hlavu a nohy.) Protáhneme-li příčku pásem doleva, narazíme na nejjasnější hvězdu severní oblohy, již zmíněný Sirius ze souhvězdí Velkého psa.

Domácí planetárium

Při bádavějším pozorování noční oblohy nám pomůže užitečný počítačový program Stellarium. Jedná se o počítačové planetárium, které zobrazuje realistickou 3D oblohu tak, jak ji právě můžete vidět ze svého stanoviště. Program pro počítač je zdarma a můžete si jej stáhnout přímo na oficiálních stránkách výrobce se zakomponovanou češtinou, jen mobilní verze je zpoplatněná.

Stellarium je velice jednoduché na ovládání. Kromě již zmíněné nastavitelnosti své aktuální polohy můžete též upravit váš pohled v závislosti na světelném znečištění, nebo můžete znečištění a atmosféru úplně odstranit a vidět tak všechny vesmírné objekty. Ikony na přehledném hlavním panelu dovolují okamžité zobrazení tvarů a kreseb souhvězdí, popisů všech těles od satelitů po exoplanety, dráhy planet a satelitů či aktuálních meteorických rojů.

Je možné též ovládat čas. Zvolíte buď aktuální ubíhající čas, můžete ho zastavit, můžete se vrátit 10 000 let zpět v historii nebo 5000 let do budoucnosti, jak je libo. Program spočítá pohyb vesmírných těles a určí jejich umístění v daný věk. Tvary aktuálních souhvězdí, jak je známe dnes, se vlivem pohybu hvězd rozpadnou.

Na jednotlivé objekty se lze i zaměřit a přiblížit je. Prozkoumat se tak dají například planety naší soustavy. Přiblížíte si Saturn a vidíte též všechny jeho měsíce.

Co se týče souhvězdí, můžete si navolit celkem 14 různých hvězdných mytologií. Pokud máte tuto volbu aktivní, změní se kresby překrývající tvary souhvězdí a z evropského souhvězdí Zajíce se tak stane čínské souhvězdí Záchod a Zástěna. A z Velkého vozu se stane Severní naběračka. Součástí programu jsou i mytologické informace.

Zapnout si můžete také ekvatoriální mřížku, což se hodí pro následnou orientaci na noční obloze. Zemská osa prochází Polárkou a je vždy přikloněna směrem k severu.