S nástupem do vlády se Babišova demisní vláda rozhodla zlikvidovat (ať už vědomě či nevědomě) politicky nevhodného národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Ten ale ve svém oboru patří ke světové špičce, a tak se všem zainteresovaným ulevilo, když premiér v demisi od rozhodnutí odstoupil.
Současná protidrogová politika naší země patří k příkladům zavedené dobré praxe, oceňované a vyzdvihované i v zahraničí, a to jak díky velmi dobře zaběhlým harm reduction službám, tak i progresivní politice (částečná dekriminalizace). Její velká výhoda spočívá v integraci – schopnosti propojit perspektivy, názory a doporučení specialistů různých oborů, na jejichž základě se vytvoří soubor komplexních návrhů – opatření, která se následně realizují. Drogová problematika je charakteristická svou mezioborovostí – Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky se pohybuje mezi resorty s přesahem do problematiky sociální, zdravotní, výchovné, vzdělávací, kontrolní či represivní.
Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky je tvůrcem národní strategie a akčních plánů protidrogové politiky České republiky. Na národní úrovni je sekretariát stěžejním poradním orgánem vlády, který má v rukou aktivity vycházející ze strategických dokumentů. Ty pak realizuje a koordinuje na všech úrovních.
Nově zvolená vláda (aktuálně v rozpadu a bez důvěry) začala jako jeden ze svých prvních kroků usilovat o přesunutí sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky pod záštitu ministerstva zdravotnictví.
Nějakou chvíli to vypadalo, že plánované kroky nové vlády povedou ke zvýšení represe a navrácení péče o závislé především do nemocnic, jako tomu bylo v 90. letech. „Přesunout léčbu do nemocnic by znamenalo pod úhradu pojišťovny, tedy pod rodná čísla – čímž absolutně padá jakákoliv anonymita uživatelů, kterou jim nyní poskytují nestátní organizace, a díky které uživatelé chodí například do kontaktních center, což jsou zařízení klíčová pro prevenci šíření infekčních onemocnění. Právě díky nim se daří udržet nízká čísla nakažených hepatitidou C, HIV a dalšími infekčními chorobami.” okomentovala situaci již dříve Helena Rampachová, předsedkyně rady A. N. O. (Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním).
Není to přitom poprvé, co se příslušné orgány i zástupci neziskových organizací a veřejnosti dostali do situace, kdy museli specializovaný sekretariát obhajovat a vysvětlovat důležitost i kompetence tohoto vládního poradního orgánu. Stává se již pomalu pravidlem, že nová vláda projeví nepochopení pro specializované úřady a má tendence je přesunout pod ministerstva v domnění, že se tím ušetří peníze. Takhle ukvapené závěry můžou mít velmi negativní dopady na veřejné zdraví spojené s nedostatkem financí na zajištění chodu harm reduction služeb, i nemožností mezioborového propojení, které má protidrogové oddělení pevně uchopené.
Je třeba vzít v úvahu, že do těchto zařízení dochází ročně až 35 tisíc uživatelů. Právě díky vyvážené protidrogové strategii, důvěře klientů a efektivnímu rozšíření a zajištění těchto služeb patří čísla nakažených HIV i hepatitidou C k výrazně nižším v porovnání s ostatními zeměmi světa. Tam, kde panuje represe a tyto služby často spadají právě pod hlavičku ministerstva zdravotnictví, které ale nemá a snad ani nemůže mít kapacitu řešit problematiku komplexně.
„To, že nyní nečelíme epidemii HIV a hepatitid mezi injekčními uživateli drog, je zejména zásluhou toho, že už v roce 1993 se za součinnosti osmi (!) ministerstev ustanovila meziresortní protidrogová komise na úrovni vlády České republiky. To umožnilo financovat nízkoprahové terénní a kontaktní služby, které kombinují sociální a zdravotní péči, aby mimo jiné zajistily ochranu veřejnosti před těmito infekcemi,“ vyjádřil se k situaci Pavel Nepustil, psycholog specializující se na drogovou problematiku a dodal: „Na Ukrajině a v Rusku, kde drogovou problematiku má v rukou pouze zdravotnictví, je promořenost injekčních živatelů drog virem HIV vyšší než 50 procent.“
Významnou roli sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky hraje i ekonomické zajištění. Sekretariát financuje a zabezpečuje možnost fungování efektivní sítě služeb prevence a léčby pro uživatele návykových látek (a patologické hráče) a ověřuje i kvalitu těchto služeb.
“Ulevilo se nám, že byl vyslyšen jak názor nás odborníků, kteří v oblasti prevence a léčby závislostí dlouhé roky pracují, tak i vyjádření Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, a Odbor protidrogové politiky zůstane pod Úřadem vlády v pozici mezirezortního koordinačního orgánu,“ vyjádřila se k nyní již zažehnanému přesunu Rampachová. Současně je třeba ale připomenout, že z centra pozornosti byla těmito událostmi odsunuta ještě jedna důležitá věc a to finance na navýšení mezd, které proběhlo v loňském roce.
„Mnohokrát připomínaná mezirezortnost oboru prevence a léčby závislostí se projevuje i v tom, že navýšení prostřednictvím MPSV nám pokryje pouze menší část mezd našich pracovníků. V prvním případě jsme věřili, že vše dobře dopadne – v tomto případě nám nezbývá než doufat, že se potřebné finanční prostředky najdou a nebudeme muset začít odmítat lidi s problémem se závislostí s tím, že s nimi nemá kdo pracovat,“ dodala předsedkyně rady A. N. O.
Dofinancování služeb neziskových organizací působících v adiktologickém sektoru zůstává nyní stále nezodpovězenou otázkou a můžeme jen doufat, že si nová vláda uvědomuje důležitost zabezpečení mezd pracovníků i chodu těchto organizací.
Otázkou zůstává, zda veřejné zdraví je a bude prioritou nové vlády, proti čemuž vypovídá i fakt, že se Andrej Babiš nejednou oháněl příslibem snížení daně za pivo na úroveň daní za léky.
Jak jsem již uvedla, ministr financí Andrej Babiš v médiích během působení v minule vládě avizoval, že si přeje snížit daň z přidané hodnoty na sudové pivo z dosavadních 21 procent na 10 procent, tedy na úroveň léků. Proti tomuto návrhu se tvrdě vymezili nejen odborníci napříč, ale někteří vrcholní politici v minule vládě. Vobořil se tehdy očividně za podpory tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky nechal slyšet a nazval tento návrh Andreje Babiše za čistý populismus.
Ano, (skoro) všichni máme pivo rádi a je jasné, že by to prospělo ekonomice nejedné domácnosti. Vždyť se bez námahy držíme mezi světovými rekordmany v pití piva na světě! Ale opravdu by to prospělo naší společnosti? Opravdu má mít pivo – alkohol s potenciálem závislosti, který ničí tělo a – přiznejme si to – v mnoha případech náruživých pivařů duchu a mysli taky nepřidá, mít stejnou daň jako léky, které mají pomáhat ke zdraví? Je adekvátní, že má „snížení daně u piva“ své místo ve volebním programu předního politika?
Podle výroční zprávy o stavu užívání drog publikované v roce 2015 si alkohol denně dopřává až 19 procent mužské a 6 procent ženské populace. Přitom 640 tisíc Čechů a Češek nad 15 let konzumuje alkohol rizikově a může mít problém se závislostí, dalších 540 tisíc je tomu blízko.
Můžeme se pak Jindřichu Vobořilovi divit, že se proti výrokům o snížení daně za alkohol na webu vlády vyhraňuje?
Navíc, nově připravovaná strategie národní protidrogové politiky je založená právě na totožném přístupu ke všem návykovým látkám, který se na základě zkušeností posledních desetiletí jeví jako nejvíce účinný a pro společnost a veřejné zdraví nejvhodnější. „Poté, co jsem sjednotil agendy a dal všechny drogy (legální i nelegální) na stejnou startovací čáru, se ukázalo, že je třeba řešit věci podobně – u legálních drog přejít k přísnější regulaci a u nelegálních spíše k regulaci trhem,“ podotkl Vobořil a dodává, že „je na čase poučit se z dobré praxe právě fungující kontroly některých legálních drog, viz zásadní pokles spotřeby tabáku v USA, nebo ve Švédsku a převzít tyto modely na některé méně rizikové látky v oblasti drog, které jsou momentálně nelegální“.
Svůj záměr představil již na tiskové konferenci před volbami do Sněmovny, kdy zmínil nejen novou strategii, ale i myšlenku pracovat s cenotvorbou (zdražení či jiná nastavení cen alkoholu), jejíž rozdílné nastavení podle výsledků z jiných zemí opravdu vede k výraznému snížení a/nebo vědomější konzumaci návykového nápoje.
Podaří se Jindřichovi Vobořilovi ustát nátlak krátkozrakého snížení daně piva a předložit, obhájit a realizovat novou národní protidrogovou strategii, která by mohla znamenat průlom v přístupu k psychoaktivním látkám a dovést ČR k bezpečné, liberální a na důkazech založené regulaci?
