Žijeme v době, kdy mnoho lidí pije alkohol přes míru. Dokonce jich je tolik, že je těžké rozlišit, u koho je pití v pořádku a u koho jde o vážný problém. Než se pustíte do čtení následujícího textu, chtěl bych vás jen ujistit, že mým cílem není kritizovat a článek by měl vést jen k zamyšlení. Sám se občas rád napiju. Bohužel. Ale to je přece normální, že? Nebo je to jinak?
Užívání alkoholu je v naší kultuře hluboce zakořeněné. Problém s pitím jsme zcela převedli do roviny „normálna“. Dokonce až tak, že být střízlivý je v mnoha situacích bráno jako podezřelý stav. Ve studii Světové zdravotnické organizace 28 % pijáků přiznalo, že prožilo období těžkého opilectví.
S pitím má lidstvo problém. Nedoporučuje se vypít víc, než 14 jednotek za týden. Jenomže kolik to vlastně je? Když budete mluvit s přáteli, mnoho vám jich řekne, že pijí mnohem víc, než je doporučené maximum. Dokonce tak, že toto týdenní maximum překročí během jediné noci. Dokud se neprojeví závažné zdravotní potíže fyzického charakteru, nikdo to neřeší.
Když s pitím přestanete, může se u vás projevit mnoho abstinenčních příznaků. Deprese nebo napětí jsou zcela běžné. A jedinou záchranou se může zdát dát si skleničku, protože se vám okamžitě uleví. Jenomže u jedné skleničky nikdy nezůstanete. Zná to každý – jdu na jedno… Kolikrát zůstane jen u toho jednoho? U nás velmi často lidé používají větu „Jdu na jedno pětipivo“. Je to vtipné, jenže jen částečně.
Pravidelní pijáci znají stavy, kdy si nepamatují podstatné části večera (zejména konce) a zvrací (a to ne jen na toaletách). Nicméně žádný z nich si neuvědomí, že je něco špatně, protože v tom přeci jedou všichni společně a tyto stavy zažil každý. Na každého je totiž vyvíjen určitý sociální nátlak, aby pokračoval v pití. A to i v okamžiku, kdy člověk překročí hranici, za kterou už dochází k destrukci organismu. Nejhorší je to samozřejmě v případech, kdy jde o mladé jedince.
Těžké pití alkoholu je spojeno s různými psychózami, depresemi a napětím. I přes fakt, že nálady u pijáků jsou prakticky mimo kontrolu, často se rozhodnou v pití pokračovat. Oni přece problém s pitím nemají. Nevysedávají celé dny na lavičkách v parcích a nepijí od rána do večera. Jenomže závislost na alkoholu má mnoho podob a stupňů.
Nejtěžší na tom přestat je, že lidé vás začnou prakticky okamžitě soudit. Zatímco účinky a dopady užívání alkoholu, jako je násilí (chlapi se porvali v hospodě, byli ale nalitý, tak je to v pohodě), ztrácení věcí (byl jsem zlitej a někde jsem přišel o telefon), náhodný sex s neznámými partnery nebo výpadky paměti jsou brány jako normální a běžné, být neustále střízlivý je divné. Takže raději půjdu do hospody, abych ukázal, že jsem normální.
Vraťme se k oněm 14 jednotkám alkoholu týdně. Jde asi o 7 skleniček vína. Za týden! Kdo by to ale sledoval? Alkohol je všude. Pije se na oslavách, zapíjí se smutek, pije se pro uvolnění nálady… Důvod se vždy najde.
Je jasné, že s tímto problémem je zapotřebí něco udělat. Ale co? Varování může být dobrým začátkem. Je nutné lidem vysvětlit, jaká nebezpečí s sebou nadměrné užívání alkoholu nese. Ve studii z roku 2011 7,5 milionu lidí přiznalo, že se o negativní dopady na jejich zdraví v souvislosti s užíváním alkoholu nestarají. Všichni přitom mají informace o tom, jaký vliv má pití alkoholu například na játra. Stejně závažné dopady má nadměrné pití i na psychiku. Jenomže v době, kdy pije přespříliš velká většina lidí, se příběhy z opileckých výletů vyprávějí spíš s hrdostí.
Je důležité uvědomit si, že mezi napětím, nervozitou, depresemi a alkoholem je silná spojitost. Pijete, protože jste nervózní, nebo jste nervózní, protože pijete. Je zapotřebí přiznat si, že alkohol má negativní dopady jak na psychickou pohodu, tak na fyzické zdraví. Zatímco během pití můžete prožívat povznešenou náladu, alkohol způsobuje i deprese.
A v naší velké alkoholové kultuře je široce přijímán fakt, že pití alkoholu je spíš hrdinství, ne slabost.
