Cali trip za Growshop.cz 800x100
Search
Close this search box.

MessenJah

Zpráva od posla – „Ganja je lék…“

 Jméno MessenJah znám už mnoho let. Texty jeho skladeb jsou pohlazením po duši (nejen ty v češtině), zvednou mi náladu za jakéhokoli počasí a navíc v sobě většinou nesou i poselství k zamyšlení. Když před časem souhlasil s rozhovorem pro ROOTS, měl jsem z toho obrovskou radost.

Jindřich: Na úvod tradiční otázka – jak a kdy jsi s hudbou začínal?

MessenJah: Začínal jsem úplně od mala. Už v druhý třídě přišli lidi ze sboru a dělali nábory. Tam jsem zjistil, že mám asi talent. Něco jsem zazpíval a oni hned volali ředitelku, že to musí slyšet a od tý doby se to táhne. Soutěže v sólovym zpěvu, různý sbory, spousta koncertů… Taky jsem zpíval v různých kapelách, jazzových a bluesových.

Potom jsem si dal odmlku kolem maturity, šel na vejšku a po třech letech na vejšce jsem se přes africký obrázky, který jsem prodával na druhém ročníku Uprising Reggae Festivalu, dostal k  raggae DJovi Mishovi aka Major P z Waddup Sound, kterej v té době žil v Praze. Ten mě pozval k sobě do studia, kde jsme nahráli nějaký moje první freestylový reggae věci. Tam mi došlo, že můžu zpívat reggae, začal jsem psát svoje texty. Nejdřív teda anglicky a potom i česky.

Přes Waddup Sound a Jah Atom sound jsem se dostal k Boldrikovi , který se znal s Cocomanem a už v roce 2011 jsme nahrávali první věci v CocoJammin studiu, který se pak objevily na desce Sklizeň 2011 a tam už byly skladby jako Ganja je lék a Pašíci.

Celej život prostě dělám muziku.

Jindřich: V reggae vystupuješ od začátku sám, nebo jsi měl kapelu?

MessenJah: Kapelu jsem neměl. Jezdil jsem s DJs. První show vlastně byla v Crossu s U-Ceem, kterýho jsem potkal přes Misha. U-Cee je zpěvák z Německa, kterej žil v tý době napůl v Praze a právě jak jsem měl pár věcí v angličtině, tak jsem mohl poprvé vystoupit na jeho narozeninovém mejdanu po boku třeba i Carmen – zpěvačky z United Flavour, nebo dnes mezinárodně uznávaného Dje a producenta Damalistika… To bylo v roce 2009. Takovej snovej začátek.

Jindřich: Já si říkám, že takovej start je docela pecka…

MessenJah: Bylo to super. Taky jedna z prvních show byla, když mě pozval Lukáš Kolíbal (z JahMucic.net) na akci, kde jsem zpíval před Macka B. To jsem zpíval raggae pár měsíců. Sice nevím, kolik lidí si mě tam všimlo, ale pro mě to byla pecka, protože jsem zjistil, že to může mít nějaký větší dopad.

Jindřich: Tvoje první texty byly zaměřený stejně, jako to máš teď?

MessenJah: Určitě. Jedny z prvních věci byly z části básničky, co jsem si psal anglicky už od střední. A ty byly hodně sociálně zaměřený a angažovaný. Možná dokonce víc, než věci typu „Neni mi jedno“.

Jindřich: K tomuhle zaměření na sociální problémy se určitě ještě vrátím, ale můj další dotaz nemůže mířit jinam, než na konopí a marihuanu. Z tvých textů je jasný, že máš k téhle rostlince kladný vztah, Tak nejdřív trochu odlehčující otázka – na jakém nejzajímavějším místě jsi hulil?

MessenJah: (smích) Na střeše hotelu, kam jsme vylezli přes okapy, a pak zhulený nemohli pomalu dolu 🙂, na krásnejch hradech, vyhlídkách, rozhlednách, s vodotěsnou výbavou i na moři, v 18 jsme si přivezli do Egypta spoustu, takže třeba i u pyramid. Prostě si balim, kde se mi to líbí 🙂

Jindřich: A teď trochu vážněji. Řekni mi, jak vnímáš situaci, která je teď kolem konopí v České republice.

MessenJah: No… Já si nemyslím, že by situace byla dobrá, i když se to tak může zdát. Můžeme být sice vděčný, že tu není nějaká velká marihuanová represe. Čechy pořád platí za druhý Amsterdam. Hlavně tedy Praha. Je tu hodně drogový turistiky a z venku se může zdát, jak je to tu všechno v pohodě. Ale myslím si, že pravda je trochu jinde. Dokud to nebude zcela legální, jsme ještě daleko od cíle. Pořád jsou lidi perzekvovaný, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.

Jindřich: No tak stačí si vzpomenout na nedávný zákrok pražské městské policie proti holce kvůli tomu, že kouřila jointa na veřejnosti.

MessenJah: Asi tak. Ale to je jenom špička ledovce. S nástupem konopí do lékáren a s předchozí změnou policejního prezidenta, ačkoli ani Komorous nebyl žádnej sympaťák, se trochu změnila interní pravidla a vím, že pochůzkáři potom měli instrukce nově řešit, pokud viděj někoho hulit. Takže je tu zvýšenej tlak, kterej se časově shoduje s nástupem konopí do lékáren.  Proč by si lidi měli kupovat zadraho konpí v lékarně , když by bylo dostupný všude na ulici? Vidím to jednoduše. Podle mě je tady zájem, aby konopí nebylo dostupný. Je za tím asi farmaceutický lobby.  A pokud to neudržej a konopí se do lékáren dostane, což se ještě reálně nedostalo, tak to bude kšeft pro vyvolenou firmu. Nějaký náznaky už tady jsou.

Jindřich: Ona je docela sranda, jak „odborníci“ z řad politiků neustále rozdělují konopí na léčebný a rekreační. Dodnes jsem nikde nenašel vysvětlení, jaký je v tom rozdíl.

MessenJah: Samozřejmě žádnej. Můžeme se bavit o způsobu užití, ale ze zkušeností lidí kolem mě vím, že jakýkoli způsob konzumace konopí pomáhá. Třeba epileptikům, kteří měli bezpočet záchvatů, se poté, co začali hulit, počet záchvatů snížil z desítek na jednotky.

Abych ale dokončil myšlenku – podle mě jde nejen o zločin proti lidskosti, ale je to i protiústavní. Neléčit lidi, který by se konopím léčit mohli. Nevidím ke konopí vhodnou alternativu. Byl bych rád, kdyby to zkusil pojmout někdo právně vzdělanej.

Jindřich: To jsem rád, že jsi zrovna tohle zmínil. Před pár dny jsem začal řešit právní pomoc při podání žaloby, případně stížnosti na stát / SÚKL kvůli tomu, že konopí je sice uznaný jako lék, ale oficiální cestou se k němu prakticky není možné dostat. Politici se třeba ohání tím, že konopí v lékárnách bylo, ale přišlo si pro něj jen pár pacientů. Jenomže kdo by se divil vzhledem k tomu, jaká byla jeho cena v lékárnách? Navíc sehnat recept na konopí je skoro nemožný.

MessenJah: Přesně tak. Nejde o zájem zespoda, ale o nezájem doktorů konopí předepisovat, protože za nima nechoděj obchodní zástupci, který by jim dávali provize a zvali je na firemní dovolený, jako je tomu u jiných farma firem. Ono je dobrý si taky uvědomit, že na konopí se nedá udělat patent.

Jindřich: Já mám právě pocit, že u nás se zákony staví právě tak, aby byl ten patent nahrazen tím oficiálním povolením pro dodávání konopí do lékáren.

MessenJah: Jasný, ta snaha je celkem dobře čitelná. A měla by se setkat s  odporem. Odpor, kterej vůči tomu je, není dostatečnej. Tohle téma by se mělo stát celospolečenským. Zdůraznit, že umírají lidi, který by umírat nemuseli. Ze zkušeností lidí okolo mě vím, že lidi trpící smrtelnými chorobami (rakovina) se po podávání výtažku zázračně uzdravujou. Moc nechápu, že se toho zatím nechytlo nějaké velké médium, jako třeba ČT.

Jindřich: Téma podle mě už celospolečenský je, máme tu největší konopný veletrh Cannafest, od loňska se koná v Ostravě další veletrh Konopex, každoročně se koná Million Marihuana March. Myslíš, že by se mělo postupovat i jinudy?

MessenJah: Já tady pořád nevidím debatu o legalizaci. Pořád se mluví jen o tom, jak Česká republika bude výzkumný špici v canna vědě a všechno se to vine v jakýsi pozitivní náladě. Všichni řeknou, že tu máme největší veletrh, hodně se tady hulí… My třeba už roky vystupujeme i na Million Marihuana March a je to paráda, když vidíš legalizační demonstraci desítek tisíc lidí. Já jsem za to všechno rád, ale nejsou to ty směrodatný věci – směrodatný jsou zákony. Právě proto, že to u nás takhle je, bychom měli být jednou z vůdčích zemí v legalizačním snažení a to nejsme. Jsou tu jiný země, který z čista jasna otočily. Kdo by čekal, že třeba Spojené státy budou legalizovat dřív, než evropský státy, který k tomu měly našlápnuto.

Jindřich: Ona podle mě Česká republika ztratila hodně z toho náskoku, který měla ještě začátkem tisíciletí, kdy to u nás bylo hodně rozvolněný a všechno se ubíralo správným směrem.

MessenJah: Je to tak, utáhly se šrouby.

Jindřich: Tak zkus nadhodit něco, co by se mělo dělat?

MessenJah: Já dělám, co umím, skládám o tom písničky, který se dostávají mezi lidi – Ganja je Lék, Balit... Teď jsme třeba s Urban Robot na tohle téma vydali klip /Hai Taim/, kterej se hodně povedl. Urban Robot sehnali skvělý kameramany a střihače – Honza Macháček a spol. Já se tam snažil udělat takovou edukační sloku, kde zmiňuju historii konopí a k čemu všemu je ta ganja dobrá, od kdy tady s námi je a tak. Každej musí dělat, co umí. Cestu vidím třeba taky v nějakym legálním napadení Českýho státu, nebo aspoň domáhání se toho, co náš stát deklaruje, že je legální a léčivý.

Konopí je neuvěřitelná rostlina. Máme v ní obrovskej dar. Je to navíc úžasná průmyslová plodina, která vždycky byla a je v zájmu lidstva ji zase legalizovat.

Jindřich: Je to tak. Já jsem před časem třeba psal společně s konopnou doktorkou Janou Budařovou seriál „Pravda o léčebném konopí“, kde jsme se historií jeho využití hodně zabývali. Největší sranda je, že prohibice začala v USA a tam také teď pomalu končí.

MessenJah: Je to hezký a ještě hezčí by bylo, kdyby se to uchytilo i tady.

Jindřich: Já mám bohužel pocit, že u nás jsme vykročili směrem zpátky a navíc cestou, která vede přes bažiny do pekel.

MessenJah: Všechno záleží na nás. Dokud politici uvidí, že mezi lidma není vůle se proti tomu postavit, nic dělat nebudou.

Jindřich: Já se ještě jednou vrátím k pochodu MMM v Praze. Vždyť toho si všimnout musí. Jsou to tisíce lidí. Nebo myslíš, že si řeknou „Tak se sešla nějaká banda huličů, jednou za rok to přežijeme a jedeme dál“?

MessenJah: Asi to pořád není velký téma. I kdyby se sešlo padesát tisíc lidí, pořád to neznamená, že jsou nějak politicky aktivní. Ani těch padesát tisíc lidí není v očích politika nějak signifikantní.

Jindřich: Problém možná bude v tom, že žádná politická strana nemá ve svém programu legalizaci jako zásadní bod. Trošku do toho šťourají Piráti, ale to je málo.

MessenJah: Oni se toho možná bojí. Já nevím, co přesně mají v programu Piráti, ale myslím, že tam legalizace je. Určitě nechtějí být spojovaný jen s jednou věcí. Bartoš je dreadatej, a kdyby hlásal pořád o legalizaci, lidi by za nima viděli jen ganju. Ale doufám, že se to zase objeví jako téma ve volbách. Uvidíme.

Jindřich: Můj názor, který zastávám celé roky, je, že lidi nemaj právo, a ani moc, zakázat kytce růst.

MessenJah: Je to tak. Vem si, že konopí bylo jednou z nejrozšířenějších průmyslovejch plodin. A přesto bylo skoro vymýceno. Záleží to jen na nás. Všechno se vyvíjí rychle a nevidím důvod, proč by se to nemohlo vyvíjet správným směrem. Určitě to bude mít pozitivní konec. A možná i v brzkym časovym horizontu. Ale důležitý je i vyvíjet aktivitu, ne jen čekat, jak to dopadne.

Jindřich: O ganje jsme toho už asi napovídali dost, tak z jiného soudku. Ty ve svých textech zpíváš mimo jiné i o fungování společnosti.

MessenJah: O sociálních problémech. Je to jeden z hlavních důvodů, proč zpívám. Vyjádřit se k problémům společnosti. Kdybych neměl talent na zpěv, ale třeba na psaní, psal bych o tom knihy. Každej mámě nějaký talent a já se rozhodl všechno ventilovat přes zpěv.

Jindřich: Co myslíš, že je největší problém společnosti v České republice? Lidi pořád všechny trable svádějí na komunismus…

MessenJah: Ona každá historie národ poznamená a ani doba komunismu není výjimkou. Všude na západě se teď zvedá nová levice, nová hnutí a lidi jsou aktivní. Uvědomujou si, že v globalizovaný společnosti je obrovská nerovnost.  A taky to, že kdyby víc spolupracovali a míň si konkurovali, mohli by společně z bohatství, který na týhle planetě je, mít daleko víc. Ale taková snaha reformovat společnost u nás dostane šmahem nálepku „komunismu“ – to si myslim je jedno z dědictví minulýho režimu, který si nesem a o kterym se moc nemluví.

Jindřich: Viz. třeba nedávno vydaný žebříček nejbohatších lidí světa…

MessenJah: Tak. Ono je to asi tak, že jedno procento těch nejbohatších vlastní stejně, jako padesát procent těch nejchudších. A tohle pořád narůstá. Řeší se to už desetiletí a nerovnost je pořád větší.

Jindřich: Já tu původní otázku myslel spíš tak, že nálada ve společnosti u nás mi přijde veskrze blbá…

MessenJah: To má reálný příčiny. U nás sice roste průměrnej plat, ale když se člověk podívá na reálný mzdy, nejsou o moc vyšší než před deseti lety, i když bohatství společnosti jako celku vzrostlo daleko výrazněji. A to se prostě projeví i na náladě ve společnosti. Já nejsem zastáncem blbý nálady, ale na druhou stranu vím, že život u nás není úplně jednoduchej. Pořád je tu velká skupina lidí, který jsou pod nebo na hranici chudoby. Já cestuju po městech, jezdím spoustu koncertů, a když člověk přijede třeba do… v podstatě kamkoli mimo Prahu, tak ten život není pro všechny úplně jednoduchej.

Jindřich: Je pravda, že ty rozdíly mezi jednotlivými kraji jsou nebetyčný…

MessenJah: Ty to vlastně sám víš, jsi z Varů. Jako obecně by ta nálada mohla být lepší, protože to není tak hrozný, je ale spousta věcí ke zlepšení. Ale je pravda, že ze spokojenosti nikdy žádná revoluční, nebo evoluční, snaha nevznikla. Já doufám, že i tahle špatná nálada, když jí někdo správně nasměruje, může přinést svoje ovoce. Bohužel zatím je to tak, že ta blbá nálada směřuje někam, kam bychom nechtěli. K nenávisti, individualismu a boji jednoho proti druhýmu.

Jindřich: Podle mě je to taky o tom, že těm, kteří se mají „dobře“, tohle vyhovuje. Jen tím zabaví většinovou společnost a odvedou pozornost od opravdu důležitých problémů.

MessenJah: S tím naprosto souhlasím. Tohle se dá vysledovat naprosto systematicky v celém světě. Jsou o tom napsaný i dobrý knížky. Třeba Noam Chomsky napsal knihu „Maufacturing of Consent(Výroba souhlasu), kde popisuje přesně tyhle praktiky. Systému něco vyhovuje a kapitalistickému systému vyhovuje mít to jedno procento, které všechno vlastní, a pak taky střední třídu, která kupuje a levnou pracovní sílu, která montuje… Zbytek společnosti není potřeba. A když tohle všechno spojíš, tak ti právě vyjde to rozdělování na různý tábory, který proti sobě bojujou a konkurujou si.

Jindřich: Já jsem si nedávno po mnoha letech přečetl román 1984 od George Orwella, tam to také všechno je. Co má na starosti Ministerstvo míru? Udržovat válku.

MessenJah: To je skvělá knížka. A právě ten Chomsky to zasazuje do současného světa a čísel.

Jindřich: Nechtěl jsi někdy vstoupit do politiky aktivně?

MessenJah: Já dělám, co mi říká srdce – moje místo je za mikrofonem, i když nejsem vědma, abych předvídal cesty života.  

Jindřich: A co ty a příroda?

MessenJah: I když jsem se narodil v Praze, tak jsem půlku života bydlel v Českym ráji, kam jsem se zase před 2 lety přestěhoval. Kontakt s přírodou je terapie. Ale určitě mám rád i Prahu, kterou každýmu doporučuju zařadit do svýho životního plánu.

Jindřich: A ještě jedna otázka o hulení – joint, bong, dýmka, vapík nebo dab?

MessenJah: Konzervativně hulim špeky. Ale s dvojitym uhlíkovym filtrem. Chladěj a lehce filtrujou svinstvo, takže top chuť.

Jindřich: A nějaký vzkaz pro čtenáře ROOTS?

MessenJah: Přemýšlejte vlastní hlavou. Dokud nebudou lidi samostatně kriticky přemýšlet, tak to nebude dobrý. Pravda dnes pro mnoho lidí na vysokých místech nic neznamená – tak jim ukažme, že většinu z nás pravda pořád zajímá. Zůstaňme pozitivní a všechno půjde.

14962763 10209747136213225 2187622524192685479 n 15036466 10209747136133223 6585255123495731234 n IMG 3506 2

imonitor 1 kopie

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

happy seeds 2

Další články:

Nepřehlédněte:

Proč podzemní skleník. Není divu. Ve Střední Evropě rozhodně nepanují podmínky vhodné pro celoroční pěstování ovoce nebo zeleniny.
Dokážete si představit příjemný aromatický a chutný zážitek z kouření bez účinků THC? Možná se vám jako první vybaví CBD, ale mýlíte se.
Účinek a chuť na n-tém stupni. Gorila, Buddha Gelato, Buddha Cookie, Buddha DoSi2 a Buddha Weeding Cheesecake.