Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Jedna z mála královen, kterou bezpečně poznáte pouhým dotekem a to i v noci za tmy. Proslulý bylinář Mathioli o této královně před staletími napsal, že sice není majitelkou krásných květů ani výrazné vizáže, přesto na sebe dokáže upoutat lidskou pozornost. O tom svědčí i fakt, že je asi jedna z prvních rostlin, kterou v dětství začneme v přírodě rozeznávat od ostatní flóry, jelikož žahavý pocit doprovázející seznamování nezapomene snad nikdo.

Svým opravdu svérázným a charakteristickým pojetím obrany, vysokým obsahem železa, jemnou stavbou rostlinného těla, výrazně ozubenými listy a sklonem k okupaci co největší plochy, působí silným dojmem potomka Marsu. Lidovými názvy označována jako žahavka, žihlava nebo prhlinka je právě tato snad nejznámější a nejběžnější rostlina Kopřiva dvoudomá.

Její významný vliv na unavený lidský organismus odpovídá povaze bojovníka a stejně, jako například pampeliška, patří k „jarním zeleninám“, protože i malé množství jarních výhonků byliny dodá lidskému organismu více prospěšných látek než kterákoli lepší kupovaná zelenina ze supermarketů.

Původně bychom kopřivu mohli najít na území celé Evropy až po západní Sibiř a Irán, ale dnes ji nejdeme již po celém světě a to obvykle v okolí lidských obydlí. Na současném světovém rozšíření této rostliny u nás má obrovský podíl znečištění vod splachy z přílišně hnojených polí a lze ji tedy považovat za opravdu přesný indikátor vyššího obsahu dusíku v půdě, což je také vlastností i Bezu černého. V největší míře ji dnes najdeme na loukách, pasekách, na okrajích cest a vodních toků, v lesích, na mezích, rumištích, v křovinách a příkopech.

Kopřiva je rostlinou s bohatou historií a spjatou s mnoha pověstmi. Například už staří Římané využívali její moci a pomocí svazků kopřiv se šlehali za účelem zahřátí při revmatických bolestech kloubů, nebo si ji přikládali drcenou přímo na tělo. Zato u nás byla vždy spíše spojována s tajemnými silami a lidé věřili, že má schopnost odhánět zlé duchy a čarodějnice. I proto ji často přidávali dobytku do koryt, aby ho ochránili před zlými silami. Další využití nalézali v ochraně před housenkami a hladovému ptactvu a to tím, že ji zakopávali v rohu čerstvě zoraných polí. U našich předků byla na rozdíl od dnešní doby v oblibě a v určitých případech měla v životě lidí skutečně speciální využití, kdy ji jako čerstvou přikládali na tělo domněle zesnulého za účelem potvrzení jeho smrti. Čerstvá rostlina přikládaná na tělo nebožtíka mu samozřejmě ublížit nemohla, ale dodala jistotu jeho blízkým.

Kopřiva je bylinou vytrvalou se vzpřímenou, čtyřhrannou lodyhou, dorůstající délky až dvou metrů a bohatě větveným kořenem. Listy má tmavě zelené, vstřícné, vejčité a hrubě pilovité s malými kopinatými palisty. Květy má drobné a zeleně zbarvené vyrůstající z úžlabí horních listů. Samičí květenství má dlouhá a převislá se svrchním jednopouzdrovým semeníkem a samčí květy má přímé s kratšími větvemi. Plodem kopřivy je vejčitá nažka a celé její rostlinné tělo pokrývají žahavé chloupky. Kvete od června do září. U kopřivy využíváme její listy a kořen. Listy pro léčebná využití sbírejte v době jejího květu, tedy od června do září. Sušit ji můžete ve stínu nebo v sušárně do teploty maximálně 50 °C. Správně a ideálně usušené listy jsou na povrchu tmavě zeleného zbarvení, na rubu jsou světlejší a nemají žádnou vůni ani chuť. Kořeny jsou po usušení zbarveny světle zeleně a jsou také bez chuti i zápachu. Usušenou drogu skladujeme na suchém a stinném místě.

Listy kopřivy obsahují vitamíny K a B2, glykosid urcitrín, třísloviny, bílkoviny, kyselinu mravenčí, kyselinu askorbovou, kyselinu pantotenovou, karotenoidy, histamin, chlorofyl a xantofyl. Použití kopřivy je velmi rozmanité. Obsažený chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a současně působí proti chudokrevnosti. Je označována i za antirevmatikum, působí protizánětlivě, dezodoračně a je dobrým pomocníkem při hojení ran. Kopřivová droga slouží i jako kardiotonikum, antidiabetikum (jen u lehčích forem cukrovky), protiprůjmově a antivirově, kde je účinná zejména na viry chřipky. Dále podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení a zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. Osvědčila se i při jaterních chorobách, chorobách žlučníku i ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka. Kořene se využívá nejčastěji zevně proti vypadávání vlasů.

Odvar pro tyto účely můžete připravit jednoduše tak, že hrst kopřivových kořenů povaříte 10 minut v 0,5 l vinného octa a poté jej můžete denně vtírat do pokožky hlavy. Je mnoho dalších možných uplatnění této byliny a to i jako zpestření a obohacení potravy, například čerstvě nasekané listy kopřivy lze přidávat do potravy pro drůbež a je doporučována také ke konzumaci lidem, jako doplněk mezi kořením a zeleninou.

Osobně miluji kopřivový špenát, který je přinejmenším chutnější, než běžný špenát a o dalších výhodách takto připraveného pokrmu se nemusíme ani bavit. Závěrem vám ráda doporučím „Její veličenstvo žahavku“ pro jakýkoli zmíněný i nezmíněný účel a k případnému ochutnávání kopřivového špenátu přeji dobrou chuť.

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

happy seeds 2
seedbank -30%

Další články:

Nepřehlédněte:

Časopis Roots se stává mediálním partnerem prvního ročníku Festivalu konopí Growfest, události slavící Světový den konopí v roce 2024.