Search
Close this search box.

Jestliže někdo píše do „veřejného prostoru“ nějaké své úvahy, tak musí počítat s tím, že se dočká také nějaké odezvy. A samozřejmě musí počítat také s tím, že ne všechny budou jen kladné.

Já se snažím hlavně psát o našich zkušenostech s konopím. Většinou se mne lidé ptají na konkrétní problémy, které oni sami s konopím mají, nebo se ptají, jak konopí užívat na jejich zdravotní problémy. Já se jim pak snažím odpovědět v rámci svých znalostí, nebo je odkazuji na určité články na internetu, kde je podobný problém popisován. Ale vzhledem k tomu, že tento národ je ze strany státu již víc jak čtvrt století masírován vymyšlenými a nepravdivými informacemi o této bylině, tak občas dostávám i reakce záporné, ba někdy až nepřátelské. Ale i na ty se snažím odpovídat a vysvětlovat, proč je ten můj názor jiný, než názor toho kterého pisatele.

Před pár dny mi byly z redakce časopisu ROOTS přeposlány dvě reakce na můj článek, kde jsem psal o svých přednáškách pro žáky ZŠ tady v Týně nad Vltavou. Ten jeden je od paní Edity, drogové preventistky někde na ZŠ. Kde, to nevím, ale to není důležité. Paní Edita mi vyčítá asi to, že jsem se o oficiálních preventistech drogové problematiky na školách vyjádřil ne zrovna pěkně. Konkrétně uvádí tuto mou větu:

„V gymnáziu mi řekli, že o to nestojí a že na takové přednášky si oni zvou odborníky. Nevím sice, jaké odborníky měli na mysli, ale patrně mysleli ty oficiální, kteří tak odborně přednášejí naším státem zoficiálněné nesmysly odborníků, jako je bývalý ministr zdravotnictví Dr. Leoš Heger.“

Je pravda, že mé vyjádření bylo až příliš sarkastické, a že jsem vše mohl napsat mnohem mírněji. Uznávám to a omlouvám se.

Ale proč jsem tehdy takto reagoval?

Já jsem tehdy chtěl vědět, jak jsou ty přednášky odborníků koncipované a jaká fakta užívají. A protože jsem žádnou tuto jejich přednášku nikde nemohl sehnat, tak jsem se docela drze na to zeptal těch, kterým tito odborníci přednášejí. Byli to dva studenti zdejšího gymnázia. A ta jejich odpověď mne docela překvapila. Prohlásili, že:

„… to jsou prolhané zhovadilosti, jaké je možné slyšet v TV od lidí typu (bývalého) ministra Hegera nebo plukovníka Frydrycha o tom, jak je konopí nebezpečné, že je to vysoce návyková droga, která nám zničí život a dostane nás až k užívání pervitinu a heroinu, … Vykládat nám takové nesmysly v době internetu, kdy si tam můžeme vyhledat i přednášky renomovaných vědců, je trapné.“

Vážená paní Edito, nebylo mým záměrem dělat z vás hlupce, jak píšete, a nechci shazovat práci odborníků, kteří vědí, o čem hovoří, a kteří pro prosazení svého názoru neužívají překroucené polopravdy a celé lži. A skutečně si nemyslím, že takto špatně pracují všichni preventisté drogové problematiky na školách. Tady mi ale toto řekli právě ti, kterým jsou ty přednášky určeny. Studenti gymnázia. A protože jsem skutečně přesvědčený o tom, že přednášky, kde jsou jako základ používány oficiální polopravdy a lži, nejen že nejsou dobré, ale jsou přímo kontraproduktivní, tak jsem na to reagoval. Bohužel asi trochu zbytečně sarkasticky. Ještě jednou se omlouvám.

Přiznám se, že bych se docela rád takové přednášky sám zúčastnil. Chtěl bych vědět, jak se tam vysvětlují vlastnosti a účinky konopí a jak je srovnáváno s vlastnostmi a účinky jiných návykových látek. A docela rád bych si poslechl, jak je studentům vysvětlováno, proč konopí, které se svou návykovostí a nebezpečností potácí kdesi na konci pomyslného žebříčku drog, je zakázané, zatímco ty návykové látky, které jsou svou nebezpečností na špici takových žebříčků, jsou volně všem dostupné.

Druhá reakce na tento můj článek byla od paní Katky, matky dvou dospělých synů a jedné dospívající dcery. A protože je její dotaz velmi zajímavý, dovolím si jej zde ukázat celý. Paní Katka píše:

Dobrý den,

chtěla bych reagovat na článek o konopí. Je mi 47 let a jsem matkou tří dětí. Synům je 23 a 26 a oba mají s marihuanou, troufám si říct, že bohaté zkušenosti. Ten starší dokonce díky tomu přišel o řidičák (už ho má zpátky-stálo to 50 tis. Kč pokutu), ačkoliv nezpůsobil žádnou dopravní nehodu, prostě ho jen zastavili. Dceři je 15, je v prváku na gymplu a … no prostě se všemi třemi dětmi máme upřímné a otevřené vztahy. Říkáme si všechno. Dokonce jsem jednou dostala ubaleného jointa od syna.

Co chci ale napsat… článek je to zajímavý, jsem ráda, že to takto někdo napsal. Často se i mluví o tom, jak konopí pomáhá nemocným …mam ale otázku. Je normální „hulit“ i, aniž to člověk skutečně potřebuje? Chápu, že např. i z důvodu psychických… třeba když má člověk deprese… říkám ANO. Můj manžel říká, že drogy (takže i marihuanu), užívají lidé jako berličku…když mají malé sebevědomí atd… Tu zdravotní stránku chápu, ale doplňte tento článek o tuhle…. je normální hulit i jen tak, pro zábavu?

Děkuji a jsem s pozdravem

Katka

Dobře. Tak to zkusme vzít od začátku. A začněme tím problémem, do kterého se dostal Váš syn, a který ho pak stál 50.000 Kč.

Na toto jsou možné dvě odpovědi dle toho, jak dlouho po vykouření jointa Váš syn sedl za volant. Pokud to bylo bezprostředně poté, co jej vyhulil, pak to od něj bylo velmi nezodpovědné. Protože ať se nám to líbí či nikoliv, THC v konopí, pokud ho nějak užijeme, mění naše vnímání reality. A i když THC není pervitin a nedělá z nás všehoschopné a vše zvládající supermany, za volant prostě nepatří.

Pokud ale Váš syn užil konopí jeden den a teprve druhý den jej zastavili policisté, pak se Váš syn prostě jen stal další obětí stupidního právního a policejního systému našeho státu.

Takže Váš syn, paní Katko, možná o ten řidičák nepřišel proto, že by byl v silničním provozu nebezpečný, ale prostě proto, aby byl zachován status quo. Tedy stav, kdy konopí zůstane i starým a nemocným lidem nedostupné, a to i za tu cenu, že ti lidé kvůli tomu zemřou.

A teď tedy k názoru Vašeho manžela, že psychotropní látky užívají lidé s malým sebevědomím jen jako nějakou berličku, a k Vaší otázce, jestli je normální hulit jen tak pro zábavu.

Já se naprosto nedivím závěrům Vašeho manžela. Je to závěr člověka, který je neustále bombardován lživými informacemi, které postupně přejímá za své, a který jiné informace nehledá.

Chápu to i z toho důvodu, že než jsem se kvůli dceři začal o konopí a jeho účinky skutečně vážně zajímat, tak jsem měl ten názor stejný, a jen dennodenní realita s nemocnou dcerou mne donutila ty informace hledat i jinde a porovnávat je s našimi praktickými zkušenostmi. Udělejme tedy jinou věc. Odstupme prozatím od konopí a zamysleme se nad jinými psychoaktivními látkami, běžně dostupnými a běžně lidmi užívanými. A začněme tou naprosto nejběžnější. Hovořím o alkoholu.

Jestliže někdo píše do „veřejného prostoru“ nějaké své úvahy, tak musí počítat s tím, že se dočká také nějaké odezvy

A nebavme se teď o těch lidech, kteří mají potřebu se každodenně zpíjet do němoty. Bavme se o lidech, kteří si nalijí skleničku, když k nim přijdou na návštěvu jejich přátelé, nebo kteří si dají skleničku prostě jen proto, že po celodenní práci přijdou domu utahaní jako koťata.

Je na tom něco špatného? A označíme je za feťáky? A co cigarety? Jsou i kuřáci cigaret jen feťáci?

U obou těchto u nás nejčastěji užívaných drog z jejich užívání vyplývá pro jejich uživatele obrovské nebezpečí. Alkohol je tou nejnebezpečnější psychoaktivní a fyzicky návykovou drogou, která má za sebou nejvíc rozvrácených rodin, trestných činů a mrtvých lidí. I tabák se pohybuje na špici pro lidské zdraví nejnebezpečnějších psychoaktivních a návykových látek. Při tom ti lidé, kteří jedno či druhé užívají s rozumem, nepovažujeme za ubožáky a feťáky, a neříkáme jim, že ta jejich cigareta či pivo po obědě jsou jen jejich berličkou. Tak proč takto uvažujeme o lidech, kteří si někde sednou ke stolu či někde v přírodě do trávy, v klidu tam diskutují o svých problémech či o svých radostech, a dokola si posílají dobrého jointa. Jaký je rozdíl mezi člověkem, který si nalije skleničku dobré slivovice, a tím, který si ve stejné situaci zapálí jointa?

Jednou byl v televizi pořad, ve kterém vystupoval i jeden podnikatel ze Spojených států. Říkal tam, jestli si dobře vzpomínám, že v jeho podnicích pracuje přes deset tisíc zaměstnanců. On sám pak že denně pracuje šestnáct až osmnáct hodin. A domů že chodí velmi psychicky unavený. Řeší to tím, že si dvakrát či třikrát do týdne zavolá do místní zásilkové služby a objedná si nějakého dobrého jointa. Toho mu během deseti minut přivezou, a on si pak udělá pohodu a toho jointa si v klidu vykouří. Ráno je fit, má úplně čistou hlavu a může naplno pracovat znovu. Taky říkal, že kdyby si místo toho dal dvě tři skleničky whisky, tak by druhý den byl jako po výprasku a nemohl by naplno pracovat.

Ten pán byl celou dobu natáčení brán tak, aby mu nebylo vidět obličej. A to proto, jak řekl, že kdyby toto o něm věděli jeho obchodní partneři, tak by je mohl ztratit a tím by ohrozil práci svých zaměstnanců. Je zajímavé, jak dodal, že pokud by místo konopí užíval alkohol, tak by to nikomu nevadilo. Proč?

Politici našeho státu si před několika lety nechali vypracovat tabulku deseti nejnebezpečnějších psychotropních látek. A když ji konečně dostali a prostudovali si ji, tak se pokusili zabránit jejímu zveřejnění. A víte proč?

Na špici tohoto žebříčku totiž suverénně kraloval právě alkohol, a jen pár příček za ním byl i tabák se svým nikotinem a dehtem. Dokonce i heroin, který je neustále prezentován jako to nejhorší drogové zlo, byl až příčku za alkoholem.

Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, proč asi tato studie měla být utajena.

Teď se čtenáři tohoto mého elaborátu patrně zdá, že bych místo konopí raději zakázal alkohol a tabák. Ale tak tomu není. I já si občas rád naliji skleničku dobrého vína. A prakticky každý den piji po jídle pivo. Já prostě jen říkám to, že dospělý a plnoprávný člověk si sám má rozhodnout, jestli si občas dá skleničku, zapálí si cigaretu nebo si vyhulí jointa. Je to jen a jen jeho rozhodnutí a nikdo nemá právo, pokud svým konáním neohrožuje druhé, mu v tom bránit.

Žádný zákaz ještě nikdy nic nevyřešil. A naopak, každý zákaz vzbuzuje zvědavost, zvyšuje cenu zakázané látky a podporuje vznik a fungování zločinných struktur, které pak právě díky těmto zákazům vydělávají miliony a miliardy. A díky takto vydělaným penězům se zapojují do další trestné činnosti a jsou prakticky nezničitelní. Pokud tomu někdo nevěří, tak ať si prostuduje dějiny americké mafie.

opilec e1481208634490

V Číně, Thajsku, Indonésii a dalších zemích lidi za přechovávání a distribuci drog zabíjejí. Přesto se jim toto vymýtit nedaří a nepodaří. Tak proč se to děje?

Ale vraťme se ke konopí.

Ve Spojených Státech před nedávnem jeden renomovaný vědec z oblasti léčiv prohlásil:

„Do dvaceti let bude naprostá většina léků vyráběna na bázi konopí.“

A na sympoziu v Paříži jeden zástupce velké farmaceutické firmy řekl asi toto:

„Pokud bude léčebné konopí legalizováno a bude volně všem přístupné, tak farmaceutické firmy zkrachují.“

A já jsem velmi silně přesvědčený o tom, že toto je ta hlavní příčina současného stavu.

Ale to jsem se opět dostal ke konopí jako k léčivu, a tak pojďme zpět k jeho užívání pro radost.

Nedávno v jednom televizním pořadu o zvířatech ukazovali, jak mnozí savci a ptáci záměrné vyhledávají potravu, která obsahuje psychotropní látky. Jedná se mimo jiné i o alkohol. Například sloni, opice a dokonce někteří ptáci se dokáží požíváním přezrálého a nakvašeného ovoce „ztřískat“ až do němoty. A sotva vystřízliví, tak hurá na další kolo. A jedním ze závěrů vědců, kteří se tímto fenoménem zabývají, je i to, že vyhledávání a užívání psychotropních látek savci, ale nejen savci, je prostě dáno. Máme to všichni v sobě a nezbavíme se toho. A je jen na našem organismu a na naší vůli, jestli s tím dokážeme žít tak, abychom i nadále zůstali lidmi, nebo jestli se budeme denně opíjet, cpát se pervitinem nebo si píchat heroin, dokud nás to nezabije.

Teď asi mnozí řeknou, že to je nesmysl a že oni by nikdy žádnou psychotropní látku jen tak pro zábavu či vlastní potěšení neužili.

Na to já ale s úsměvem musím odpovědět jednoduchými otázkami – skutečně jste si nikdy nedali skleničku vína či do jiného „obalu“ ukrytého alkoholu? Skutečně jste si nikdy nezapálili cigaretu? A skutečně jste si nikdy nedali šálek kávy, kakaa či čaje? A nikdy jste si nekoupili tabulku čokolády? Všechno toto, a mnohé další, obsahuje psychotropní látky. Alkohol, nikotin, kofein. A my všichni denně některou z nich konzumujeme a zdá se nám to naprosto normální. Dávat malým dětem ke snídani kakao a jako malý dárek tabulku čokolády je zcela běžné. Jít přát dospělým k narozeninám bez lahvinky dobrého moku pro muže a bonboniérou pro ženy by bylo společenským faux pas. Tak v čem je problém?

Lidé jsou velmi snadno ovlivnitelní, pokud se na ně vyvozuje sice mírný, ale za to soustavný tlak „správně“ formulovaných informací.

A tak když před asi sto lety pár podnikatelských darebáků došlo k závěru, že konopí poškozuje jejich kšefty, tak stačilo za pomocí politických a náboženských prostitutů rozpoutat proti této bylině patřičně vypracovanou kampaň, a dokonce i lidé, kteří do té doby běžně užívali konopí jako lék, se nechali nachytat a začali tuto bylinu považovat za to nejhorší zlo seslané na ně samotným peklem. To není žert. To je argument, který v USA používali s patřičně hrůzou vytřeštěnýma očima kněží jak v katolických, tak i v protestanských kostelích. Nu, a když se konopí podařilo zakázat ve Spojených státech, tak pak již stačilo jen použít pohrůžky ekonomických sankcí na ty státy, které chtěly s Amerikou obchodovat, aby i tam bylo konopí zakázáno. Tady u nás jsme to naplno chytli po té naší slavné Sametové revoluci.

Jedna paní se mne kdysi zeptala, co bych dělal, kdybych zjistil, že můj syn kouří marihuanu.

Chtěl jsem vědět, jak jsou ty přednášky odborníků koncipované a jaká fakta užívají

Nu, co bych tak asi mohl dělat?

Naše děti se nás od určitého věku již neptají, jestli něco mohou či nikoliv. Vím to i sám podle sebe. Ani já jsem rodiče nežádal o svolení, když jsem si zapálil první cigaretu. A zrovna tak jsem nežádal jejich povolení, abych se mohl s kamarády poprvé opít. Viděl jsem kolem sebe dospělé, kteří kouřili jednu cigaretu za druhou, a viděl jsem je i pít alkohol a občas se opít. Tak jsme to prostě chtěli zkusit taky. A rodiče naprosto neměli vliv na to, jestli budu kouřit dál a jestli budu pít alkohol a v jakém množství. Tam musel nastoupit až sám Život a prostě mne, tak jako každého jiného, párkrát pěkně profackovat. Teprve potom jsem byl i já schopen správně si seřadit svůj žebříček hodnot.

Dnes tabák nekouřím a alkohol piji střídmě.

Pokud bych ale přistoupil na tu hypotetickou situaci, že by mne můj syn požádal o radu, jestli má denně kouřit tabák nebo pít alkohol či si dát jointa, vyhrál by to ten joint.

Víte, tabák i alkohol zabíjí celkem spolehlivě. Spáchat sebevraždu hulením konopí se ale nikomu nepodaří. Prostě to nejde.

Teď se ale musím ještě jednou vrátit k názoru manžela paní Katky, že drogy (psychotropní látky) jsou pro jejich uživatele jen berličkou, protože mají malé sebevědomí.

U toho sebevědomí musím odporovat. Moje sebevědomí není sice přehnané, ale není ani malé. Přesto konopí střídmě užívám, protože naprosto spolehlivě, na rozdíl od chemických léků z lékáren, mírní, až odstraňuje problémy mého sedmdesátiletého těla. Takže zde jsem přesvědčený o tom, že zde manžel paní Katky pravdu nemá.

V hodnocení konopí jako berličky jsem ale na jeho straně. Ano, i konopí je jen berličkou pro své uživatele. A je jedno, jestli ho užívají pro své léčení nebo jen pro své potěšení. Je to berlička, která nám, lidem, kteří ho užíváme, pomáhá naprosto stejně, jako klasické berle člověku, který si zlomil nohu.

Mojí dceři pomáhá zvládat nepředstavitelně krutý osud a nahrazuje u ní chemické léky, které, kdyby je nadále užívala, by ji zabily. Lidem s rakovinou pomáhá zvládnout radioterapii a chemoterapii a dokonce jim v mnoha případech pomáhá tuto nemoc porazit. Mně pomohla k vyléčení artrózou devastovaných kloubů, s nespavostí ve zlém období mého života, a s migrénami, se kterými si naše zdravotnictví nedokázalo poradit šedesát let. A lidem, kteří konopí užívají pro svou potěchu, pomáhá potlačit negativa a posílit positiva jejich života bez toho, že by se opíjeli nebo do sebe ládovali rakovinu vyvolávající dehet z cigaret.

A potřebujeme tuto berličku?

Ti nemocní zcela určitě ano. A mnozí z nich ani jinou volbu nemají.

A co ti, kteří konopí užívají „jen“ pro svou potěchu?

Pan doktor Lumír Hanuš zkoumá konopí již bezmála padesát let. Denně s touto bylinou ve všech jejích formách přichází do styku. Přesto nikdy nezkusil, jaké to je, potáhnout si z jointa. Takže nikdy nepoznal ten pocit, kdy THC v organismu člověka vybudí tvorbu a vyplavení velké dávky hormonu štěstí – endorfinu. On to totiž řeší jinak. On si ty velké dávky tohoto hormonu štěstí vybuzuje tím, že se svými přáteli šplhá po nádherných horách Izraele, kde to své tělo unavuje až málem k padnutí. Ani nevíte, jak moc mu toto závidím. Jenže to bohužel není nic pro mne. Ne, že by se mi to nelíbilo. Líbilo, a jak. Jenže ty moje nohy by to již prostě nezvládli. Díky Bohu či Přírodě za to, že mi nabízí tu berličku v podobě konopí.

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

happy seeds 400x400
GROWCITY - akce na CBD oleje 400x400

Další články:

Nepřehlédněte:

Slavný konopný strain Moby Dick odstupem času získal status neoklasiky - ačkoli existuje již 18 let, stále se těší neutuchající celosvětové oblibě.
Šlechtitelé z Barney's Farm vytvořili ze tří špičkových odrůd mega rostlinu, svou verzi populárního konceptu strainu „Biscotti“.