Kanna (Sceletium tortuosum) je rostlina pocházící z jižní Afriky, z oblasti kolem Kapského města a Namaqalandu, což jsou území obývaná Khoikhoiny (Hotentoty) a Sany (Křováky). Ti tuto rostlinu odpradávna používali na svých loveckých výpravách, kde jim pomáhala zahánět hlad, žízeň a únavu a koncentrovat se jen na samotný lov. Dnes je uznávaným antidepresivem a stimulantem.
Český název kanny je kosmatec. Příliš často se ale neužívá. Slovo „kanna“ vzniklo zkomolením khoikhonského slova kougoed (představte si, jak by jej ve svém mlaskavém jazyce vyslovil Xi z filmu Bohové musejí být šílení), což znamená „něco ke žvýkání“. Latinské pojmenování sceletium odkazuje na kostru (skelet) – protože po vysušení prý vypadá jako vybělená kostra.
Kanna patří do čeledi kosmatcovité (Aizoaceae). Jsou to sukulentní byliny, často neobvyklého vzhledu (některé vypadají jako drobné kamínky) a s nápadnými květy. Rostou v teplých oblastech celého světa, nejvíce druhů právě v jižní Africe. Jsou velmi dobře přizpůsobené životu v suchém prostředí, speciální metabolismus otevírá jejich průduchy pouze v noci, kdy je chladno. Díky tomu spotřebují pro fotosyntézu naprosté minimum vody.
Kanna tvarem připomíná malý keřík. Má zelené, tuhé, masité listy o šířce cca 4 centimetry. Dorůstá do výšky 30 cm a kvete drobnými, světle žlutými až oranžovo-růžovými květy.
Kanna obsahuje 1–1,5 procenta alkaloidů, mezi nimiž hraje klíčovou roli mesembrin. Ten podle výzkumů funguje jako inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a také jako inhibitor fosfodiesterázy 4.
Listy kanny obsahují asi 0,3 % mesembrinu, kvetoucí nať až 0,86 %.
I další alkaloidy obsažené v kanně, jež jsou deriváty mesembrinu (mesembrenon, mesembrenol a tortuosamin), mohou významným způsobem ovlivňovat náladu.
Kanna je také, podle vědeckých studií, inhibitor acetylcholinesterasy a navíc, což je zajímavé, stejně jako cannabinoidy reaguje s receptory CB1.
Jak jsem zmiňovala už na začátku, účinky kanny byly jihoafrickým domorodcům známé už odpradávna. Tradičně se připravovala tak, že se hned po sklizení podrtila mezi kameny a poté nechala v uzavřené nádobě nebo koženém vaku 2–3 dny fermentovat na slunci. Materiál se dále sušil a upravoval. Výsledný produkt se žvýkal, případně šňupal, kouřil nebo vařil jako čaj. Mimo toho se stala součástí tradičních obřadů, magických rituálů a měla své místo také v léčitelství.
Evropané se o kanně poprvé dozvěděli od Jana van Riebeecka, nizozemského obchodníka a průzkumníka. Když v roce 1662 van Riebeeck cestoval po Africe, seznámil se s tamními kmeny. Nemohl si nevšimnout, že neustále něco žvýkají a také že mají dobrou náladu. Zjistil, že užívají kannu, kterou následně popsal společně s jejími účinky.
Na konci 19. století byly izolovány první účinné látky a během 20. století se kanna bez nadsázky stala stálicí vědeckých laboratoří.
Populární se stala především díky svým povzbuzujícím účinkům. Dokáže snižovat stres, napětí a úzkost, potlačuje hlad a žízeň, zvyšuje empatii a schopnost sociální adaptace. Jednoduše řečeno, působí jako „modulátor nálady“.
Její užívání je velmi vhodné při depresích, vadách komunikace, nadměrném zatížení a nervovém vyčerpání, při stavech dlouhotrvajícího smutku nebo panických atak. Pomáhá uvolnit vnitřní psychickou tenzi, při pravidelném užívání zlepšit schopnost soustředění a snižovat agresivitu.
Dále dokáže působit na koncentraci stimulací centrální mozkové a nervové soustavy. Hodí se pro osoby trpící syndromem vyhoření, sníženou empatií a jinými psychickými potížemi. Kromě toho způsobuje lokální znecitlivění a také úspěšně potlačuje únavu.
Při požití kanny padají stydlivějším jedincům zábrany a jsou více komunikativní, uvolněnější a přívětivější. Po požití kanny lidé cítí úlevu, klid a zároveň se mohou plně soustředit. Pokud vás čeká náročný výstup na veřejnosti či důležitá prezentace a už teď se vám nervozitou klepou kolena, stačí si údajně dát kannu. Zbavíte se nervozity, ale zároveň zůstanete plně při vědomí.
Zkušení uživatelé její účinek přirovnávají ke kombinaci slabého opia s kokainem nebo například tabákem, bez halucinací či nepříjemných vedlejších účinků.
V některých zemích je kanna předepisována lidem trpícím syndromem vyhoření nebo lehkými depresemi. Odborníci se shodují, že obsažené látky jsou mnohem účinnější než chemická antidepresiva, jako je Imipramin či Serex.
Přesnější pokusy ukázaly, že nižší dávky kanny upravují náladu a navozují pohodu, uživatel začíná být komunikativní, přátelský a odpadává stres, kdežto ve vyšších dávkách kanna funguje jako „rozjasňovač“, dostavují pocity dobré nálady až euforie. Mluví se i o lehkém afrodiziakálním působení a schopnosti vyvolávat živé sny. Tyto vyšší dávky mohou končit únavou až ospalostí.
Vědecké články uvádějí, že užívání kanny může pomoci také při odvykání alkoholu, jelikož napomáhá snížit „bažení“ po alkoholu. Podle některých zdrojů kombinace kanny s alkoholem vyvolává nepříjemné bolesti hlavy a právě to odrazuje uživatele od dalšího pití.
Když jihoafrický profesor botaniky Ben-Erik Van Wyk zveřejnil svoje výsledky z dlouholetého výzkumu kanny, potvrdil, že je rostlina zdravotně nezávadná a nevyvolává závislost. Toho se okamžitě chytila farmaceutická firma HGH Pharmaceuticals, která v roce 2012 získala licenci na výzkum a navazující prodej výrobků z této rostliny. Jihoafričané doufají, že kanna rozhýbe tamní lokální ekonomiku. Dnes je kanna v Jihoafrické republice k dostání na lékařský předpis pod názvem Zembrine.
Rádi by pronikli i na další trhy, zatím ale není jasné, zda například Spojené státy vpustí kannu do svých obchodů s potravinovými doplňky – i přes to, že nemá žádné vážné vedlejší účinky a nemůže být považovaná za drogu. Nicméně nedávno s Jihoafričany navázala spolupráci americká farmaceutická firma P. L. Thomas & Co. Je tedy otázkou času, kdy bude kanna v lékárnách i ve Spojených státech amerických.
O co víc zaostává obchod oficiální cestou, o to víc je probíraná a populární v internetových diskuzích a na sociálních sítích a je rovněž možné si ji, i u nás, pořídit v internetových obchodech.
Lze ji koupit drcenou (prášek), jako tinkturu či extrakt nebo třeba jako součást bylinných cigaret.
Pokud jde o extrakt, uvádí se dávkování 0,3–1 g 1x za den. V podobném množství (0,5–1 g) se užívá i prášek. Odměřené množství se rozmíchá ve studené či horké vodě, chvíli nechá louhovat a vypije.
I přes to, že při tomto dávkování by mělo být užívání bezpečné, objevila se studie spíše negativního vyznění – nedávno online publikoval v Journal of Ethnopharmacology článek C. Smith, který varuje před možným vedlejším účinkem, a to omezení funkce pomocných T lymfocytů u laboratorních potkanů.
Kanna také zvyšuje krevní tlak, není tedy vhodné ji užívat, pokud máme problémy s vysokým krevním tlakem.
Protože je kanna MAOI inhibitor, nesmí se kombinovat s alkoholem, antidepresivy obsahujícími selektivní inhibitory MAOI (seroxat, prozac a další) a s rostlinami, jako je Peganum harmala, Passioflora incarnata, Harmala a Yohimbe.
Při nadměrných dávkách se potom mohou vyskytnout pocity únavy, malátnost, časté zívání, hyperaktivita, změny nálad, ospalost, neklid, zvýšená srdeční frekvence, pocení, nervozita, závrať, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy.
Kannu by neměly užívat děti, těhotné a kojící ženy, starší lidé a lidé s kardiovaskulárními problémy. Po pravidelném užívání alespoň na měsíc kůru vysaďte.
Existují ale i vhodné kombinace. Prozatím je známé, že kanna zvyšuje euforické, případně sedativní účinky nebo urychluje působení těchto bylin: kratom, damiána, modrý leknín, Leonotis leonorus, Tongkat ali, ženšen sibiřský a ženšen pravý. Uživatelé konopí možná uvítají, že působí jako zesilovač také u konopných produktů.
Zajímavostí je, že kanna ve volné přírodě neroste nikde jinde než v Jihoafrické republice. Rostlina je natolik specifická a náročná, že jí vyhovují pouze podmínky, které nabízí okolí Kapského města. I proto se této oblasti přezdívá „kannaland“ a i zde už pomalu dochází k úbytku volně rostoucích exemplářů.
Proto dnes můžeme v okolí Kapského města spatřit několik plantáží, kde je kanna uměle pěstovaná. I přes snahu vysadit a pěstovat kannu i v jiných oblastech JAR a sousedních státech, se nikde jinde neuchytila.
Pokud ale netrváme na velkopěstírně pod širým nebem, můžeme si tento drobný, dekorativní sukulent zkusit vypěstovat doma v květináči. Kromě období vegetačního klidu, v němž prakticky vůbec neroste a nevyžaduje žádnou zálivku, nepřináší její pěstování žádná větší úskalí.
Během 20. století se kanna bez nadsázky stala stálicí vědeckých laboratoří
Nemá žádné vážné vedlejší účinky a nemůže být považovaná za drogu
Rostlině jí vyhovují pouze podmínky, které nabízí okolí Kapského města